Původní policejní verzi o sebevraždě příbuzní ani přátelé nevěřili. Podle nich stála za jeho smrtí Státní bezpečnost. Vyšetřování však i po revoluci v 90. letech vyšumělo do ztracena. „Jméno vraha neznám. Ale podařilo se mi stanovit okruh lidí, kteří měli k celé události velmi blízko. Přišel jsem na zajímavé souvislosti, které dosavadní vyšetřování ignorovala. Řada ze zmíněných aktérů navíc zemřela za velmi podivných okolností,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Deník Fránek.

Proč se vlastně tímto případem zabýváte? Máte k němu nějakou osobní vazbu?

Můj dědeček byl politický vězeň. Člen třetího odboje, který po převzetí moci komunisty zakládal v roce 1948 na jihu Moravy protistátní skupiny. Dostal za to pětadvacet let. Zabývám se podivnými úmrtími za komunismu na Blanensku a smrt Pavla Švandy je jednou z nich. Podobně jako zavraždění rodiny vynálezce Hudce nebo katolického aktivisty doktora Vítka z Lysic. Ten se měl zabít v bratislavské věznici. Pátrám i po osudu muže, kterého našli oběšeného v Lažánkách. Sbíral podpisy proti umístění raket SS 20. Při procházení historických materiálů a spisů Státní bezpečnosti se ukazuje, že šlo o cílené akce tajné policie.

A tragická smrt Pavla Švandy?

Ze začátku jsem to bral jako otevřenou záležitost, ale postupně jsem stále více přesvědčen, že šlo o vraždu v režii Státní bezpečnosti. Velkou roli v tom zřejmě sehrála i komunistická rozvědka. Klíčové materiály z tehdejší doby jsou však stále tajné a nepřístupné. Další spisy StB stihl někdo skartovat nebo zašít. I tak se mi podařilo získat řadu cenných dokumentů a svědectví. Myslím si, že Státní bezpečnost a rozvědka se tehdy přes Švandu chtěly nabourat do Vatikánu a na tom spolupracovali se špiony ze spřátelených zemí Sovětského bloku.

I přesto se vám podařilo sestavit slušný obrázek o tom, jak k této tragédii mohlo dojít?

Celkem ano. Nejvíce se přikláním k verzi že Pavel Švanda zemřel v některém z konspiračních bytů Státní bezpečnosti nebo podobných prostorách, kde ho několik dní věznili a týrali. Úplně vyloučit nelze ani variantu, že se pokusil o útěk a při tom zemřel. Po příjezdu z Itálie na něj podle všeho StB udeřila s tím, aby donášel na svého prastrýce pozdějšího kardinála Tomáše Špidlíka. Ten působil v Římě, kázal v Rádiu Vatikán a měl významné postavení. Student však zřejmě vzdoroval a s StB nechtěl spolupracovat. Ani s rozvědkou. Tak na něj přitlačili a ukázali mu pěst. Tehdy na špinavou práci využívali různé recidivisty.

Proč vylučujete sebevražedný skok do Macochy?

U této verze je tolik nesrovnalostí, že to tak opravdu být nemohlo. Ve spisu je například uvedený nález těla v místech, kde by ho muselo vidět osm tisíc turistů denně. Vše měl oznámit anonym, který v telefonu tvrdil, že tělo vidí z Dolního můstku. To byl naprostý nesmysl. Na rukách pak měl mrtvý student zářezy. Policisté prý „našli“ zpětně v propasti nůž a později přesvědčovali studenty na koleji, že se určitě musel ztratit z tamní kuchyňky.

Před několika lety jste s odborníky provedl na dně propasti speciální forenzní pokus, který podle vás přinesl klíčovou informaci, je to tak?

Ano. Pokus dokázal, že mrtvé tělo leželo jinde a teprve posmrtně bylo na dno propasti nainstalováno. Tělo se nemohlo do takového stavu po smrti dostat na dně Macochy. Původní pitva dokládá přítomnost larev bzučivek. Toho ale není hmyz na dně Macochy v tamním klimatu schopný. Myslím si, že i doktor, který tehdy pitvu provedl, si tím nechával otevřená zadní vrátka. Podobně jako v případě umučeného faráře Josefa Toufara.

