Co říkáte na plánovanou dohodu mezi ČR a Polskem, která by mohla ukončit mezinárodní spor ohledně dolu Turów, který se nachází jen několik minut jízdy autem od Kunratic?
K dohodě můžu jen říct: to to trvalo. Mrzí mě ale diskuze lidí, kteří se k tématu vyjadřují, ale neznají všechny podrobnosti. Už je jedno, jestli stojí na naší, nebo polské straně. Jádrem problému je, že Poláci chtěli rozšiřovat důl a nebrali na nás žádné ohledy. Bogatynský výběžek je pro Polsko naprosto odepsaným kusem země, zatímco my se snažíme Frýdlantský výběžek turisticky i ekologicky pozvednout. Snažíme se sem dostat mladé a perspektivní lidi. Chceme nabízet krásnou přírodu, pracovní příležitosti. Když máte vedle sebe bezohledného souseda, tak to jde těžko. Stejně jako v životě si ale sousedy nevybíráme.

Jakou roli podle vás sehrálo vydání předběžného rozhodnutí Soudním tribunálem EU, který před třemi týdny přikázal těžbu v Turówě okamžitě zastavit?
Bylo to zásadní proto, aby se podařilo přitáhnout polskou stranu k jednacímu stolu. Já osobně jsem byl v minulosti přítomen několika jednání, kdy nám Poláci vždycky tvrdili, že všechno monitorují a důl nic na české straně neovlivňuje.

Objevují se názory, že Česko chce vyměnit stažení žaloby za miliardu korun v kompenzacích. Jakou roli hrají v tomto případě peníze? Neměla by se ČR snažit, aby Polsko těžbu úplně ukončilo?
Těžit se v Turówě bude dál tak jako tak. Jasně v minulosti říkali, že je to jejich surovinová politika a chtějí to ložisko úplně vytěžit. Česko má podobnou surovinovou politiku na svém území. Bogatynia je navíc velice úzce propojena se společností PGE, která tam podniká a dává lidem práci. Takže předpoklady, že by těžba mohla skončit, jsou nepravděpodobné. I když se celý svět postupně odklání od fosilních paliv.

V posledních týdnech roste napětí i mezi obyčejnými Čechy a Poláky. Zaznamenal jste nějaké negativní reakce z polské strany?
Obyčejní lidé mají jen malou šanci to dění ovlivnit. Když jsme byli na mezinárodním jednání v Bogatynii, tak tam stály čtyři antony polské policie, protože se čekalo, že se stane bůhví co, že se snad lidé poperou. Byla to dost dusná atmosféra. My v Kunraticích a Heřmanicích sdílíme s Poláky hranice a hraniční přechody, takže jsme v kontaktu neustále. Myslím si, že mediální reportáže z obou stran hranice často věc vyhrocují.

V případě Turówa nejde jen o negativní dopady těžby na zdroje podzemní vody, ale také na sesuvy půdy, prašnost nebo hluk. Co má na Kunratice největší dopad?
Rozhodně voda. Proto se začalo projektovat propojení vodárenských soustav na Frýdlantsku. Konkrétně obce Kunratice, Heřmanice a Dětřichov jsou závislé na jednom vrtu, který se nachází v Kristiánově. Tam je studna, které neustále klesá hladina vody. Do budoucna pak budou mít problémy všichni, kteří mají individuální studny. Těm žádná miliarda v kompenzacích nepomůže. Podle odborných posudků nemá těžba vliv jenom na spodní vodu, ale také na povrchovou, což by mohl být velký problém pro čistírny vody.

Nedávno jste začali v Kunraticích „pást včely“. Co to znamená?
Když jsem byl dítě, vesnice vypadala jinak než dnes. Všude byla přerostlá tráva a nikoho to neuráželo. Dokonce se vypráví historka, že se tady dvě paní popraly o kus meze, protože potřebovaly trávu pro své králíky. Chovatelé drobného zvířectva pomalu zmizeli a o trávu nemá nikdo zájem. Nastoupily traktůrky a sekačky a anglické trávníky. My jsme se rozhodli, že nebudeme sekat každý týden na krátko, ale necháme trávu a rostlinky vyrůst, aby měli motýli a včely co obhospodařovávat.

Jak na to zareagovali místní?
Vesnice se rozdělila na dva tábory. Někteří mi spílají, že jsme líní a šetříme na nepravých místech. Druhá skupina to chápe a vítá. Nechali jsme si udělat cedulky, kde je vysvětleno, proč je veřejná zeleň neudržována. Je tam napsáno, že paseme včely, které jsou hlavními opylovači. Rozrůstá se nám tady také komunita „koňáků“, takže věřím tomu, že se s některými z nich domluvíme a udělají si z trávy seno. V jednom parku už to takhle funguje.

Kde všude nebudete sekat?
Záměrné nesekání je všude v parcích. Sekáme jenom cesty a zbytek necháme růst. Když se poseká dvakrát za sezónu, tak je to blahodárné i pro půdu.

Pasení včel není jediná ekologická aktivita v Kunraticích. Místní školka se chystá také přiblížit přírodě. O co jde?
Přišly za mnou paní učitelky z Mateřské školy Kunratice s tím, že by rády, aby se školka přejmenovala na MŠ Zahradníček. Chtějí měnit školní výukový program. Pomohli jsme jim s výstavbou vyvýšených záhonů, kde si chtějí s dětmi pěstovat vlastní zeleninu a ovoce. Dětem tak chtějí ukázat, že ředkvičky nerostou v supermarketu, ale ze země, a je potřeba tomu věnovat nějakou péči.

Jak to letos vypadá s konáním oblíbené soutěže o nejlepší marmeládu Jamparáda?
Jamparáda letos bude. Zájemci už mohou stahovat přihlášky, vařit marmelády a chystat se. My už se také připravujeme s tím, že se teprve uvidí, jestli se budeme moci sejít osobně. Záleží, jak se bude vyvíjet situace s covidem. Loni jsme si vyzkoušeli online variantu, ale osobní setkání se všemi účastníky v Kunraticích to nevynahradí. Každý rok sem zamíří tolik lidí, kolik máme obyvatel. Jsme rádi, že lidé z celé republiky přijedou do malé vesničky na severu, kde kdysi měla výroba marmelády velký věhlas. Dnes už to připomínají jenom ruiny bývalé marmeládky, jejíž areál je veden jako rozvojová plocha, tzv. brownfield, na okraji vesnice.