Řád, kterým hlava státu současně ještě posmrtně ocenila Milenu Černou (ředitelku Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a později předsedkyni správní rady Výboru dobré vůle) a Ladislava Mňačka (nejvíce překládaného slovenského spisovatele), vnímá Doušová jako ocenění své celoživotní práce.

Tedy třeba včetně pomoci krajanům žijícím na Ukrajině po jaderné katastrofě v Černobylu, z nichž část se podařilo přesídlit do České republiky, a dokonce k tomu iniciovat speciální zákon (přičemž v kontaktu s těmito rodinami je dodnes a pro jejich děti pořádá tábory). Do přesidlování krajanů z Ukrajiny se ostatně zapojila i letos, kdy se podílela na zajišťování převozu žen a dětí z řad volyňských Čechů žijících ve válečnými událostmi ohroženém Žytomyru a okolí.

Pokud nahlédneme více do minulosti, v roce 1997 založila organizaci Sedm paprsků snažící se pomáhat rodinám pečujícím o děti s handicapem. Zprvu šlo o rady obsažené v publikaci, zúročující její zkušenosti z poradny, pak se připojily dovoz zdravotních pomůcek ze Švédska či organizování odlehčovacích pobytů o víkendech. A ano – odběr z potravinové banky, zajišťující jídlo pro potřebné (a to jak přímo, tak prostřednictvím rozmanitých charitativních organizací).

Když pak sama stanula v čele potravinové banky, ukázala, že i k téhle práci lze přistoupit originálně. Začala zaměstnávat bývalé klienty, přilákala ke spolupráci známé osobnosti, zavedla nabídku cateringu a vaření pro jídelnu i rozvoz včetně přípravy konzervovaných potravin – to vše spojené i s kurzy vaření nebo přednáškami na téma boje proti plýtvání s jídlem. Její aktivity a pracovní nasazení jsou obdivuhodné už v souvislosti s tím, že sedmdesátku oslavila už před pěti lety: v roce 2107.

Na Pražském hradě jste se setkala s významnými osobnostmi i s podnikateli. Byla to příležitost získat nové přísliby podpory pro Potravinovou banku pro Prahu a Středočeský kraj?

To ne; ani trošku. V kontaktu jsme vlastně příliš nebyli. Na Hradě jsme byli neformálně představeni panu prezidentovi. Já pak seděla vedle zástupců, která přebírali řád za spisovatele Ladislava Mňačka, což byla velmi příjemná a kultivovaná dáma, a za předsedkyni Výboru Olgy Havlové. Jinak s nikým nebyla příležitost hovořit.

Ani mimo oficiální program?

Hlavně jsme nacvičovali příchody: že máme podat ruku prezidentovi, uklonit se divákům a odejít druhou stranou, než jsme přicházeli. Pak se konala recepce, ale tam jsme se dlouho nezdržovali: přece jen mám už svůj věk.

Jako ředitelka pobočky potravinové banky jste nicméně představovala mezi oceněnými osobnostmi výjimku…

Nedomnívám se, že jsem řád dostala kvůli tomu, že jsem teď zrovna ředitelkou potravinové banky, ale bylo to za celoživotní aktivity. Je tady napsáno: „Za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv“. Myslím, že si někdo vzpomněl, co jsem dělala v minulosti. Pan prezident věděl, že jsem pracovala v disentu, i to, že jsem iniciovala přesídlení krajanů z Černobylu. A doufám, že lidé mohli vidět, že v čele potravinové banky nejsem proto, že bych chtěla „ukrást citron“.

Určitě ale na televizní přenos z udílení ocenění reagovala řada lidí. Nebo se mýlím?

To ano; dostala jsem asi 90 gratulací – včetně těch od přítel, se kterými jsem se léta neviděla. Což ale není proto, že bychom se vidět nechtěli – prostě nemáme čas: ani já, ani oni. Konkrétní nabídky pomoci pro potravovou banku ale nepřišly.

Jak aktuálně vypadá zájem o pomoc Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj? Na svém webu uvádíte, že ze skladů ve Zdibech a v Malešicích rozdělujete 198 tun potravin měsíčně, odběratelských organizací je 150 a pomohli jste 22 tisícům lidí.

Odběratelé přibývají, ale ne skokově; zhruba po 10 procentech. Naopak množství darovaných potravin klesá: jak začala drahota, lidé méně nakupují – a obchodní řetězce začaly méně objednávat, takže mají i menší přebytky. To se projevuje i u nás: naši řidiči toho přivážejí o 10–15 procent méně než dřív. A trvanlivé potraviny chybí pořád. Doufáme, že pomůže sbírka, která se uskuteční v sobotu 12. listopadu.

Zatím se tedy aktivity Potravinové banky pro Prahu a Středočeský kraj neomezují?

Nejen to: máme i nové. Loni jsme napsali projekt Erasmus se zaměřením na edukaci veřejnosti, který má bránit plýtvání v souvislosti s tím, že lidé neumějí potraviny správně skladovat. Ve spolupráci s italskými partnery se chceme podívat, jak se u nás i u nich tradičně ukládaly lokální suroviny. Chceme třeba poradit, jak postupovat, když se urodí cukety – a je plná lednička i mrazák. Video se už natáčí. Hotové by mělo být koncem letošního roku nebo začátkem toho příštího.