Chrudimský oltář Panny Marie pochází z let 1490–1500. Patří do unikátního souboru čtyř pozdně gotických oltářů, které se dodnes prezentují v sakrálních prostorách na území města. Jeho novodobý stav byl ovšem nevyhovující.

Na konci 19. století malíř Adolf Liebscher pozdně gotické malby zčásti přemaloval a na chybějících místech rekonstruoval. Ale přišel jiný, neznámý autor, který fragmentárně dochované malby na vnějších stranách bočních křídel znehodnotil. Zásahy způsobily zkreslenou představu o původní podobě malovaných výjevů. Sochy světic byly poškozeny červotočem a některé jejich části se nedochovaly.

Psí známky Karla Zieglera, desátníka a zdravotníka rakousko-uherské armády se vrátily domů, do Ústí, po více než sto letech, kdy je jejich vlastník nosil v malém kovovém pouzdru na krku. Na snímcích je předvádí kurátor ústecké sbírky Martin Krsek
Malé, ale unikátní. Psí známky ústeckého vojáka se vrátily domů po sto letech

„Když přijedeme do Chrudimě k našim na nedělní oběd, vždycky se stavujeme v kostele. O obnovené kráse oltáře víme, chodíme ho tam obdivovat. Je to skutečně rozdíl ve srovnání s tím, jak vypadal,“ řekla Jana Seidlová, která nyní žije v Praze.

Detaily pod povrchem

Skutečně jde o mistrovské dílo. Svou práci malířka a restaurátorka Markéta Pavlíková zahájila pečlivě provedenými průzkumy, díky kterým se jí z velké části podařilo zjistit originální podobu malířských i sochařských prvků.

Posloužily jí k tomu nejmodernější neinvazivní metody, například infračervená reflektografie nebo ultrafialová luminiscence. Sochy byly zkoumány počítačovou tomografií. To vše přineslo velmi užitečné informace o podobě a stavu dochování původního díla.

Velkou pomocí přispěla přední odbornice na středověké umění Helena Dáňová, díky které se podařilo najít původní předlohy postav apoštolů a další dobové analogické podklady pro rekonstrukci chybějících částí.

Archeologové v kopcích jihozápadně od Jeruzaléma nově vykopávají starověkou hrobku, která je ji po staletí spojována s Ježíšovou „porodní bábou“.
Hrobka sv. Salome: Archeologové zkoumají jeskyni zasvěcenou porodní bábě Ježíše

Překvapením bezesporu bylo, že postava svaté Kateřiny nemá ruku schovanou pod pláštěm, ale že v ní třímá meč. K nápravě došlo i u apoštola Filipa, jemuž Markéta Pavlíková doplnila kříž, který byl v minulosti přemalován.

Restaurátorka citlivě propojila pozdně gotickou malbu s rozsáhlými kompaktními rekonstrukčními plochami z 19. století, jejichž části odstranila pouze v místě výskytu originálu. „Asi těžší pro mě byla ta ruka, musela jsem se soustředit na to, jak je namalovaná u ostatních světic,“ řekla Markéta Pavlíková při předávání ceny Patrimonium pro futuro, které přenášela Česká televize.

Panna Marie s Ježíškem po restaurování.Panna Marie s Ježíškem po restaurování.Zdroj: npu.cz

„Oskarem“ oceněný chrudimský oltář má velké obdivovatele. „Lidé se na zrestaurované dílo hodně ptají, projevují zájem o prohlídku. Nejvíc to bylo znát při vánočních koncertech,“ uvedla Petra Pudilová z chrudimské římskokatolické farnosti.

Markéta Pavlíková absolvovala magisterské studium na Akademii výtvarných umění v Praze, obor Restaurování výtvarných děl malířských a polychromované plastiky, škola prof. Karla Strettiho. Působí jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze. V Národní galerii Praha se specializuje na díla Sbírky starého umění. Věnuje se restaurování polychromovaných plastik, obrazů na různých typech podložky, realizaci restaurátorských průzkumů, péči o díla sbírkového fondu i spolupráci na výstavách.

Restaurovala díla K. Škréty, P. Brandla, U. Creutze, M. Brauna, F. I. Platzera, Mistra Litoměřického oltáře, A. Vivariniho. Publikovala odborné články např. v Bulletin NGP, Technologia Artis, Katalog Mýtus Creutz, Zprávy památkové péče. (zdroj: www.ngprague.cz)