Do Labských pískovců a do Českého Švýcarska každoročně přiletí mezi deseti a třinácti páry sokolů, všechny ale nezahnízdí. „Letos máme pět hnízdících párů v Labských pískovcích, další dva jsou přímo v národním parku,“ přiblížil Václav Sojka ze Správy Národního parku České Švýcarsko, který se sokolům dlouhodobě věnuje. Řada párů nezahnízdí kvůli věku nebo zdravotnímu stavu. V jednom případě je tomu tak letos proto, že samici z páru chystajícího se na hnízdění ulovil výr.

Sojka při letošních pozorováních, kdy se na hnízda dívá i z více než kilometrové vzdálenosti, zjistil, že polovina párů mláďata vyvedla přibližně před týdnem, jeden pár už dokonce před dvěma týdny.

Zpátky na sever Čech se po zimě letos nevrátili jen zasloužilí sokolí rodiče, ale také loňská mláďata. „Jsou to tři samice, které ještě nejsou schopné se množit. Ačkoliv si myslí, že jsou a umí zahnat od samečka i starší samici, se kterou by mohl vyvést mladé,“ přidal zajímavost ze života sokolů Sojka.

Ilustrační snímek
Námluvy žab začaly. Před smrtí pod koly aut je chrání zábrany i pasti

Kvůli ochraně hnízdících ptáků, kromě sokolů se to týká také výrů a čápů černých, vyhlašuje správa národního parku ochranná pásma okolo hnízdišť. Jejich narušení strážci přírody letos zatím nezaznamenali. Sokolům dokonce neublížil ani zásah vrtulníku při nedávném požáru u Gabrieliny stezky, čehož se ornitologové obávali.

Kromě kraje pískovcových skal sokoli vyvádějí mladé také v Českém středohoří, kde ale mají výrazně méně možností k uhnízdění. Přesto si i tady poradí. „Zatímco přirozená hnízdiště jsou jen čtyři, dalších více než deset míst je umístěno na komínech, zpravidla tepláren. Takto mají prostor pro hnízdění v Děčíně, v Litvínově, dvě budky jsou v Ústí nad Labem a Teplicích,“ popsal přizpůsobivost dravců Michal Porteš z CHKO České středohoří. Na některých hnízdech, například v Ústí nad Labem se mláďata vylíhla, jinde, například v Děčíně, ptáci ještě sedí na vejcích.

Zatímco komínová stanoviště jsou obsazená všechna, a ta v Děčíně nebo Ústí nad Labem je dokonce možné sledovat online na internetu, u těch skalních tomu tak není. „Obsazená sokoly jsou jen dvě. Na jednom zahnízdili krkavci a sokolí pár ze čtvrtého přírodního hnízdiště dal letos přednost komínu,“ řekl Porteš.

Chodský pes je české národní plemeno
Jako když obživne slavná ilustrace. Chodský pes je věrným a veselým plemenem

Stěhování na komín se přitom nelze divit, pro vzácné dravce je mnohem vhodnějším místem. Díky umístění hnízda ve výškách okolo stovky metrů jsou v naprostém bezpečí, nehrozí žádné vyrušení. Pro klidné hnízdění je totiž rozhodující to, co se děje v jejich úrovni, případně nad hnízdem. Provoz rušných silnic nebo nádraží hluboko pod ochozem s budkou, která jim navíc poskytuje pohodlí při hnízdění, jim proto nijak nevadí. „S přirozenými hnízdišti máme dlouhodobě problémy. Jednak jich je málo a jednak jsou na velmi návštěvnicky exponovaných místech,“ dodal Porteš. Jedním z takových míst je i Vrabinec, skalnatý vrch nedaleko Těchlovic na Děčínsku.

Sokol stěhovavý patřil v Česku ještě v poválečných letech mezi hojné ptáky, velkou ranou pro něj bylo nadměrné používání insekticidů, především DDT. V 70. a 80. letech podle ornitologických pozorování v celém Československu nehnízdil jediný sokolí pár. To se začalo měnit až v posledních třiceti letech, první pár hnízdící v Českém Švýcarsku byl pozorován v roce 1996. Dnes populace sokolů v Českém a Saském Švýcarsku čítá okolo třiceti hnízdících párů a je nejsilnější v Evropě. I díky tomu většina českých sokolů žije právě v národním parku a v CHKO Labské pískovce a České středohoří.