Sdružení obcí Hlučínska už léta naléhavě volá po výstavbě přeložky silnice I/57, která by míjela dopravně už přetížené Velké Hoštice, Kravaře, Dolní Benešov, Hlučín a Ludgeřovice. Jejich žádosti jsou však jen příslovečným voláním žíznivého na poušti.

„Kraj sice finančně podpořil studii na celou trasu, ale to je všechno. Jedenáctka vede jen přes Hrabyň a Polom, kdežto šestapadesátka negativně ovlivňuje život lidí v mnoha obcích na Hlučínsku. Provoz na obou silnicích je přitom téměř stejný,“ konstatuje bolatický starosta Herbert Pavera.

Původní záměr trasy vedl v Ludgeřovicích přes klidovou zónu, která měla být stavbě silnice obětovaná. S tím rozhodně nesouhlasí místní obyvatelé, kteří ji denně využívají. Jsou odhodlaní si krásný kout své přírody uhájit.

„V rámci diplomové práce jsme nechali vypracovat jinou, tentokrát kompromisní variantu. Technicky je možná a klidovou zónu obchází,“ říká starosta Daniel Havlík. Zbývá už jen zjistit územní geologické poměry, a pokud budou vyhovovat, bude obec preferovat tuto druhou variantu, která jí ničivě nezasáhne do životního prostředí.

O výstavbě přeložky I/56 jedná Sdružení obcí Hlučínska s krajským úřadem zatím marně. „Neustále slyšíme jen argument, že nejdříve je nutné postavit jedenáctku,“ zlobí se starosta Pavera. V takovém případu by přeložka I/56 mohla být na pořadu dne zhruba kolem roku 2025 i později a právě o tom nechtějí členové Sdružení obcí Hlučínska ani slyšet.

Požadují, aby se spolu se zástupci Moravskoslezského kraje, Ministerstva dopravy ČR i Ředitelství silnic a dálnic co nejdříve posadili „ke kulatému stolu“. Pokud budou dál ignorovaní, jsou rozhodnutí přitvrdit a nevylučují ani podzimní blokádu silnice.

Glosa Jitky Hruškové: Z plánů zůstává jen hořká vzpomínka

Opavský „okres na severu“ je pořád dopravně přetížený a soustavně přehlížený. Původně měl ve hře dvě důležité komunikace – I/11 a I/56, které by ho ze silniční bryndy vytáhly. Každá pohádka však dobrý konec nemá. Zlá sudička připravila státní měšec o poslední groš a Opavsko proklela.

Výstavba jedenáctky sotva začala, aby hned skončila a šestapadesátka přes Hlučínsko skončila v ministerském koši dřív, než se stačila poprvé nadechnout. Opavsko se zahalilo do smutku, ale princ, který by ho přijel po nových silnicích vysvobodit, není v dohledu.

Realita je tvrdá. Osobní i nákladní vozy se budou v kolonách dál vláčet po dávno nevyhovujících silnicích a ničit lidem po trase životní prostředí. Budou dál projíždět středem obcí, které už nemají se zdravým prostředím venkova nic společného. Jejich obyvatelé musejí denně řešit patový problém a moc si přitom nevyberou.

Když budou mít při přecházení frekventované silnice štěstí a žádné auto je ani jejich děti nepřejede, hrozí jim zdravotní problémy ze zvýšených škodlivin v ovzduší.

Peníze však kromě silnic nejsou ani na zdravotnictví. Argument, že finance dlouho nebudou a stát není dojná kráva, našince většinou jen rozčílí. Úplně stačí, když si dají kupeckými počty dohromady, kolik miliard navíc spolkne špatná práce na výstavbě pražského tunelu Blanka. Ten státní rozpočet tuneluje až běda, ale peníze navíc se kupodivu pokaždé najdou. V erární kase, ne u viníka, ten zůstává v klidu.

Pohled do automapy ukáže síť dálnic a rychlostních komunikací, kterými stát protkal Čechy jako pilný pavouk. Na Moravu a Slezsko už toho logicky moc nezbylo a ministerstvo dopravy se z pražských výšin takovými detaily ani nezabývá.

„Moravskoslezsko? Kde to je a proč by tam potřebovali nějaké silnice?“