Archivář Branislav Dorko vysvětlil, že lidé dávají do věží poselství budoucím generacím po celá staletí. „Předpokládám, že uvnitř najdeme dokumenty z doby, kdy byl kostel rekonstruován,“ tipoval Dorko.

„Já čekám sbírku mincí a bankovek, přeložené noviny z doby rekonstrukce. Už se ve věžích našly i vstupenky do divadla, odznaky a knoflíky z uniforem,“ řekl svůj tip historik Roman Vaverka.

Otevírání schránky z věže kostela v Holčovicích bylo slavnostní. Mince, noviny a písemné dokumenty bylo možné očekávat, ale jazyk Jana Nepomuckého všechny překvapil.„Třeba v Heřmanovicích jsme našli sto let starý divadelní plakát, protože v obci byli ochotníci,“ naznačil kněz Pavel Zachrla.

Starosta Pavel Šprinz prozradil, jak si v posledním okamžiku před odhalením velkého tajemství užívá zvědavost. „Cítím se jako dítě, které stojí před vánočním stromečkem a těší se, co bude v krásně zabalené krabici. Jsem plný napětí a těším se, co nám bude odhaleno o naší obci v 19. století,“ řekl starosta.

„Doufám, že tak malá krabička nás nezklame. Poprosím kováře pana Jelena, aby se podíval, jak se to otvírá. Normálně se schránky letují, ale tady vidím špagátek,“ zahájil slavnostní okamžik Pavel Zachrla a zvědaví občané se intuitivně přisunuli blíž.

LINGUA S. JOANNIS NEPOMUCEN

Nejdřív se ukázaly mince a poštovní známky. „Určitě to jsou hodnotné věci, ale nejsem numismatik ani filatelista,“ krčil rameny archivář Branislav Dorko. Pak ze schránky vypadl podivný předmět s nápisem „Lingua S. Joannis Nepomucen“. „Tohleto by měl být podle latinského nápisu jazyk Jana Nepomuckého,“ konstatoval archivář Branislav Dorko.

Zatímco místním se v ten okamžik zatajil dech a podlomila kolena nad úžasným objevem a už v duchu viděli Holčovice jako nové poutní místo, odborníci nad jazykem světce zachovali klid. „Obávám se, že to asi bude trochu jinak, než si myslíte,“ zchladil nadšení Branislav Dorko.

„On to asi nebude přímo lidský jazyk, ale napodobenina. Nespíš jde o krásný příklad takzvané dotýkané relikvie,“ vysvětloval Pavel Zachrla s tím, že kdysi věřící uctívali nejen lidské ostatky, ale i předměty, které se zesnulého světce dotkly. V tomto případě šlo o zdařilou napodobeninu mumifikovaného jazyka, která se dotkla ostatků nebo šatů světce. Jak je možné, že odborníci na první pohled věděli, že jazyk není lidský?

„Víme, že jazyk Jana Nepomuckého neexistuje. Když vědci prozkoumali skutečné ostatky Jana Nepomuckého, prokázalo se, že to, co bylo po celá staletí považováno za jazyk, je ve skutečnosti mozková tkáň,“ prozradil Zachrla.

Otevírání schránky z věže kostela v Holčovicích bylo slavnostní. Mince, noviny a písemné dokumenty bylo možné očekávat, ale jazyk Jana Nepomuckého všechny překvapil.

NEPROZRADIL!

Kněz Jan Nepomucký byl zpovědníkem Žofie Bavorské. Její žárlivý manžel Václav IV. nechal zpovědníka mučit, aby prozradil, jaká tajemství mu svěřila. Nepomucký nic neprozradil, a tak byl svržen z Karlova mostu do Vltavy. Legenda praví, že díky uchovanému zpovědnímu tajemství se stal zázrak, takže mučedníkův jazyk nikdy nepodlehl tlení a rozkladu.

Právě jazyk, který přečkal smrt svého majitele, vedl k prohlášení Jana Nepomuckého za svatého. Dnes už sice víme, že mezi kostmi nebyl jazyk, ale kus mozku, ale stejně chybí vysvětlení, proč tato mumifikovaná tkáň zůstala neporušená, zatímco zbytek Nepomuckého se rozložil. Možná to opravdu byl zázrak, protože mozek zesnulého podléhá zkáze ještě dřív než jazyk.

„Relikvie v podobě jazyka ve věžní báni měla symbolizovat, že farnost a možná i celé údolí Bílé Opavy je pod ochranou svatého Jana Nepomuckého,“ vysvětlil Pavel Zachrla význam relikvie.

Pro odborníky největší překvapení nebyl jazyk, ale to, že se v báni kromě německých a latinských textů našly i české. V roce 1891, kdy byla schránka do věže vložena, žilo v Holčovicích jen 12 Čechů a 4,5 tisíce Němců. Svým společným poselstvím možná chtěli budoucím generacím vzkázat, že spolu dobře vycházeli. Starosta Holčovic slíbil, že po naskenování dokumentů obec všechno zveřejní.