Silnice na jižní Moravě: 40% v havarijním stavu

Krajský úřad sice silničářům přidal skoro devadesát milionů oproti rozpočtu, ale pořád je to málo. Na opravu havarijních silnic jsou totiž potřeba nejmíň čtyři miliardy.

Podle dubnového šetření jihomoravských silničářů je v havarijním stavu skoro čtyřicet procent silnic druhé a třetí třídy. „Je to asi patnáct set kilometrů z celkových čtyř tisíc. Na těchto cestách je potřeba kompletně vyfrézovat jejich povrch a znovu ho položit,“ řekl provozní náměstek ředitele Správy a údržby silnic Jihomoravského kraje Alois Vybíral. Při průměrné ceně tři miliony za kilometr tak silničáři potřebují přes čtyři miliardy korun.

Každoročně přitom musí hospodařit se znatelně skromnější částkou. „V letošním rozpočtu krajští zastupitelé schválili asi 560 milionů na údržbu silnic,“ informoval mluvčí kraje Jiří Klement.

Navíc letos přijde i příspěvek na odpis silničního majetku. Ten dává kraj jen tehdy, když mu zbudou peníze. „Například v roce 2006 dosáhl tento příspěvek sto třiceti milionů. Proto radní doporučili zastupitelům, aby na svém jednání příští týden dali silničářům více peněz na údržbu. Asi padesát milionů korun,“ uvedl Klement. Silničáři na jižní Moravě se tak můžou dostat na částku přesahující šest set milionů korun.

Škodí teplo i zima

Dostat od kraje čtyři miliardy korun je nereálné. To vědí radní, zastupitelé i silničáři. Úřadu chybí peníze a tam musí cestáři hospodařit s tím, co je.
Problémy s ničením cest mají celý rok. „V zimě se kvůli mrazům tvoří výtluky. V létě naopak kvůli horku vznikají koleje. Na rozehřátém povrchu je tvoří hlavně kamiony,“ popsal problémy Vybíral.

Špatný stav silnic se podepisuje i na počtu dopravních nehod. Některé havárie dokonce špatné silnice přímo zaviní. „Těch, které projdou policejní evidencí, ale není moc. Škoda při nich totiž nebývá zpravidla příliš vysoká,“ uvedl brněnský policejní mluvčí Pavel Šváb. Dodal, že tak nejde z policejních statistik vysledovat, která místa v kraji jsou na tom s kvalitou silnic nejhůř.

Mluvčí České pojišťovny Jan Marek tvrdí, že pojistných událostí, za které podle řidičů může špatný stav silnice, rok od roku přibývá. „Přesnou statistiku ale nemáme. Řeší se to hlavně z havarijního pojištění. A škody se pohybují nejčastěji v řádech desítek tisíc korun,“ řekl Marek.

Na špatných silnicích podle něj nejvíce trpí tlumiče a kola. Občas se stane, že se kvůli zkřížení karoserie rozbije i čelní sklo.
Řidič kamionu Petr Procházka potvrdil, že situace na silnicích je na jižní Moravě špatná. „Hlavně okresky. Dřív jsem jezdil s rohlíky do obchodů, tak to mám všechno projeté. Špatné je to třeba u Hradčan u Brna,“ řekl Procházka. Silnice v zahraničí jsou podle něj v mnohem lepším stavu.

Opravám chybí jakýkoliv systém

Lidé se naučili chodit k zubaři preventivně. Ne až je bolí zub, který se musí vrtat nebo vytrhnout. Systém údržby silnic ovšem vypadá přesně opačně. Chybí jakákoliv prevence, a tak se cesty záplatují až ve chvíli, kdy na nich vznikne díra.

Tvrdí to Jan Kudrna z Ústavu pozemních komunikací Vysokého učení technického v Brně. „Přitom jsme na systému pracovali už od sedmdesátých let. V roce 1992 jsme pak vyvinuli metodiku sběru informací o technickém stavu silnic,“ řekl Kudrna.

Všechna potřebná data získávalo auto, které jelo pomalu po silnici. Do počítače ihned ukládalo všechny informace o veškerých poruchách, včetně velikosti děr a jejich polohy.

Kromě toho vědci přizpůsobili program vyvinutý v Dánsku. Ten eviduje všechny potřebné informace o stavu silnic a plánování oprav. „Podobný systém funguje ve všech rozvinutých evropských státech. U nás ale není pořád politická vůle ho zavést,“ uvedl Kudrna. Upřesnil, že systém je nastavený tak, aby sbíral i všechna data o tom, jaká vedení jsou položená pod silnicí a dá se propojit i s policejními statistikami nehodovosti.

Údaje z míst, kde jsou časté dopravní nehody, se tak podle něj můžou spojit a vyhodnotit s ostatními daty, a správce silnic tak získá celistvý pohled na jejich údržbu. „Důležité je, že pomocí tohoto systému se dají naplánovat opravy tak, aby měly co největší přínos s co nejmenšími náklady,“ upozornil Kudrna.

Výhodnost oprav se podle něj určuje podle vytíženosti cest a dá se také upravit koeficientem podle místní důležitosti cesty.
Zdůraznil, že hlavní výhoda jejich systému je, že každá oprava bude zdůvodněná pevnými fakty. „Když je málo peněz, opraví se jen to nejdůležitější.
Když peníze zbudou, opraví se i vedlejší a méně používané silnice,“ uzavřel Kudrna.