Na pardubickou jižní tribunu chodila Vladislava „Bludimíra“ Urbanová přes 50 let. Její poslední přání bylo, aby hokejové Pardubice ještě jednou získaly titul. Vytouženého play-off se ale už nedožila. Hráči i fan klub chtějí její přání splnit.

Na hokej Bludimíra poprvé vyrazila se školním výletem, když jí bylo třináct let. Hře i klubu úplně propadla a do kotle začala chodit pravidelně. Byla celoživotní fanynkou, klub a ostatní fanoušci se stali její rodinou, kterou v osobním životě neměla.

Dynamo je rodina

„Jižní tribuna žije, je to jedinečné místo. Tady se cítím strašně dobře. Dynamo je pro mě rodina,“ ještě před časem popisovala své nejoblíbenější místo v pardubické areně Bludimíra.

Do srdcí pardubických hokejistů se zapsala, když Dynamo před pěti lety v baráži bojovalo o záchranu extraligy. Klubu se nedařilo a někteří fanoušci už přestali doufat. Ona sama v tu dobu bojovala s vážnou nemocí. Přestože chodila na chemoterapie, našla sílu na to, aby povzbudila hráče, kterým do kabiny poslala emotivní dopis.

„Nebojovala jsem a nebojovali ani kluci. Já jsem si řekla, že to musíme vybojovat. Takže jsem znovu začala chodit na hokej, i když mi bylo špatně po chemoterapii. Hokej mi zachránil život,“ popisovala Bludimíra situaci z roku 2017. Na obou frontách se nakonec podařilo vyhrát.

Ještě jeden pohár


Klub Bludimíru ocenil jako nejvěrnější fanynku, když s ní při letošních oslavách výročí sta let natočil medailonek. Právě tam vyslovila své přání. „Chci zažít při těch stoletých oslavách klubu ještě jednu zlatou medaili. Prostě zlato. Ještě jeden pohár. Já se chci dožít ještě jednoho poháru,“ řekla. Nikdo ale netušil, že to bude jeden z jejích posledních pohledů z pardubické jižní tribuny.

Její příběh spojený s Dynamem mohl být pohádkou, do hry ale znovu vstoupila zákeřná nemoc. Tentokrát ve větší síle, Bludimíře se už tohoto životního soupeře nepodařilo porazit.

Zprávu o tom, že její červeno-bílé srdce boj s vážnou nemocí prohrálo, v říjnu loňského roku oznámil samotný klub. „Bludimíro, uděláme vše pro to, abychom ti tvé poslední hokejové přání splnili. I když s námi nebudeš na ledě, dívej se alespoň z nejvyšší tribuny. Nikdy nezapomeneme,“ napsal klub pod video s medailonkem věrné fanynky.

„Na jižní tribuně jsem nepoznala hodnější osobu, než byla právě Vlaďka. Bude nám moc chybět. Ale věřím, že tam bude stát pořád s námi,“ psali další fanoušci.

Pro pardubický kotel byla nepostradatelným členem. „Myslím na ni skoro pořád. Dneska tu mám její dres, její odkaz bude žít navždy,“ řekl Michal, kterého fanoušci z pardubického kotle znají pod přezdívkou Roza, před prvním domácím semifinálovým zápasem.

Hlavním faktorem třineckého vítězství byl ve druhém semifinálovém zápase Ondřej Kacetl. Ten pochytal všech devatenáct střel a zbytek zblokovali jeho spoluhráči.
Semifinálová analýza: Dynamo se proměnilo ze zmrzlého ledovce v jezero

„My jsme ji milovali, byla to naše Bludimíra,“ dodal její blízký přítel Jakub Škoda a dodal, že případný titul bude pro ni. „Bludimíra jasně řekla, že ve sté sezoně chce titul, a kluci na to mají. Pro všechny je to odkaz, který je potřeba dodržet,“ doplnil další z jejích přátel z pardubického kotle.

Její odkaz v Pardubicích stále žije. Před halou u její fotky pravidelně září svíčky, na jižní tribuně se objevuje její dres, gólman týmu Roman Will si nechal její větu „Dynamo je rodina“ zaznamenat na svou masku, v níž nastupuje do každého zápasu.