Poslední směna začíná jako kterákoliv jiná. Jiří Nešněra si přebírá vysílačku a zbraň, zapisuje se do služební knihy. „Každému mladému říkám, když přijde na směnu a začíná kontrolou zbraně, aby si uvědomil, že lidé zacházející se zbraní se dělí na ty, kteří si nechtíc vystřelili a ty, kteří si teprve nechtíc vystřelí. Já mám zbrojní průkaz od roku 1984 a nejméně třikrát jsem zjistil, že ta zbraň byla nabitá. Bezpečnost je hrozně důležitá,“ říká Nešněra a dává výstřel na prázdno do speciální roury naplněné zeminou. Po lehkém cvaknutí bez výstřelu může pistoli nabít a se psem vyrazit do terénu.

José, toho jména u Nešněrů již třetí, začal sloužit u městské policie jako patnáctiměsíční v prosinci 2015. Má tak za sebou sedm a půl roku náročné práce, kdy především v nočních hodinách pomáhal svým dvounohým kolegům zjednávat pořádek. Například u republikové policie se poprvé začne uvažovat o vyřazení psa ze služby v jeho sedmi letech. Pokud stále fyzicky stačí, může si aktivní službu ještě o něco protáhnout. Nejpozději v devíti letech ale vždy odchází na odpočinek. A právě devět let letos na podzim černému ovčáku ve službách děčínské městské policie bude.

„Po celou dobu jsme sloužili až na jednu výjimku, kdy já jsem byl na chirurgickém zákroku. A José si ve stejné době zlomil nohu, takže jsme marodili současně. Holt psovod a pes jedno tělo jest,“ vypráví Jiří Nešněra. Tehdy se José zranil ve službě, nešlo ale o zákrok. V jednom místě špatně došlápl a ulomil si kost v noze. Aby se mohl vrátit do služby, byly potřeba dvě operace, na kterých se finančně velmi významně podílelo město. Stejně jako například na krmení po celou dobu služby.

Jiří Nešněra, psovod Městské policie Děčín.
FOTO: Černý vlčák Jose pomáhá strážníkům v Děčíně

Psa využívá městská policie velmi často na hromadných akcích, velmi užitečným pomocníkem je také při alkoholových bitkách u restaurací nebo klubů. „Většinou jsme zasahovali proti lidem, kteří nechtěli uposlechnout výzvy k opuštění prostoru nebo zanechání protiprávní činnosti. Pes je velmi dobrý přesvědčovací prostředek. Zákrok se vždy začíná v koši a jen zcela výjimečně jde koš během zákroku dolů,“ přibližuje práci psovoda a jeho čtyřnohého kolegy Jiří Nešněra.

Právě košík může být velmi účinnou zbraní, Josého specialitou totiž je skok a úder košíkem na bradu, což většinou lidi posadilo. Velkým pomocníkem je pes i při hospodských rvačkách, kdy stačí, aby vstoupil do hospody a začal štěkat. Většina rváčů si pak svou agresivitu velmi rychle rozmyslí. „Nejvíc jsme měli ke zdi přilepených dvanáct lidí, které José sám ohlídal,“ ukazuje na schopnosti svého svěřence Jiří Nešněra.

Mnoho lidí si myslí, že psovod je se svým psem samostatná jednotka schopná zásahu. Tomu ale tak není. Vždy musí zasahovat ve spolupráci s jinou hlídkou, případně s hlídkami republikové policie. „Funguje to jako trojúhelník. Pokud je to relativně v klidu, stojí psovod v pozadí a kolegy jistí. Pokud se to nějakým způsobem vyhrotí, trojúhelník se otočí a dopředu jde psovod se psem, který vyřeší silovou stránku věci a kolegové jej zajišťují. Jakmile to vyřeší, nastoupí ti dva a úkon dokonají,“ popisuje taktiku při zásahu první psovod děčínské městské policie.

Že je José parťák, na kterého je spolehnutí, prokázal během osmi a půl roku mnohokrát. Jeden z takových zákroků se stal v děčínské nemocnici, kam Jiří Nešněra s Josém zamířil na běžnou kontrolu. Před chirurgií ležel muž se zkrvavenou hlavou, stočený do klubíčka. Nešněra se jej snažil zeptat, zda nepotřebuje lékařské ošetření. Když se muže konečně podařilo probudit, bylo zřejmé, že je pod vlivem alkoholu nebo drog. V tu chvíli začal strážníka napadat.

Podívejte se na ukázku zákroku psovodů MP Děčín:

Zdroj: Youtube

„Šel jsem si pro Josana, muž dostal zákonnou výzvu, aby opustil prostor. To samozřejmě neudělal. Varoval jsem jsem jej, že bude použit služební pes, chvilku jsme kolem sebe tancovali, José si do něj párkrát ťuknul košíkem,“ vzpomíná na nepříjemnou situaci Jiří Nešněra. Vypadalo to, že muž pochopil a začal odcházet. Najednou se ale otočil, chytil psa, kterého strčil za sebe a začal útočit na strážníka. „Chlap o dvacet let mladší než já, o hlavu vyšší a plný pervitinu. Takže bolest nevnímal.

Naštěstí Josého povolil a ten jej začal mlátit košíkem do ledvin. Mně se podařilo dostat nad něj a úderem jej na chvilku zklidnit. Dostal výzvu, aby už nevstával. Jenže on vstal, takže si pro něj José už bez košíku došel a držel ho na zemi. Tehdy jsem zjistil, jak je člověk blízko vážnému zranění, šel po mně vyloženě s tím mi ublížit,“ líčí Nešněra a přiznává, že udělal chybu. Jedna ze základních pouček totiž mluví o tom, že strážník by do zákroku nikdy neměl jít sám.

Pro Jiřího Nešněru byla práce psovoda splněným snem. Ačkoliv se celý život věnuje chovu psů a jeho žena Dagmar je uznávanou musherkou. Přibližně rok po jeho přestupu od městské policie v Jílovém do Děčína se s vedením domluvil na zřízení funkce psovoda a pořídil si štěně. „Už v Jílovém jsem chtěl dělat psovoda. Když jsem už byl v Děčíně, tak za mnou přišli asi po roce, jestli bych do toho šel. Neváhal jsem ani vteřinu. Splnil se mi tak klukovský sen,“ září Jiřímu Nešněrovi stále oči, i když ví, že je to jeho poslední směna. A jak přiznává, po práci se mu bude stýskat. Ale ani konec práce u městské policie dva parťáky nerozdělí. José bude totiž i nadále žít u Nešněrů u rodinného domu nad Bynovem.

Děčín se loučí se psem Samem.Zdroj: Psovodi MP DěčínPřed dvěma lety se děčínští strážníci rozloučili s rotvajlerem Samem, který náhle zemřel ve službě. Stejně jako jeho kolega José, i Sam měl na facebooku řadu fanoušků. O Samovi jsme psali ZDE.