Škola bez známek a učitel, který si nehraje na pedanta. Ale hlavně děti, jež mezi sebou nesoutěží a jsou naopak vedeny k tomu, aby uplatňovaly vlastní jedinečnost.

Alternativní výuka není, pro především mladé, rodiče už dávno tabu. I na Trutnovsku lze najít jedinečné společenství lidí, kteří provozují školu s alternativním přídomkem.

Vzdělávací centrum Mraveniště Markoušovice sdružuje první stupeň základní školy, skupinu pro děti od 3 do 7 let, ale i maminky s jednoročními dětmi. A plánuje další rozšíření aktivit. Samotná škola je v provozu druhým rokem, letos je premiérově zapsaná v ministerském rejstříku. Vystupuje jako jiná cesta k běžnému vzdělávání. Ve Velkých Svatoňovicích souzní s klasickou základkou.

ROZDÍLNÉ POHNUTKY, SPOLEČNÝ CÍL

Původně osmičlenná skupina lidí se společným nápadem se už dávno rozrostla. Mravenečků, jak si děti ze školy i školky říkají, přibývá. „Každý z nás měl jinou motivaci pro to, abychom se do projektu pustili. Delší dobu jsem pracovala a studovala v zahraničí, hlídala děti v rodinách a zažívala, jak se děti do školy těší. A to nejen v první třídě. Viděla jsem, že je škola baví, že ji spoluvytvářejí. Výuka tam probíhala prostě jinak – více projektů, větší zapojení rodin, více respektu," řekla Veronika Kubjátová, která pomáhá vést dětskou skupinu.

„Děti nemusí dostávat pětky," říkají učitelky v markoušovické alternativní škol

Také ředitelka markoušovické školy přitom vychází z vlastní životní zkušenosti. Spíše však negativní. „Učila jsem na druhém stupni. Denně jsem se utvrzovala v tom, že hodnocení známkami a srovnávání dětí je kontraproduktivní. Nejvíce to bylo znatelné u dětí, které moc neprospívaly. Takové každý neúspěch jen utvrdil v tom, že škola je k ničemu. Cesta k nim vedla skrze to, že dostaly prostor vyniknout v něčem, v čem jsou jedinečné. A to mi dávalo smysl," popsala Naďa Kalousková. „V projektu, kde bude škola fungovat jinak, jsem se rozhodla realizovat poté, co do školy nastoupil můj syn. Viděla jsem, jak je kvůli neustálému porovnávání s dětmi, které toho stihly více, stresovaný," objasnila ředitelka školy a nabídla tím první velký rozdíl oproti běžné základní škole.

MÍSTO ZNÁMEK VĚTY

V markoušovické škole se totiž nehodnotí známkami, ale slovně. Také na vysvědčení je hodnocení žáka popsáno ve větách, místo ve známkách. „Když k nám děti přijdou, zjistíme, co umějí. Potom sledujeme jejich rozvoj a hodnotíme, jak se zlepšily ony samy. Nesrovnáváme je navzájem," vysvětlila ředitelka Naďa Kalousková.

Na vysvědčení tak může být místo známky v daném předmětu, tak jak většina populace vysvědčení zná, například napsáno: Český jazyk – bezpečně rozeznáváš i/y po měkkých a tvrdých souhláskách. Po obojetných ještě občas děláš chyby.

„Dítě i rodiče pak vědí, na čem mají pracovat. Když jinde dostanou žáci trojku, je to pro někoho dobrá známka, pro někoho špatná. Ale nic z toho nevyčtou," vysvětlila ředitelka. „Nemám ráda sousloví alternativní škola, některé způsoby jsou možná méně obvyklé, ale na konci prvního stupně musí naše děti umět stejné věci, jako kdekoliv jinde. Rámcový vzdělávací program je pro nás závazný," ujistila.

Učitel je podle jejích slov v tomto školním režimu spíše jakýmsi průvodcem. Žáci si znalosti totiž hodnotí i sami. „To je jednou složkou hodnocení. Nám dává smysl učit děti takhle přemýšlet," dodala ředitelka Kalousková.

UČENÍ SE PROŽITKEM

Konkrétní odlišný přístup ve výuce, kterou v Markoušovicích používají, lze pozorovat třeba v matematice. Vyučují tu prostřednictvím tzv. Hejného metody. „Děti díky ní vnímají počty více smysly a nejsou jim naservírovány hotové znalosti. Žák řeší problémy, které mu jsou předkládány a bere to jako výzvu, na konci které má radost, že přišel na výsledek. Děti vzájemně sdílejí výsledky i způsoby, kterými toho dosáhly. A tím se učí, že existuje spousta způsobů, jak dojít k cíli," vysvětlila metodu Hejného matematiky Naďa Kalousková.

Dalším z pilířů alternativní výchovy je například častější pobyt v přírodě a důraz na sledování koloběhu roku. „Díky tomu, že je naše škola umístěná v krásném prostředí Markoušovic, můžeme s přírodou souznít, užívat si její rozmanitost v průběhu roku. Děti jsou venku každý den, bez ohledu na počasí. Každý den přináší nové zážitky," objasnila Veronika Kubjátová. „Respektujeme dětskou hravost, podporujeme děti v jejich přirozenosti. Snažíme se děti přijímat takové, jaké jsou. S jejich náladami a rozmary, se kterými vstupují do první větší společnosti v životě. Náš přístup je hodně o komunikaci, o prostoru," dodala.

Jako příklad nabízí kreslení listu. „Každé dítě vidí list jinak. Neučíme děti kreslit podle šablony. Kreslí prostě tak, jak list samy vidí, jak si ho představují, jak umí a chtějí. Je to více o procesu vzniku a tvoření než o výsledku samém," uzavřela Kubjátová.

Financování z různých zdrojů: Normativy, granty i školné

Markoušovická škola ve Velkých Svatoňovicích je vedená jako soukromá. Budovu si spolek, který ji zřizuje, pronajímá od Královéhradeckého kraje. Sídlí v prostorách, které před dvěma lety opustily Barevné domky Hajnice. Přes léto příznivci markoušovického spolku sami upravovali její interiéry tak, aby splňovala veškeré normy.

„Finance získáváme z členských příspěvků, z grantů a dotací, nebo díky sponzorům. Protože jsme nově v rejstříku škol a školských zařízení, máme nárok i na 60 procent normativu na žáka," objasnila Eva Portychová, předsedkyně markoušovického spolku. „Protože tyto prostředky nepokryjí veškeré náklady, vybíráme školné," dodala. Školu aktuálně navštěvuje deset žáků ze sedmnáctičlenné kapacity. Do dětské skupiny dochází dvanáct dětí. „Jsme rodinný typ školy. Rodiny se poznávají i mezi sebou, pořádáme i společné školní akce a slavnosti," nabídly členky spolku další pilíř projektu.

„Smysl našeho projektu vidím mj. ve sdružování lidí, v nadšení pro společnou věc, ve sdílení zkušeností, ve vzájemných konfrontacích a v obohacování se, " vysvětlila Veronika Kubjátová, jedna ze zakladatelek Komunitního centra Markoušovice.

„I my jsme ale stále na začátku. Spoustu věcí se učíme a objevujeme a do projektu dáváme své předchozí zkušenosti," řekla Eva Portychová, předsedkyně spolku, který soukromou školu, dětskou skupinu i ostatní aktivity provozuje a organizuje.