Jak se tedy tělo na dno propasti mohlo dostat?

Při pátrání jsem narazil na jednu opravdu velmi zajímavou věc. Jeden z lodníků v Punkevních jeskyních, do té doby absolvent průmyslovky, si podal krátce po této tragické události žádost na přijetí k policii. A rovnou ke Státní bezpečnosti. Naprostá, nehorázná drzost. Pročetl jsem podobných žádostí stovky, ale tohle byla rarita, unikát. A pak se stal zázrak. Ten člověk, bez toho aby nějak nastoupil do služby, do převratu vystudoval všechny možné policejní školy a prošel elitním výcvikem. To nemohla být náhoda. Logicky padá otázka, čím si to zasloužil. Nemohl pustit někoho tajně na dno Macochy a být u transportu mrtvého studenta? Proč tohle nikdo neprošetřil?

Policejní vyšetřování později lemovala řada dalších podivných úmrtí a nejasností…

Smrt Pavla Švandy byla teprve začátek. Už tehdy měl spis tajnou přílohu pro StB a byl uzavřen jako sebevražda. Po revoluci začali policisté případ vyšetřovat jako vraždu. Promluvili bývalý příslušníci StB a začaly se dít věci. Jednoho z nich málem ubila před hospodou skupinka útočníků. V sebeobraně jednoho zastřelil a od té doby již nechtěl o smrti Švandy nikdy mluvit. Dalšího vysokého důstojníka StB, který měl vědět o monitorování Švandova případu v Blansku státní bezpečností a rozvědkou, zabil v lese strom. Právě on měl s tajnou přílohou spisu manipulovat a odvést ji někomu výše postavenému do Prahy. A to ho později stálo život. Je jasné, že někdo měl zájem na tom, aby se případ nevyšetřil.

Kam jste se v pátrání dostal vy?

V celém případu z několika zdrojů rezonovalo jméno vysoce postaveného člena StB z jihu Moravy, který měl být za smrt Pavla Švandy odpovědný. Podle materiálů, co se mi podařilo získat, tak v té době koordinoval součinnost Správy národní bezpečnosti s tajnou policií. Po reorganizaci u policie měl ideální krytí a bylo to velké zvíře. Právě on měl řídit podobné akce proti režimu nepohodlným lidem na jihu Moravy. Bizarní na tom je, že jeho veřejně dostupným spisem se nikdo nezabýval. Ani v žádném stádiu vyšetřování vraždy se nezabývaly jeho personálním svazkem. Tajné a přísně tajné dokumenty o jeho činnosti u StB byly skartovány v prosinci 1989, jak o tom svědčí v archivu zachovalý skartační protokol.

Zmínil jste, že Státní bezpečnost využívala v té době i recidivisty. Jak?

Jednoduše. Rozhodli se, že je využijí na špinavou práci. Informátory i nejtěžší zločince za snížení trestu nebo jinou úlevu. Záznamy k tomu přirozeně žádné neexistují, ale podsvětí pro režim v té době mučilo i vraždilo zcela bezpečně. Dokládá to z minulosti řada případů a svědectví. U nás i na Slovensku.

Co vás na celém případu nejvíce šokuje?

Popravdě je to nechuť nebo neschopnost ho vyšetřit. Od poloviny 90. let se po dvaceti letech vyšetřovací spis skartoval. Už to nikdo nechtěl otevírat. Nevím, pořád tu zřejmě je skupina lidí, které by vyšetřování mohlo ohrozit. A další, co jsou s případem spojení se k němu už nechtějí vracet. Mají stále strach nebo je tíží svědomí? Po revoluci se čtyři tisíce příslušníků komunistické rozvědky stalo kádrovými zaměstnanci úřadu pro zahraniční styky a informace. Jakékoliv odtajnění tehdejších spisů a operací stále může někoho ohrozit. To byli lidé s povolením zabíjet. A tady zatím padaly na důležité svědky stromy.