Vedoucí představitelé Komunistické strany Československa, zástupci Severomoravského kraje, města Ostravy a také hosté ze spřátelených zemí socialistického tábora z ní kynuli lidem v průvodu. Lidé měli v rukou mávátka a zástupci podniků, škol i zájmových organizací před tribunou rozvinovali i transparenty s budovatelskými nápisy. Dnes už si každý může 1. máj oslavit podle svého. Třeba polibkem pod rozkvetlou třešní.

VZPOMÍNKY ZŮSTALY

Kdo stojí na chodníku, nebuduje republiku! 

Bývalý horník Jiří KunčickýHeslo adresované těm „mimo průvod“ utkvělo v paměti Jiřímu Kunčickému (na snímku), jenž se svého času účastnil masových oslav svátku práce coby pracovník tehdy oslavovaného odvětví. Byl na šachtě.

„Z tehdejší doby zůstaly jen fotografie a vzpomínky,“ zavzpomínal pro Deník Jiří Kunčický, působící již několik let jako průvodce na památkovém ostravském Dole Michal.

Ani tady však podle něj nebyli schopni najít hmotnou připomínku 1. Máje, byť v tento den vyrážely do ulic doslova davy zaměstnanců všech šachet, továren i dalších podniků s prapory a transparenty.

Horníci z Dolu Hlubina jdou s prapory a transparenty na sraz hlavního průvodu u kavárny Elektra.
Foto: Horníci z Dolu Hlubina jdou s prapory a transparenty na sraz hlavního průvodu u kavárny Elektra. 

„Nic z toho už tady není. Po skončení průvodů se všechno dávalo do auta a vracelo na útvary propagace. Ale, když se 1. máj přestal slavit, vyhodilo se to. Kde měli na Dole Michal, tenkrát Petr Cingr, propagaci, vlastně ani nevím. Já dělal devětatřicet let na Dole 9. květen,“ říká.

První květnový den za socialismu nicméně práce stála, na čelbách se nerazilo, v rubáních nekopalo. Sfáraly pouze profese nutné pro zabezpečení závodu. „Ostatní zaměstnanci se shromáždili po ránu na určeném místě a vyrazili do průvodu. V čele samozřejmě ředitel a náměstci, odboráři a představitelé komunistické strany na šachtě,“ říká pamětník.

Pod rudými prapory podle něj ale chyběly parádní uniformy, režim totiž uctíval poněkud jiné tradice nežli ty havířské profesní. „Zase měla takřka každá šachta a každá fabrika vlastní kapelu. Šlo se za doprovodu dechovek. S dětmi a mávátky to bylo pestré,“ vzpomíná Kunčický s tím, že časy trvání průvodu byly úměrné délce proslovů „papalášů“. Dokud veškerá sláva neskočila, panovala každopádně prohibice alkohol se nesměl nalévat v hostincích ani prodávat v obchodech.

„Mezi chlapy flašky samozřejmě kolovaly. A po průvodu se taky vytráceli do restaurací. Horší to měli ti, co něco nesli, museli se toho zbavit,“ říká Kunčický s tím, že v jeho mysli žijí tři fáze prvomájových průvodů. Kromě těch havířských ještě bezstarostné dětské a povinné na učilišti, kdy měli volno, ale nesměli z internátu odjet domů.

Z HISTORIE PRŮVODŮ

Takto vypadala oslava 1. máje v Ostravě před domem kultury na začátku šedesátých let minulého století.
Foto: Takto vypadala oslava 1. máje v Ostravě před domem kultury na začátku 60 let minulého století.

První povolený prvomájový průvod se v Ostravě konal čtyři roky po Praze 1. května 1894. Svátek práce prošel na Ostravsku od svého vzniku čtyřmi fázemi. 

S organizováním dělníků začali v tomto regionu anarchisté, po nich nastoupili sociální demokraté, kteří prosazovali, aby 1. máj byl dělnickým svátkem, zajistili svobodné volby, osmihodinovou pracovní dobu, zdravotní a sociální pojištění, vyšší mzdy.

