Před osmi lety se dala dohromady partička kamarádů, pro které auta nejsou jen koníčkem. Jsou pro ně mnohem víc. Vášní. Se škodovkami se ve volném čase piplají do nejmenších detailů, hrdě je vystavují ve vlastním muzeu nebo ukazují na spanilých jízdách po republice.

Na počátku byla červená Škoda Felicia s plátěnou střechou z roku 1961. Pro Roberta Hradeckého to byl první sběratelský úlovek. „Tehdy jsme se dohodli, že dáme dohromady sestavu čtyř nebo pěti škodovek vyrobených po roce 1956. A dnes je z toho tohle,“ ukazuje na škodovky vystavené v muzeu uprostřed areálu bývalých Mlékáren Trutnov, kde mají nadšenci také klubovnu, dílnu a stání pro auta. Druhá část muzea mají v areálu Českých drah.

Pětačtyřicet aut

Reincars, jak se uzavřený spolek oficiálně jmenuje, momentálně předvádí pětačtyřicet aut. Od vozů vyrobených ve třicátých letech minulého století, až po rok 1990. Například Tudor, Populár, Rapid, Felicia, Octavia, ale také kdysi populární embéčko či později oblíbené erko, známé také pod označením kupátko. „Dnes nám z celé modelové řady chybí jen Škoda Superb z let 1937 až 1939. Tehdy jich vyrobených velmi málo. Kdyby se ho povedlo sehnat, bylo by to jako vyhrát čtyřikrát za sebou v loterii,“ říká Hradecký.

Ke všem vozům sběratelé vedou dokumentaci, často v originálním provedení. Takže se například dočtete, že s vystaveným tudorem kdysi jezdili v Rudných dolech, nebo že ho používali plemenáři. O embéčku z Mladé Boleslavi pro změnu zjistíte, že ho jako první koupil škodovácký ředitel z Vrchlabí a pak že změnilo osmkrát majitele. „Bylo to ale v rodině, z matky na dceru, na vnuka a podobně,“ popisuje další ze sběratelů Radek Meduna.

S Jindřichem Říhou a jeho synem Danem, Miroslavem Vrabcem a Zdeňkem Hradeckým hodně aut rozebrali do posledního šroubku a matičky, a pak znovu sestavili dohromady. „Renovace jednoho auta trvá rok, dva, někdy i tři. Záleží na stavu, v jakém ho získáme. Nás to ale baví, děláme to pro radost. Máme připravená další auta k renovaci, takže dalších 25 až 30 let máme co dělat,“ upřesňuje Robert Hradecký.

Všechna auta ve sbírce spolku Reincars mají platnou espézetku, technickou a emisní prohlídku. Takže můžou do běžného provozu. Ročně každé najede asi dvě stě kilometrů. „Auta nesmí jen stát v muzeu, to by bylo špatné. Musí ujet aspoň pár kilometrů. Mám vytipované srazy, na které s nimi vyrážíme. A někdy si uděláme kamarádskou vyjížďku. Jen tak. Svezení veteránem je pro nás odměna,“ tvrdí Hradecký.

Při páteční muzejní noci pustili návštěvníky také do dílen, aby viděli, jak vypadají auta v různých fázích renovace. A představili i původně neplánovanou expozici československých motocyklů Jawa. Podobně jako u aut začíná třicátými léty a pokračuje do osmdesátých let. Čítá asi třicet strojů. Chybí jen dva, pětistovka Rumpál a Villiers. „Rumpál už renovujeme, zajímavý kus Villiers k renovaci teprve hledáme,“ prozradil Robert Hradecký.

Kdo si chce na mimořádné exempláře podívat, může si se sběrateli domluvit exkurzi. „Po telefonické dohodě zájemcům auta ukážeme, povyprávíme jejich příběhy a vysvětlíme technické zajímavosti. Rádi se jim budeme věnovat,“ dodal Robert Hradecký.