Co vás pohnulo k organizování pomoci Ukrajinkám v hotelu Vladimir?
Začal jsem pomáhat již od začátku. Rozvážel jsem oblečení a jídlo, kde bylo potřeba. Ve – jak říkám – Volodomyru jsem po třech dnech provozu zjistil, že dobrovolníci zde končí, protože jsou potřeba na KACPU (Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině). Neváhal jsem a dobrovolnictví v hotelu převzal, jelikož tam práce teprve začínala, doktoři, léky, potraviny. Samozřejmě nejvíc práce odvedla recepční Dana Kubíčková, bez které bych to nezvládl a samozřejmě dobrovolníci z mých přátel, kteří se do služeb nahlašovali, plus dvě studentky – překladatelky Karina a Máša.

Který z příběhů vás nejvíce zasáhl a proč?
Příběh, který mě nejvíce zasáhl, není z hotelu, ale z Mladé Boleslavi od maminky s třemi, původně pěti dětmi. V noci dopadla na jejich dům raketa, která zavraždila její dvě děti a babičku, manžel padl v boji proti ruským okupantům.

Jak dlouho ještě bude Vladimir pro běžence otevřený, kolik stojí den v hotelu?
Smlouva mezi krajem a CPI o poskytnutí ubytování je do 7. července tohoto roku, co bude dál, rozhodne vývoj války na Ukrajině. Mnoho lidí se chce co nejdříve vrátit zpět domů. Bohužel nevím, kolik stojí den v hotelu, ale náklady pouze na provoz a energie se pohybují kolem 1,5 milionu měsíčně.

Jak pomoc vypadá a co musíte koordinovat?
Ze začátku jsme si vzájemně s ubytovanými popovídali a řekli si, co můžeme udělat my a co očekáváme, že budou dělat oni, abychom společně vše zvládli. Z počátku jsme zajišťovali zdravotní potřeby ubytovaných, zařídili ošetření a vystavení léků od různých lékařských specialistů až po běžné prohlídky, které jsme domluvili s ochotným vedením ústecké polikliniky. Doprovody k lékařům a na úřady vykonávaly překladatelky a recepční Dana Kubíčková.

Kde všude ještě musíte služby domlouvat?
Nastavení služeb na úklidy a do kuchyně k mytí nádobí, rovnání věcí v šatníku a hlídání dětí v dětském koutku. Karanténní pokoje s donáškou jídla. Zájmová činnost jako procházky městem, návštěvy bazénu, zoologické zahrady, knihovny, kde pomáhají zdejší dobrovolnice, a ve které se teď zároveň většina ubytovaných učí česky. Ze strany hotelu obdivuji kuchaře a recepční, kteří byli v kuchyni a na recepci od nevidím do nevidím.

Máte dostatek lidí jako dobrovolníků, co dárci, neubývá jich?
První dva týdny, které byly velmi náročné, o dobrovolníky z řad mých přátel nebyla nouze a přicházeli i dobrovolníci z „ulice“, kteří nám také hodně pomohli. Samozřejmě, jak ustávala potřeba těchto služeb, tak se také tito dobrovolníci odpojovali, ale pokud bude potřeba, věřím, že se opět zapojí. Dárců bylo také mnoho, a dokonce v oblečení jsme to museli začít brzdit. Máme i několik stálých sponzorů z průmyslové zóny Předlice, kteří nás sponzorují co do hygienických potřeb. Ti všichni, kdo pomáhají, si zaslouží velký dík.

Jak vidíte Ústečany, jsou soucitní, nebo je takových menšina, kolik dárců vlastně přišlo?
Ústečané mne velmi překvapili svou láskou k bližnímu, soucitem a ochotou pomáhat, sami se ptali, co je potřeba a co mají přinést. Jednoznačně je většina lidí v našem městě ochotných pomoct lidem v nouzi, v tomto případě uprchlíkům před válkou na Ukrajině. Dárců bylo opravdu mnoho, žádnou statistiku jsme si nevedli, ale odhadem jich mohly být tak dvě až tři stovky.

Na závěr, co za pomoc vlastně potřebujete nejvíce?
V současné době nejvíce řešíme zaměstnání pro Ukrajinky a Ukrajince, které někdy vyžaduje zdravotní průkaz a ten může vydat jen poliklinika. Ale trvá velmi dlouho, než jej obdrží. V příštím týdnu má vzniknout předškolní klub u nás v hotelu pod patronací Člověka v tísni, tím se uvolní další maminky, které mohou jít pracovat. Na 26. května připravujeme poděkování Ústečanům formou vlastních výrobků, které si budou moci odnést, doprovázené zpěvem a tancem od 17 hodin v hotelu „Volodymyr".