Lékaři se shodují, že se s tak raritním případem ve své praxi dosud nesetkali. Šťastný konec ale podle nich dokazuje, že integrovaný záchranný systém a na něj navazující multioborová spolupráce špičkových specialistů ve Fakultní nemocnici Olomouc dokážou zvrátit i zdánlivě ztracené případy.

Jak k nešťastnému úrazu došlo? O posledním květnovém pátku se Radovan Kučera domluvil s kamarádem, že si na jeho zahradě ve Vlkoši natrhá třešně. Jeden košík už měl plný, ale vzpomněl si na dceru, která by určitě také ovoce na zavaření uvítala. „Přesunul jsem si žebřík, vylezl, zavěsil si košík na poslední šprušli, a když jsem měl košík plný ze tří čtvrtin, říkal jsem si, že už to stačí. Chytl jsem se žebříku, abych z háčku sundal košík a chtěl slézt dolů. V ten moment se ale žebřík vysmekl, nebo vyvrátil a já letěl dolů,“ vzpomíná na osudové okamžiky.

Při nekoordinovaném pádu narazil bokem hrudi přímo na roxorovou tyč, která podpírala malý stromek. Betonářská výztuž prošla tělem jako oštěp a vyšla na druhé straně. „Pravým bokem jsem ležel na zemi, nohy měl natažené za sebou, jednu ještě zaklesnutou v žebříku. Kamarád se synem přiběhli a hned volali záchranku a hasiče. Já si tu tyčku chtěl sám vytáhnout, ale kamarád mě naštěstí odradil,“ vzpomíná na duchapřítomnost svého známého.

Jenže zůstat ve stejné pozici do příjezdu záchranářů bylo bolestivé a náročné. „Abych se zajistil aspoň na čtyři, tedy na kolena a ruce, kamarádův syn chytil roxor nahoře, můj kamarád u země, tak jsme se společně přesunuli,“ popisuje.

Záchranka dorazila na místo jedenáct minut po telefonátu. Zdravotníci zajistili základní životní funkce a vyčkali na příjezd hasičů, kteří museli upravit délku tyče. „Kovová tyč byla příliš dlouhá, aby bylo možné zraněného přepravit do nemocnice. Museli jsme tedy stříhat. Jenže tak, aby to bylo co nejšetrnější a muži to nezpůsobilo další muka,“ líčí krajská mluvčí hasičů Lucie Balážová.

close Profesionální reakce záchranářů a pětihodinová operace lékařů několika klinik Fakultní nemocnice v Olomouci zachránily život muži, který při trhání třešní spadl na kovovou tyč, a ta ho vážně zranila. info Zdroj: se svolením Radovana Kučery zoom_in Profesionální reakce záchranářů a pětihodinová operace lékařů několika klinik Fakultní nemocnice v Olomouci zachránily život muži, který při trhání třešní spadl na kovovou tyč, a ta ho vážně zranila

Podle velitele připadaly v úvahu tři možnosti - flexa, hydraulické nůžky a střihač pedálů. „S ohledem na charakter zranění a co nejméně bolestivý postup zvolili hasiči střihač pedálů s ruční hydraulickou pumpou, kterou mohli nástroj lépe jemně ovládat. Omezili vibrace i nechtěný pohyb tyče uvnitř těla. Tyč rychle zkrátili a muže transportovali do sanitky, kde navázala další péče,“ dodává.

Muž přežil fatální úraz díky celému záchrannému řetězci a rychlosti všech zasahujících složek.

Pětihodinová operace

Ve Fakultní nemocnici v Olomouci se na záchraně muže podíleli specialisté z několika oddělení. Pacienta nejprve přijal traumatolog na oddělení urgentního příjmu. Po zhlédnutí výsledků rentgenového a CT vyšetření byli aktivováni lékaři Kardiochirurgické kliniky a I. chirurgické kliniky. Muž zůstal ležet stabilizovaný na oddělení ARO.

