Co je pro islandské školství ještě typické?
Výrazným rysem islandského školství je důraz na respekt k individualitě žáka, k jeho svobodě. Ostatně ten prostupuje celou islandskou společností. V jedné ze škol jsme poznali jejich motto, které velmi přesně vystihuje tento přístup: Pokud se nechceš vzdělávat, nikdo ti nepomůže, pokud se chceš vzdělávat, nikdo tě nezastaví…“

Jak při tak velkém počtu žáků a důrazu na samostatnost probíhá výuka?
Prostor pro samostatnost se projevuje v mnoha konkrétních činnostech. Žáci pracují hodně ve skupinách na konkrétních úkolech, učitel spíše koordinuje, vytváří podmínky, podporuje. V jedné škole mají dokonce kurz „svobodného učení“, kdy se žáci samostatně připravují k maturitě, sami si volí úkoly, řídí postup v učení a pouze dobrovolně, zhruba dvakrát týdně, vyhledávají konzultace s učitelem v roli mentora.

Jak to funguje praxi?
Výsledky tohoto zajímavého experimentu jsou velmi dobré. Po pěti letech od zavedení mají samostatně se připravující žáci lepší výsledky než žáci s běžnou výukou. Islanďané ale nezastírají ani odvrácenou stranu tohoto přístupu. Počet žáků předčasně opouštějící střední vzdělávání je mezi státy OECD nejvyšší.

Dal by se takový přístup podle vás aplikovat i u nás?
Každá země má svůj systém vzdělávání vycházející z jejich kultury, historie a společenských souvislostí. Nikdy není možné ani vhodné něco bezmyšlenkovitě přejímat nebo kopírovat. Respekt k osobnosti žáka, k jeho rozhodnutím a současně ponechání odpovědnosti za důsledky svého rozhodnutí je myšlenka, o níž je v současném českém školství vhodné uvažovat. Někdy se v naší vzdělávací realitě kloníme ke druhému extrému, kdy za vše někdo může, za vše je odpovědný rodič, učitel nebo společnost. Vytrácí víra se ve vlastní schopnosti a odpovědnost za svá rozhodnutí.

Aplikujete na vaší škole v praxi nějaké poznatky z pobytu na Islandu?
Inspirativní bylo zjištění, jak velký prostor a volnost jsou žákům dávány a jak velkou odpovědnost naopak žáci mají. Příliš se nevyužívá klasická frontální výuka, kdy učitel vykládá učivo. Naopak převažuje kooperativní vyučování. Pracují často týmově, je jim zadána práce a následně jednotlivá témata vypracovávají společně či jednotlivě. To všechno byla inspirace. A třeba v hodinách angličtiny praktikujeme hry, které jsme zhlédli při výuce v jedné ze škol v Reykjavíku. Hry rozvíjejí slovní zásobu, pohotovost a komunikaci. Další inspirací je naprosto přirozené a velmi intenzivní využití informatiky v běžné výuce. Nejde o izolovaný předmět a částečné užívání v některých předmětech. Pro nás je to potvrzení, že by se ICT mělo skutečně prolínat veškerým vyučováním. Utvrzuje nás to v tom, že jsme se v naší škole vydali správným směrem, i když ještě nejsme tak daleko.

Seznámili jste se během pobytu s nějakými poznatky se vzděláváním dětí s určitým hendikepem? Dotkli jste se problematiky inkluze?
V severských zemích obecně vzdělávají běžné školy všechny děti, bez ohledu na jejich fyzické, intelektuální, sociální nebo jazykové podmínky. Děti se učí od svého okolí a sebe navzájem. Velmi se hlásí i k principům inkluze. Na rozdíl od nás ale umí i ve školách hlavního proudu zajistit dostatek speciálních pedagogů, sociálních pedagogů a asistentů. Všichni znevýhodnění žáci tak mají zajištěnou potřebnou péči. Bohužel současné pojetí inkluze v ČR se zaměřuje především na začlenění žáků do běžných škol, někdy s asistenty, ale většinou bez tolik potřebného vzdělávání od speciálních pedagogů.