Za první republiky se 1. máj stal svátkem a dnem pracovního volna. Za protektorátu se neslavilo. Po roce 1948 se Svátku práce zmocnili komunisté a učinili z něho sebeoslavné orgie. Dnes zbyla z 1. máje jen nostalgická vzpomínka.

STÁVKY A MRTVÍ

Ostravsko mělo zvláštní fenomén. Od poloviny 19. století se sem přistěhovalo množství obyvatel Haliče, kteří tvořili velkou část dělníků na šachtách a v železárnách. Na Karvinsku to bylo 35 procent, v Ostravě 40 procent dělnictva. Byli mladí, často negramotní. Velký vliv na ně měli anarchisté. Do Ostravy přicestoval dokonce jejich hlavní šéf Anton Kremer. Toho později odsoudili ve Vídni k trestu smrti. Radikálové například vyvolali divokou stávku na Dole Hermengild (Zárubek).

V Moravské Ostravě vznikl Dělnický vzdělávací spolek, který v roce 1889 stál u přípravy oslav 1. máje, což podnikatelé striktně odmítli, takže se 15. dubna 1892 v Ostravě uskutečnila mohutná stávka. Heslem bylo uznání 1. máje jako dělnického svátku a také zlepšení pracovních podmínek. V celé oblasti stávkovalo přes padesát tisíc dělníků. Zasáhlo vojsko a sedm stávkujících bylo zabito, 131 skončilo ve vězení. Dělnický vzdělávací spolek byl úředně rozpuštěn. Žádný Svátek práce!

V té době začal na Ostravsku působit dělnický předák Petr Cingr, který navrhl vytvořit hornické odbory. V říjnu 1893 se v hospodě U koule ve Lhotce (Mariánské Hory) sešlo pět tisíc dělnických zástupců a pod Cingrovým vedením založili hornický odborářský spolek Prokop. Během několika měsíců to byla masová organizace.

PRVNÍ SVÁTEK PRÁCE

V roce 1894 se v Ostravě, za přítomnosti vojenských jednotek, konala poprvé oslava Svátku práce. K větším incidentům nedošlo. Od této doby se slavilo každoročně. V roce 1899 byla na Ostravsku založena sociálně demokratická strana. V lednu 1900 se uskutečnila generální stávka, které se zúčastnilo 51 tisíc dělníků.

Hlavním požadavkem bylo zvýšení mezd a osmihodinová pracovní doba. Stávka sice byla potlačena a horníci masově propouštěni, ale úplná prohra to nebyla. Například Důl Ignát v Mariánských Horách vyzval inzerátem propuštěné horníky, aby nastoupili sem, zaručoval osmihodinovou pracovní dobu a vyšší mzdy. Hodně šachet pak postupovalo stejně.

Po vzniku Československa v roce 1918 se 1. máj stal svátkem. Řada politických stran si tento významný den přisvojila, k jeho oslavám se připojila i katolická církev. Průvody se změnily v politické demonstrace. V roce 1939 byl v Ostravě slaven 1. máj místními Němci, kteří organizovanými pochody a v uniformách polního četnictva zastrašovali české obyvatelstvo.

UŽ JEN VZPOMÍNKA

Po roce 1948 si 1. květen jako Svátek práce zabrali komunisté. Účast byla povinná stejně jako poslouchání nabubřelých řečnických frází ostravských stranických špiček. Byl to prázdný oslavný rituál, falešný politický festival, a to vše za zvuků revolučních písní. Aby lidé šli do průvodu, lákal je režim na nedostatkové zboží jako například na pomeranče, banány nebo mandarinky. Nejvíce prodejních stánků bylo u domu kultury, odkud z balkonu kynuli davům představitelé kraje, úderníci a hrdinové socialistické práce.

Po roce 1990 se z oslav Svátku práce stala relikvie bez původního obsahu. Je to jen sváteční setkání různých politických skupin. V žádném případě nejde o dělnický svátek. Letos ho politické strany využijí jako start kampaně k podzimním parlamentním volbám.