„Měl jsem ten den příslužbu a volali mi kolem šesté večer. Hodně pršelo a já sjížděl s rodinou z terénu, kde to dost klouzalo, takže to bylo dobrodružné,“ usmívá se kardiochirurg Martin Kaláb. Do Olomouce spěchal i hrudní chirurg Josef Chudáček. „Už telefonicky v autě jsme se domlouvali, co a jak provedeme. Jsme kamarádi a nebylo to rozhodně poprvé, kdy jsme se měli potkat u chirurgického stolu. Jsme schopni si vyjít vstříc a víme, co od sebe můžeme čekat, takže nebyl problém se dohodnout,“ podotýká.

Na sále se tým lékařů a sester pustil do práce zhruba o půl osmé večer. Kombinovanému kardiochirurgickému hrudnímu výkonu ještě předcházelo endoskopické vyšetření, které provedl lékař Pavel Sychra ze II. interní kliniky.

„Jeho pomoc pro nás byla zásadní. Věděli jsme díky tomu, které orgány jsou poškozené a do jaké míry. Pan Kučera měl obrovské štěstí, protože tyč prošla hrudníkem, třetím mezižebřím, propíchla obě dvě plíce a v podstatě ležela na aortě. Dotkla se i jícnu, ale neperforovala ho. Minula těsně i plicní hily, tedy místa, kde vstupují cévy do plic. Stačilo několik milimetrů a už by mu nebylo pomoci,“ popisuje stav pacienta Martin Kaláb.

close Profesionální reakce záchranářů a pětihodinová operace lékařů několika klinik Fakultní nemocnice v Olomouci zachránily život muži, který při trhání třešní spadl na kovovou tyč, a ta ho vážně zranila. info Zdroj: se svolením Radovana Kučery zoom_in Profesionální reakce záchranářů a pětihodinová operace lékařů několika klinik Fakultní nemocnice v Olomouci zachránily život muži, který při trhání třešní spadl na kovovou tyč, a ta ho vážně zranila

Otevření hrudníku provedli chirurgové atypickým způsobem, který rozhodně není běžný. „Používá se spíše u polytraumat nebo transplantací srdce a plic. Otevře se celá pleurální dutina, tedy prostor obklopující plíce. Zvolili jsme tento maximalistický postup proto, abychom mohli kontrolovaně vytáhnout kovovou tyč a taky abychom dohlédli na možné krvácení,“ vysvětluje Josef Chudáček.

Po týdnu doma

Před samotným vytažením lékaři zrevidovali všechny orgány, tyč namazali speciálním gelem a s napětím čekali, jestli a kde začne pacient krvácet. „Byli jsme na to nachystaní. Krev mohla téct v podstatě odkudkoliv. Výkon jsme proto prováděli na kardiochirurgickém sále, kde byl pro případ krize připravený mimotělní oběh,“ dodává Kaláb.

Mimotělní oběh nakonec nebyl zapotřebí a po pěti hodinách usilovné práce  si mohli lékaři a sestry oddychnout. Operace dopadla dobře.

Jak ale oba chirurgové zdůrazňují, nebylo by to možné bez vzorové multioborové spolupráce. Kromě doktora Sychry mají na úspěchu velký podíl instrumentářka Marika Pártlová, perioperační instrumentář Jakub Reimer, anesteziolog Radek Zezula, traumatolog Peter Zborovjan, přednostka KARIM Olga Klementová a všichni další členové až dvacetičlenného týmu.

„Výkon si vyžádal nestandardní spolupráci personálu několika klinik a oddělení. Na sále bylo skutečně těsno. Kromě lidí tam totiž byla i spousta techniky. Ale všechno klaplo, všichni si vypomáhali navzájem. A řekl bych, že tato schopnost meziborové spolupráce měla pro život pacienta rozhodující význam,“ upozorňuje Josef Chudáček.

Radovan Kučera se na jednotce intenzivní péče probudil druhý den po operaci, a přestože musel překonat zánět, způsobený proniknutím rezavé tyče do útrob, po dvou týdnech si jej v nemocnici mohla vyzvednout dcera a odvézt domů.

„Nemám slov. Doktoři mají zlaté ruce, jsem jim moc vděčný. Děkuji všem, kteří mě zachránili,“ neskrývá své dojetí. A kde skončily třešně z osudového sběru? „Na hnoji. Nechtěl jsem je ani vidět. Pokud ještě někdy budu třešně sbírat, maximálně na menším stromku, nebo si je nechám natrhat,“ uzavírá.