Některé neziskové sportovní organizace se přitom už nyní potýkají s vážnými finančními problémy.

Podle předsedy České unie sportu Miroslava Jansty si tak celá generace zadělává na potíže. „Stojíme před největším problémem mládežnického sportu v naší novodobé historii,“ domnívá se. Podle něj si totiž řada dětí „najde zalíbení v lenosti, v komfortní zóně u mobilů a počítačů.“

Stále složitější motivace

S tím souhlasí i Markéta Osičková, předsedkyně lektorské rady Českého badmintonového svazu. „Hlavně u hobby hráčů a začátečníků nelze vůbec odhadnout, kolik se jich vrátí. Děti si zvykly na komfort, po tak dlouhé době se budou znovu učit, jak svoji komfortní zónu překonávat a jak obnovit režim,“ upozorňuje.

Například ve Squashclubu Strahov počítají s tím, že se do oddílu nevrátí třetina malých hráčů. „Jedná se primárně o děti v kroužcích. Squashisté, kteří mají registračku, budou pokračovat dál, jde o závodní hráče,“ přibližuje Tomáš Cvikl, předseda Squashclub Strahov.

Pokles zájmu o online tréninky a cvičení evidují už od loňských Vánoc také v klubu TJ Astra Zahradní Město. „Opakují se především posilovací a kompenzační cviky, což pro děti do 15 let často není zábavné,“ říká za klub Markéta Osičková.

Podle té nemají děti z tréninků tolik radosti jako dříve, chybí jim prvek překvapení a hry. „Motivace je stále složitější, protože není ani vidina soutěží,“ dodává Osičková. Starší děti si už navíc často nepouští ani kamery a čím dál tím méně se svými trenéry komunikují. „Nemáme tak zpětnou vazbu. I pro trenéry je to proto náročné,“ míní předsedkyně lektorské rady Českého badmintonového svazu.

Michal Eisenkolb, florbalový trenér z Prahy a zakladatel projektu Trenér dětí míval na svých online trénincích 20 natěšených zájemců. „Teď už je to nezajímá. Od rána jsou ve škole na počítači, pak skončí vyučování a mají zase tréninky přes počítač. A pak si jdou chatovat na mobil s kamarády,“ popisuje. Podle něj tím vzrůstá také nechuť ze strany trenérů.

Bude se začínat znovu

„Děti najednou zjišťují, že jim ty sporty nechybí. Dokážou se sejít v online prostředí počítačových her, nebo se spolu projdou, posedí na lavičce. Začalo jim i vyhovovat, že nemusí chodit do školy. Budeme muset začít se vším znovu,“ domnívá se Eisenkolb.

Se svými ratolestmi si často nevědí rady ani rodiče. „Ze začátku karantény to jakžtakž šlo, teď je to hrůza. Když mám čas, tak cvičíme u obrazovky s Honzíkem doma spolu. Při práci z domova to ale pokaždé nejde, beze mě si to nezapne,“ popsala Jana Rousová, maminka 12letého Honzíka.

Na florbal je její syn stále přihlášený, hokejku ale nedržel v ruce od podzimu. „Nebaví ho to, chce se potkat s kamarády z týmu. Chodíme ven, co to jde. U nás jsou zavřená i dětská hřiště, vychováme si tím generaci peciválů,“ říká Rousová.

Kompenzace na zaměstnance

Některé oddíly se už kvůli situaci dostaly do finančních problémů. To je případ i Beachclubu Strahov. Podle jeho předsedy Víta Maříka u některých klubů už probíhají spory s rodiči. „Chtějí vrátit peníze za členské příspěvky, protože v současné době není možné s dětmi trénovat. Přitom praxe v neziskových spolcích je taková, že se platí jednou za rok členské příspěvky, aby mohli být součástí sportovního spolku,“ popisuje Mařík s tím, že náhrady od státu pokryjí pouze polovinu nákladů.

Podle něj je problém v tom, že stát sportovní oddíly kompenzuje na počet zaměstnanců, což je zejména pro neziskové spolky obrovský problém, jelikož jich mají minimum. Na služby, jako je úklid, či ostraha si většinou najímají firmy, kterým teď nemohou platit.

Podobně to vidí i Tomáš Cvikl ze Squashclub Strahov. Požadovat po členech oddílu mimořádné příspěvky na zaplacení nájemného je podle něj nemožné.

Podle něj navíc největší náklad tvoří provoz a údržba kurtů, nikoliv zaměstnanci. Na energie a nájemné platí stovky tisíc korun ročně. „Situace je příšerná, musíme si neustále půjčovat z jiných zdrojů. Do konce loňského roku jsme sice mohli žádat podporu z programu Covid-Nájemné, jenže peníze doposud nepřišly. V novém roce stát dává kompenzace na zaměstnance, ale to se s reálnou podporou pro mnohé sportovní kluby vůbec nepotkává,“ uzavírá Cvikl.