Student z Trutnova dostal cenu Czech Press Photo. Zabodoval snímkem z Ukrajiny

Kde jste vítěznou fotku pořídil?
Deset minut od centra ukrajinského Lvova v prostorách autoservisu, který byl zasažen raketou.

Osudný okamžik. Mimořádný snímek koně pořídila školačka starším mobilem

Kdy jste na Ukrajině byl?
Na Ukrajinu jsem dorazil loni 28. dubna a strávil jsem tam necelý týden. Pohyboval jsem se převážně ve Lvově a jeho okolí. Lvov na mě celkem zapůsobil, svým historickým centrem se lehce vyrovná ostatním evropským historickým městům. Je mi jenom líto, že jsem ho musel navštívit za takových okolností.

Proč jste tam jel?
Jako jeden z mnoha jsem od začátku války sledoval, jak se situace neustále vyvíjí. Měl jsem pocit, že bych měl nějak pomoct. Kromě posílání peněz charitám jsem však neměl moc možností. Rozhodl jsem se proto nabídnout fotografické služby. Po týdnu posílání e-mailů jsem zaujal charitu Frontier Horizon, která finančně a materiálně podporuje osiřelé děti z Ukrajiny. Pro charitu jsem fotografoval a natáčel práci jejich dobrovolníků na Ukrajině.

Z tvorby trutnovského studenta Tadeáše Kučery, který získal speciální cenu v anketě Czech Press Photo.Zdroj: archiv Tadeáše Kučery

Jak na vás zapůsobilo prostředí války?
O tom, že je země ve válce, jsem se mohl přesvědčit už od překročení hranic. Hlavní silnice byla lemována provizorními zátarasy, bunkry a ukrajinskými vlajkami, mnoho odboček bylo zcela zablokováno. Je těžké říct, jestli na mě prostředí zapůsobilo nějak konkrétně. Každopádně to, co jsem viděl, ale i samotný fakt, že je země ve válce, ve mně vytvářelo pocit jakési tíhy.

Jak jste se na Ukrajinu dostal? Nebylo riskantní jet do země, kde zuří válka?
Jet na Ukrajinu s sebou samozřejmě neslo určitá rizika, člověk nikdy nevěděl, zda se místo, na kterém právě stojí, nestane terčem nějaké ruské rakety. Mohl jsem se alespoň uklidňovat, že jedu do relativně bezpečného města. O svém omylu jsem se ale brzy přesvědčil. Cesta na Ukrajinu však nebyla nijak složitá. Z Česka jsem odcestoval do Varšavy, odkud jsem další den jel autobusem až do Lvova. Po cestě mě čekaly dvě kontroly. Naštěstí můj ukrajinský doprovod vše vysvětlil a všechno proběhlo bez problémů.

Nebylo nebezpečné tam fotit?
Vůbec ne, naopak jsem se často setkal s otevřeností a sounáležitostí.

Rychle, než odletí. Senior z Litoměřic fotí poštolky z okna paneláku

Jaký nejsilnější zážitek vám utkvěl v paměti?
Jeden večer jsem v centru Lvova narazil na kapelu mladých lidí. Když začali hrát jednu píseň o Ukrajině, bylo to, jako kdyby se čas zastavil. Všichni kolem nehnutě stáli a poslouchali krásný zpěv. Lidem bylo na tvářích vidět, že se v nich mísí různé pocity. Po dni neustálého úpění sirén to bylo velmi vítané zpestření pro všechny, kteří tam byli.

Je vám 19 let, jak dlouho fotíte a jak jste se k focení dostal?
Fotografii se věnuji přibližně čtyři roky. Dlouho jsem hledal, co by mohlo být moje budoucí povolání, fotografie se mě chytla a už mě nepustila. Změnil jsem kvůli tomu i školu.

Co studujete?
Chodím na Střední školu služeb, obchodu a gastronomie v Hradci Králové. Nejsem nejlepším studentem, ale školou procházím bez problémů. Do budoucna bych rád rozšířil svoje znalosti ve video tvorbě a podíval se po vysoké škole s vhodným oborem.

Z tvorby trutnovského studenta Tadeáše Kučery, který získal speciální cenu v anketě Czech Press PhotoZdroj: archiv Tadeáše Kučery

Co nejčastěji a nejraději fotíte?
Fotím, co se dá. Rád zkouším nové věci. Nejradši mám akce s lidmi, sportovní nebo kulturní. Fotograf je tam brán jako vítaná součást. Momenty, kdy se vám člověk podívá do foťáku a usměje se, mi vždy vykouzlí úsměv na tváři.

Co je vaším fotografickým snem?
Řekl bych, že být chtěný a žádaný, rád bych se vypracoval na profesionálního fotografa, na kterého se lidé můžou spolehnout. Také bych si jednoho dne chtěl založit vlastní ateliér.