Simulace se odehrávala v bývalém raketovém silu v bývalé vojenské raketové základně Klondajk v brdských lesích nad Dobříší. V hromadě automobilů bylo nejrůznějšími způsoby naaranžováno více než 120 figurantů, kteří byli také velmi realisticky nalíčení jako zranění - nebo mrtví.

Postupně se k místu dostávaly týmy záchranářů, které za spolupráce s jednotkami hasičů situace řešily. Zároveň v místě byl požár vozidel, pyrotechnikem řízené výbuchy, situaci ztěžoval a znepřehledňoval silný dým a blikání světel, křik a nářek "zraněných", byly mezi nimi také děti. Celkově se na přípravě a organizaci podílelo přes tři sta lidí.

Pro záchranáře to bylo velmi náročné psychicky i fyzicky, přestože na jejich výkony dohlíželo kolem 60 odborných rozhodčí z řad lékařů a zdravotníků z oborů traumatické medicíny.

Situaci komplikoval také autobus plný zraněných vězňů, takže v oblasti se pohybovala i vězeňská stráž a zásahová jednotka Policie ČR, jejichž ozbrojení členové postupně bezpečně eskortovali vězně z oblasti za dodržování bezpečnostních předpisů. V těchto situacích také docházelo k vyjasňování kompetenčních záležitostí mezi jednotlivými složkami IZS.

Při řešení a ošetřování se v "tunelu" v jedné chvíli ozval výbuch, hasiči museli oblast vyklidit, zabezpečit a teprve poté se záchranáři mohli vrátit zpět a dále pracovat, vyprošťovat a ošetřovat zraněné. Velmi náročné bylo vyřešení situace, kdy byl v zadní části tunelu vzpříčený převrácený autobus plný naříkajících lidí a do kterého se hasiči museli prořezat střechou, jako by otvírali konzervu.

V sobotu 28. dubna začínala v 6 hodin ráno další část, a to týmový závod na trase 21 kilometrů, na které na záchranáře čekalo 10 situací, které bylo nutné řešit - ať už to byl zraněný a popálený paraglidista v drátech vysokého napětí, muž s hypoglykemickým šokem v cukrárně, výbuch v továrně, nalezená mrtvola, srážka sanitky převážející pacienta s osobním automobilem, kolabující muž s externí srdeční pumpou nebo mimo jiné auto v rybníce s bezvládným řidičem pod vodou.

Soutěžící záchranáři nesměli v situaci zpanikařit, ve valné většině své úkoly zvládali a poté dostali od hodnotících okamžitou zpětnou vazbu, aby věděli, kde a jak bylo třeba postupovat jinak, nebo co více udělat. Jeden z rozhodčích, Vladimír Remeš, který posuzoval výkony jednotlivých týmů u výbuchu v továrně, takto zhodnotil připravenost členů letošních soutěžních týmů: "Účastníci jsou připraveni lépe než loni, je vidět, že na tom pracují, každý rok se to zlepšuje a zlepšuje, a je i markantní, že i tady na deváté úloze je znát, že se na každé úloze zlepšují a musíme říct, že přestože tato úloha je medicínsky velmi obtížná, zvládají ji posádky velice dobře.“

V neděli se od 10 hodin konalo vyhodnocení na Skalce v Mníšku pod Brdy. Zajímavostí je, že druhé místo získali hned při své první účasti hasiči z HZS podniku Draslovka Kolín. Na prvním místě se umístil tým SZŠ a VOŠZ Zlín.

Akci připravila Asociace dobrovolných záchranářů České republiky a záštitu, zdravotnické zabezpečení a rozhodčí poskytlo i Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra v čele s ředitelem Janem Louškou. Na organizaci se také podílel Hasičský záchranný sbor České republiky pod vedením plukovníka Martina Legnera.

Co pro Martina Legnera znamená organizace takto rozsáhlé akce, odpověděl v krátkém rozhovoru: „Tak popravdě asi spoustu času, kterou tomu člověk musí věnovat. Historicky zpětně v ní figuruji prakticky od nultého ročníku, na všech deseti jsem se nějakým způsobem podílel, takže už je tam asi nějaká citová vazba vůči SOS Extreme.“

Vznik soutěže Legner přiblížil takto: „Ono to vzniklo spoluprací, kdy jsme nějakým způsobem spolupracovali v Asociaci dobrovolných záchranářů v rámci jednotek požární ochrany, dělali jsme společná víkendová cvičení, až to dospělo k uspořádání soutěže pro zdravotnické týmy.“ Popsal, že do akce se zapojuje kolem 60 až 80 hasičů, kteří se do organizace zapojují a to nejen profesionálů, ale převážně dobrovolných a také, že to dělají ve svém volném čase a zřizovatelé jednotek, tedy obce, je uvolní.

K náročnosti zorganizování akce uvedl: „Tak zcela určitě, každé takovéto cvičení v objemu těchto lidí od figurantů počínaje, přes soutěžní družstva konče, je opravdu složitá akce, nejen z hlediska časového, ale také koordinačního, kdy to zaměstná poměrně velké množství lidí, kteří to mají řídit a koordinovat. Také z hlediska týlového zabezpečení, maskování a tak dále. Bavíme se o desítkách lidí, kteří to organizují. Příprava trvá minimálně šest měsíců,“ popsal rozsáhlost příprav před závodem.