„Když jsem jela ráno autobusem do práce, tak mi manžel poslal zprávu, že na nás zaútočilo Rusko, a že vypukla válka. Jsme z toho v šoku. Půlka lidí tady pochází z oblastí, kde se válčí, holky jsou ubrečené,“ říká mi žena středního věku, která se bojí zveřejnit jméno. Do Česka jezdí za prací už 15 let a dnes tady má trvalý pobyt: „Bojím se. Teď útočili na Ivano-Frankivsk, je to od nás kousek. Je to hrůza. Letos jsem chtěla zbytek rodiny dostat sem do Česka. Nevím, co bude dál,“ uvažuje a když mluví o své rodině, do očí se jí tlačí slzy a zadrhává hlas. Na otázku, kdo za situaci na východě Evropy může, ale odpovídá rázně a bez zaváhání: „Putin. Chce ovládnout svět.“

Rozsáhlou halou, kde desítky lidí připravují pro expedici zásoby loňské úrody zeleniny, mě provádí ředitel firmy Radim Pátek. Dvě desítky zaměstnanců jsou z Ukrajiny: „Pracují pro nás už léta. Ráno přišli do práce a postupně sbírají informace. Volají svým rodinám, dozvídají se, že jim nad hlavami létají rakety a bomby. Je na nich vidět, že jsou rozhození.“

Skupina žen třídí u pásu mrkev. Pracují zamračeně, mlčky. Žádost o rozhovor odmítají. O kus dál se dáváme do řeči s dalším Ukrajincem. Ani on příliš mluvit nechce. Dozvídáme se, že má rodiče v Kyjevě. Volal jim ráno a dozvěděl se, že na tamní letiště padají ruské bomby. Při práci uvažuje, jestli se nemá vrátit domů a bojovat za vlast. Matka mu ale do telefonu řekla, ať zůstane v Čechách. Muži se mluví jen těžko. Loučíme se s ním a ředitel firmy mu upřímně vyjadřuje podporu. „Je mi 59 a myslel jsem si, že jsem generace, která už válku nezažije, ale týká se nás to velmi zásadně,“ mračí se Radim Pátek.

Vrásky na čele mu ale nedělá jen osud rodin jeho zaměstnanců. Blíží se totiž pro zemědělce klíčové období. Na jarní práce má v nejbližších dnech přijet z Ruskem okupované země 40 pracovníků. „Teď jsem je obvolával. Někteří stojí ve frontě na hranicích, jiní projeli. Budeme rádi, když je sem pustí. Bojí se uzavření hranic, říkají, že je tam hrozná panika. Některým se nedá ani dovolat. V informacích je zmatek, co vám teď říkám, nemusí za pár hodin platit,“ popisuje mi ranní telefonáty Radim Pátek. Jarní práce si bez pomoci ukrajinských dělníků nedokáže představit: „Teď je pro nás klíčová doba, musíme připravit pole, zasít a natáhnout závlahy. Vše v krátkém čase. Je to kritická situace, řada zemědělských firem je závislá na Ukrajincích. Češi některé práce nechtějí dělat. Vůbec nedovedeme odhadnout, jak to vyřešíme,“ kroutí hlavou ředitel piletické firmy. Češi podle jeho zkušeností u těžké práce nevydrží.

Radim Pátek poslouchá při práci pozorně rádio. I kdyby dělníci z východu dorazili, může se stát, že se vzápětí vrátí na Ukrajinu: „Můžou dostat povolávací rozkazy a pak by museli domů. Můžou se ale k návratu rozhodnout sami. Odjeli od svých rodin, to je pochopitelné.“