„Akci jsme společně zorganizovali s Ukrajinci, kteří tu jsou ubytovaní. Mělo to být takové poděkování za vše, co pro ně děláme. Kolik lidí na akci přišlo, těžko říci. Osobně si myslím, že tu bude kolem stovky, sto dvaceti lidí, chodí sem celé rodiny,“ líčil organizátor akce Karel Karika, který zároveň koordinuje humanitární pomoc a související záležitosti ve Vladimiru.

Popisoval také, jak ubytované Ukrajinky pomáhají s úklidem i hlídáním dětí, jak si přejí pracovat a nebýt nikomu na obtíž. Případně, že počet ubytovaných běženců se stále mění, včera jich bylo kolem 220. „Máme fotbalový kroužek, ve Velkém Březně je dětský TJ Ukrajina a už hrají fotbal. CPI nám všemožně vychází vstříc, říkali, že do konce dubna nebudou ubytování řešit. Provoz budovy ale měsíčně stojí 1,48 milionu korun,“ pokračoval Karika.

Vybraná částka ze středeční akce poputuje na ukrajinskou ambasádu a měla by pomoci s nákupem přístrojů pro noční vidění. Mezi Ukrajinkami akci navštívila i volyňská Češka, seniorka Nina Sedláček, která vnímá příjezd do Ústí jako návrat do vlasti. „Možná přeci jenom nakonec zůstanu v Ústí nad Labem. Vedení města nám slíbilo, že pomůže, jak bude moci,“ líčila.

Akce ji, stejně jako ostatní ženy a maminky z Ukrajiny, velmi dojala. Výjimkou nebyly ani slzy. Dojetí se neubránili ani mnozí Češi, kteří dorazili na akci. Za ručně vyráběné předměty, případně zdejšími ženami napečené briošky a další pečivo rádi na oplátku nechávali i sto a více korun, každý dle svých možností.

„Udělal bych i víc, ale musím chodit do práce. Nemůžu si pomoci, ale při představě, že bych večer s desetiletou dcerou dělal svačinu do školy a druhý den ráno ji na dlouho viděl naposledy, na mě padá smutek a vztek, že je něco takového v jedenadvacátém století vůbec možné,“ vysvětlil Ústečan Jiří Novotný, proč sem zašel. Podobnou motivaci měli i ostatní Ústečané a Ústečanky.