Během praktické části se vojáci nejprve zdokonalovali v jízdě na pozemních komunikacích. „Na to navázal výcvik v řízení ve specifických podmínkách Armády ČR, který se zaměřil na řízení v terénu, vyprošťování vozidla, řízení ve zvláštním režimu, tedy například v noci a podobně,“ uvedl praporčík Jan Fleischmann, jenž vedl výcvik řidičů.

Znalosti vojáků, ale i praktické dovednosti při řízení vozidla a jeho údržbě, prověřily závěrečné zkoušky. „Aby vojáci mohli získat osvědčení k řízení vozidel ozbrojených sil skupiny V-C, musí úspěšně absolvovat přezkoušení, které provádějí příslušníci Vojenské policie,“ vysvětlil praporčík Fleischmann.

Řidiči se musí o vozidlo starat

Řidiči musí vozidlo nejen dobře znát a ovládat, ale musí se o něj i dobře starat. Potvrdil to nadrotmistr Libor Sommer, jeden z instruktorů, který vojákům při výcviku předával své zkušenosti. „Jak se budete chovat k vozidlu, tak se vozidlo bude chovat k vám. Když nebudete do něj investovat svůj čas, nemůžete od něj nic čekat,“ doplnil nadrotmistr Sommer s tím, že vojáci musí dále i zvažovat, jak nejschůdněji zdolají terén, aby tak předešli komplikacím při používání vozidel.

Zároveň poradil budoucím řidičům, aby naslouchali starším, zkušenějším kolegům. „Vojáci musí chtít se učit a dál se rozvíjet. Samozřejmě k tomu patří studium odborné literatury, brožur a příruček. Současně by ale neměli podceňovat doporučení od zkušenějších řidičů. Podobné informace, jež jsou k nezaplacení, v knihách nenaleznou,“ zdůraznil nadrotmistr Sommer.

Jízda v terénu není žádná hračka

Jízda v terénu, zejména při překonávání různých překážek, pomohla vojákům získat větší smysl pro prostorovou představivost a uvědomit si rozměry vozidla. „Jízda pro mě není těžká po řidičské nebo technické stránce, ale spíše po té psychické. Je to velké a těžké vozidlo. Uvědomuji si, že jeho špatné ovládání by mohlo být nedozírné následky,“ svěřila se desátnice Denisa Fronková, jedna ze tří žen, které se účastnily řidičského výcviku.

„Baví mě řídit všechno. S nákladními vozidly nemám zatím najeto tolik kilometrů, proto si více věřím při řízení osobních vozidel,“ prozradila pětadvacetiletá vojákyně, která chtěla v armádě sloužit od dětství.

„Řídit vozidlo v terénu je něco jiného, než na komunikacích. Není to ale nic, co by člověk nezvládl. Důležitý je trénink,“ uvedl další ze cvičících vojáků, desátník Daniel Zavoral. Pro službu vojáka z povolání se definitivně rozhodl po návštěvě dne otevřených dveří u strakonického pluku. „V civilu jsem pracoval na reklamačním oddělení. Sezení v kanceláři nebylo nic pro mě. Řízení mám rád, byla to dobrá změna,“ sdělil mladý řidič nabíjecího přepravníku.

Kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku