V kolonii fungoval dramatický spolek i fotbalový klub, přibližuje kronikář Prahy 10 Michal Ezechel

close Kronikář Prahy 10 Michal Ezechel info Zdroj: Deník/Andrea Cerqueirová zoom_in Kronikář Prahy 10 Michal Ezechel

Kolonie Slatiny vznikla ve 20. letech minulého století. Jak?
Po vzniku Československa se do Prahy stěhovali lidé za prací. Když bylo nájemné nad jejich finanční možnosti, začali se usazovat v takzvaných nouzových koloniích. Jednou z nich byly Slatiny, nacházející se jižně od Vršovic na rozhraní Michle, Strašnic a Záběhlic. Jako první se zde usazovali zahradníci. Dělnická nouzová kolonie začala vznikat v roce 1924, kdy se sem stěhovali řemeslníci nejen z pražského okolí. Byli zde dělníci, kteří stavěli michelskou plynárnu, železnici či Spořilov nebo pracovali ve vršovických továrnách, ale i úředníci, váleční veteráni a nezaměstnaní. Prodávané a pronajímané pozemky patřily soukromým majitelům a pražské obci. Domky byly zamýšleny jako provizorní, jen na několik let. Situace se ale neměnila, a tak obyvatelé začali své domky vylepšovat a zvětšovat.

O sousední kolonii Pod Bohdalcem psal v roce 1925 v povídce Na Rafandě Karel Čapek. Jsou v nějakém díle i Slatiny?
Karel Čapek místo navštěvoval během vycházek, kdy poznával okolí svého nového bydliště. Tehdy se totiž přistěhoval do dvojvily v tehdejší Úzké ulici, dnes Bratří Čapků. Na výlety s ním chodili jeho přátelé Fráňa Šrámek či František Langer. V koloniích nalézali bydliště nejen chudí lidé, ale i zločinci či prostitutky. Právě jim věnoval František Langer svou divadelní hru Periferie z roku 1925, která pojednává o lidech z pražského podsvětí. Takže i Slatiny zanechaly v literatuře svou stopu.

Kdy došlo k jejich největšímu rozkvětu?
V době velké hospodářské krize kolem roku 1930 bydlelo ve Slatinách dva tisíce lidí ve 400 stavbách. Kolonie byly svérázným místem, existoval zde ale i kulturní a spolkový život, fungovaly hospody a prodejny. V roce 1926 zde bylo založeno spotřební družstvo Včela či levný obchod sociálně demokratického družstva Rovnost. Byli zde holiči, trafika nebo řeznictví. V minulosti bychom zde nalezli fotbalový klub a dramatický spolek. V hostinci U Jechů, kde byl i taneční sál, se zase scházeli baráčníci.

Kdo v kolonii žil?
Podle statistik zde měli žít lidé z Prahy, ale přes 70 procent to byli lidé, kteří sem přišli odjinud, ať už ze Středočeského nebo Jihočeského kraje, či dokonce dělníci ze Slovenska. Samozřejmě zde bydleli především chudí lidé, kteří neměli na nájem v Praze. Tady si totiž z mála mohli postavit domek, mít zvířata a žít tak, jak byli zvyklí. Patrně zde žili svérázní a problémoví lidé, někteří na hraně zákona. Jak se říká ve filmu Obecná škola, do Slatin se před válkou odvažovali policisté pouze na koních a vždy ve dvou. O bezpečnost v místních nouzových koloniích pečoval Sbor dobrovolných hasičů Michle-Bohdalec. Čítal 24 členů a byl vybaven z peněz místních.

Jaký byl osud kolonie za 2. světové války?
Odpovím citací z knihy Revoluční hnutí v Praze 10 z roku 1985. Je trochu tendenční, ale vystihuje místo: „Kromě soudruha Fráni, který tiskl na půdě svého domku ilegální Rudé právo a letáky, byl v listopadu roku 1942 zatčen a na Pankráci popraven, nebyly ve Slatinách žádné jiné oběti na životech. Po uvítání Rudé armády 9. května 1945 byla odpoledne svolána stranická schůze U Součků v Michli, kde se sešli funkcionáři z jednotlivých stranických buněk, aby se dohodlo o další svobodné činnosti.“ Nicméně ve Slatinách je pomník obětem 2. světové války.

Lidé se mohli odstěhovat na sídliště, ale řada z nich zůstala, připomíná starosta Prahy 10 Martin Valovič

close Starosta Prahy 10 Martin Valovič info Zdroj: Se svolením ÚMČ Praha 10 zoom_in Starosta Prahy 10 Martin Valovič

Můžete přiblížit natáčení Obecné školy?
V ulici Nad Vršovskou horou byl ve 30. letech minulého století postaven areál dřevěných nouzových školních budov. Do této školy chodil scenárista a textař Zdeněk Svěrák. Na základě jeho vzpomínek na dětství vznikl film Obecná škola, který v roce 1991 natočil jeho syn Jan Svěrák. Zdeněk Svěrák zde navštěvoval školu v první, čtvrté a páté třídě. Svěrákovi bydleli v nedalekém činžáku. Dřevěné školní budovy se díky Obecné škole staly slavnými. Právě odsud pochází záběry z chlapecké školy, kterou má divák spojenou s postavou přísného učitele Igora Hnízda (dnes už tam není – pozn. red.). Některé postavy dostaly jiná jména.

Čím to, že Slatiny odolaly pokusům proměnit je?
Po roce 1948 byla snaha nouzové kolonie zlikvidovat. Obyvatelé se mohli přestěhovat na nová sídliště a jejich domky byly zbourány. Řada lidí však ve Slatinách zůstala, jiní využívali prostor jako zahrádku. Díky tomu zůstala kolonie zachována, byť s mnoha zbořenými a vyhořelými domky. Dodnes ji lze považovat za největší z pražských nouzových kolonií.

Kdo tam žije?
Pozemky vlastní i městská část Praha 10. Lidem umožňujeme zahradničit a trávit zde volný čas. Chodí sem na vycházky či venčit pejsky. Po roce 1989 některé z opuštěných objektů začali využívat lidé bez přístřeší. V posledních letech je ale snahou místních místo zvelebovat a zapojit do zdejšího života i lidi z okolí. Krásným příkladem je akce Zažít město jinak. Na stejném místě jsou i bahenní lázně Járy Cimrmana či hřiště.