Co vás bolí nejvíc?
Asi paradoxně dlaně, spálil jsem si je, protože jsem pustil lano, když jsem tahal pytel s pískem – začátečnická nezkušenost. A také svaly, kteér jsem zapomněl, že je vůbec mám (směje se), na rukou, na zádech.

Na Facebooku jste psal, že vás přihlásila na závod manželka. Co vám blesklo hlavou, když jste se dozvěděl, že běžíte takový závod?
Manželka mi to nevydržela neříct, nějakou dobu jsem to tušil, tak jsem se psychicky připravoval, fyzicky méně. Chodil jsem se proběhnout, ale že bych zkoušel překážky, nebo se u Pekla plazil v bahně, to jsem nedělal.

Jaké překážky vás bavily, a které už méně?
Bavily mě docela všechny vodní překážky, člověk si přišel jako velký dobrodruh. Co mě nebavilo a nešlo mi, byly různé ručkovací překážky. Ale paradoxně silové vytahování pytlů, tahání vozíků, z čehož jsem měl obavu, jsem dal.

Kolik jste dal angličáků?
Dával jsem u dvou ručkovacích a u oštěpu, takže dneska mám za sebou nějakých devadesát angličáků.

Chystáte se na další závod Spartan Race?
Zatím bych se chvilku konzervativně věnoval běhu. Chystám se na Mezinárodní festival běhu v Kolíně a nějaké v okolí. Možná, až trošku natrénuji ručkování, tak to ještě jednou zkusím. Bylo to zajímavé a mám dobrý pocit.