Jakub Vlášek, majitel Šumavské asistenční a odtahové služby.Zdroj: Archiv DeníkuTrable musí řešit Jakub Vlášek, majitel odtahové služby, která sídlí v Novém Dvoře u Zdíkova na Prachaticku a pobočku má také v nedalekém Vimperku. Ještě minulý týden měli šoféři jistotu, že pro jejich rozbité auto česká odtahovka přijede i na bavorskou stranu. Od povinného testování je to obrovský problém. „Bez testu nesmíme překročit hranice,“ popisuje Jakub Vlášek, majitel odtahové služby, která sídlí v Novém Dvoře u Zdíkova na Prachaticku a pobočku má také v nedalekém Vimperku. „Žádná výjimka pro nás neplatí,“ krčí rameny.

Přitom splňuje jednu z podmínek výjimky vstupu na území Bavorska. Ta říká, že testovat se nemusí osoby, které do Německa cestují z pracovních důvodů, aby přepravily přes hranice osoby, zboží nebo náklad po silnici, železnici nebo letecky (v případě pobytu méně než 72 hodin a za dodržení ochranných a hygienických opatření). Jenže hned začátkem týdne podnikatel narazil. Měl jako obvykle dojet pro porouchané auto jen pár kilometrů za hranice. Než vyrazil, raději se zeptal, za jakých podmínek k sousedům vlastně může.

„Dozvěděl jsem se, že musím mít test a žádná výjimka se na mě nevztahuje, ani v případě, že jedu za účelem vyproštění a odtažení auta. Volal jsem, kam se dá, neuspěl jsem. Policisté nám řekli, že dotyčnému volají odtahovku německou. Raději jsem odtah odřekl, riskovat pokutu nechci,“ říká Jakub Vlášek a kroutí nad pravidlem povinného testování hlavou. Už tak byl loňský rok příliš finančně náročný. Platit pokuty v eurech si firma nemůže dovolit. Mohlo by jí to stáhnout ke dnu.

Negativní test považuje Jakub Vlášek zbytečný, on ani další šoféři Šumavské asistenční služby se na silnici v Bavorsku s žádným Němcem potkat ani nemusejí. „Na mě většinou u silnice čeká majitel auta, já ho vyprostím, naložím a jedeme zpátky na území České republiky. Roušky máme, hygienické předpisy dodržujeme, jsme na čerstvém vzduchu. Osobně v tom nevidím problém,“ popisuje.

Jakub Vlášek nemá problém s tím se nechat otestovat a jet s negativním testem. Jenže problém je v tom, že nedokáže mít test neustále platný. Šumavská asistenční a odtahová služba má dalších šest řidičů, kteří se střídají. Platné testy by tak museli mít úplně všichni. „Na odtah za hranice nejedeme třeba pět dní v kuse, ale pak jsou dva odtahy denně, nejsme schopní říct, kdy nás bude někdo potřebovat,“ vysvětluje.

Nikdo z řidičů navíc nepatří mezi pendlery a nemohou se proto nechat testovat v centru na hranicích ve Philippsreutu. „I tam bychom si klidně došli. Platit antigenní test by ovšem bylo dost finančně nákladné,“ vysvětluje. Podstoupit antigenní test v Prachaticích nebo Strakonicích také mohou, jenže tam zase musejí být objednáni na termín. Ten ovšem řidiči odtahové služby nevědí. „A nemluvím o časové ztrátě. Než dojedu tam nebo tam na test, tak jsou to dvě hodiny. Naši zákazníci potřebují pomoc co nejdříve,“ ujišťuje.

Podle Jakuba Vláška je tohle nařízení velká absurdita, čeká, co bude dál a jízdy na druhou stranu hranice odmítá. Naposledy tam byl před týdnem, a to setkal s jinou komplikací. V Bavorsku je totiž nařízení, že v autě mohou jet pouze dva lidé v případě, že spolu nežijí v jedné domácnosti. „Jel jsem pro osobák, kde byli dva pasažéři. Auto jsme vyprostili, naložili ale, ale já mohl do kabiny vzít jen řidiče. Spolujezdce jsme tam prostě nechali stát u silnice, neboť policisté zakázali další osobě nastoupit do odtahovky,“ popisuje další problém, který vinou bavorských nařízení nastal. Poukazuje tak na skutečnost, že nařízení jsou v příhraničí až likvidační.