Za pár dnů to budou už dva roky, co bylo 22 míst v Krušných horách zapsáno na světový seznam dědictví UNESCO. Zatímco 17 míst se nachází na německé straně, pět z nich na té české. Tři z nich připadají na Karlovarsko, dvě na Ústecko. Konkrétně se jedná o hornickou krajinu Jáchymov, hornickou krajinu Abertamy – Boží Dar – Horní Blatná, a Rudou věž smrti. Právě historická hornická činnost může za to, že se Krušnohoří dostalo na tento prestižní seznam. I díky hornické minulosti mají zdejší hory svůj název.

Jednou z významných částí je Důl svatého Mauritia na Hřebečné, kde se s těžbou, a to konkrétně cínu, začalo už v druhé polovině 16. století. Právě tento důl je největším na cín v Krušných horách a nejstarším na cín v České republice. Činnost v něm byla ukončena krátce po druhé světové válce. Od roku 2014 je důl zpřístupněn veřejnosti, za což vděčí Spolku přátel dolu svatý Mauritius. Tentýž rok se také stal národní kulturní památkou.

Netrpíte klaustrofobií? 

Je pátek 18. června 9 hodin ráno. Teplota venku i tady na Hřebečné šplhá prudce nahoru, odpoledne má být až 30 stupňů. V chatě, která slouží jako vstup do dolu, je ale kolem deseti stupňů. Na místě se shromažďují návštěvníci. Jeden mladý pár přijel například až z Českého Krumlova. Všichni dostávají holínky, pláštěnku, přilbu, na kterou si upevňují baterku.

Průvodce Dušan Valenta ještě přes sestupem do podzemí pokládá jednu důležitou otázku: "Chodby jsou v některých místech hodně úzké, proto nechte batohy raději tady. Má někdo z vás klaustrofobii? Pokud ano, a budete mít dole problém, musíte mi to říci okamžitě." Dodává, že minimálně jednou týdně se nějaký návštěvník, který má problémy s uzavřeným prostorem, mezi lidmi najde.

To už ale výprava schází po kovovém schodišti dolů. Pod sebou vidí návštěvníci hlubokou propast. Důl Mauritius dosahuje hloubky až 140 metrů, ale většina těchto prostor je zatopených a tedy nepřístupných. V dole se poprvé začalo těžit v roce 1550 a první etapa tu skončila v roce 1610. Druhá vlna těžby cínu pokračovala v letech 1740 až 1805. Návštěvníci mají možnost během přibližně hodinu trvající prohlídky projít 400 metrů podzemních chodeb, jejichž celková délka je až deset kilometrů.

"Důl svatého Mauritia se skládá ze tří štol - z nejstaršího Kryštofa, která je zpřístupněna 13 metrů vysokým kovovým schodištěm zabudovaným do jámy dolu Mauritius, Dědičné odvodňovací a nejnovější Festenberské štoly. Všude kolem sebe vidíte vodu, proto máte i holínky. Aby se horníci vody v podzemí zbavili, tesali do skal koryta, aby mohl voda odtékat. Tento způsob je pro doly v Krušných horách typický," hlásí průvodce.

Náročná práce horníků

Návštěvníci se během jedenácti zastávek v dole dozvědí i mnohem více o problémech s těžbou a náročné práci horníků. "Tady v těchto místech můžete vidět očouzené kameny, což je důsledek techniky sázení ohněm. Aby mohli horníci kámen lépe zpracovat, lámali ho ohněm," vysvětluje Dušan Valenta a dodává, že na těžbě bylo někdejší místní obyvatelstvo závislé.

"Horníci pracovali ve dvanáctihodinových směnách, kdy se střídali na nočních a denních šichtách. Na místě mohlo být na jedné směně až 120 horníků, záleží ale na dané době. Ne všichni pracovali pod zemí, a to kvůli omezeným kapacitám. Řada z nich pracovala také nad povrchem. Za vlády Marie Terezie byly směny zkráceny na osm hodin, produktivita práce byla ale paradoxně stejná jako za těch původních dvanácti," vypráví průvodce s tím, že práce to byla tak náročná, že potkat pětačtyřicetiletého horníka bylo v podstatě vyloučené. Na povrchu na šachtu navazovaly drtírny rudy, cínová a arsenová huť či kovárna.

V Krušných horách se přitom netěžil jen cín, ale i stříbro, uran či měď. Vzhledem k tomu, že cín byl volným kovem, dolovat ho mohl kdokoliv. "Náklady na těžbu, ať už odvodnění či statické zajištění, byly ale enormní. Proto se už tehdy zakládaly první akciové společnosti, které měly 124 podílů, a ty doly vlastnily. Už tenkrát měla těžba přednost. Pokud se někde kov našel, mohl se těžit. Většinou se ale stávalo, že nálezce svůj podíl prodal, protože se zpočátku naleziště nejevilo jako velké a ne všichni měli tolik peněz, aby mohli pokračovat. Hodně často se tu pak stávalo, že se z lidí stali doslova miliardáři přes jednu noc, když se posléze ukázalo, že zásoby rudy jsou mnohem větší," líčí historii průvodce.

Těžba cínu v Dolu svatého Mauritia skončila po druhé světové válce, protože už po něm nebyla taková poptávka. Navíc se odhalilo, že zásoby zdejšího cínu už nejsou takové, aby se těžba rentovala. Cín byl také mnohem levnější například v Číně či Austrálii a k tomu všemu se začalo s jeho recyklací.

Každý, kdo si projde podzemím Hřebečné, dojde na konci prohlídky k tomu největšímu místnímu pokladu. Tím je ohromná podzemní komora na konci štoly, dobývka o délce 65 metrů, do níž by se vešel i abertamský kostel a jejíž výška má mnohdy i 25 metrů. Jen z tohoto místa horníci vytěžili 120 tisíc tun cínu v hodnotě 50 milionů korun.

Důl svatého Mauritia je ve vlastnictví obce Abertamy, která ho provozuje a udržuje. Abertamy se také z 10 procent podílely na jeho zpřístupnění, většinu peněz poskytla Evropská unie. Nestalo by se tak, nebýt Spolku přátel dolu svatý Mauritius, který byl založen v roce 2012.

"Bezprostředním impulsem pro založení spolku byla snaha o zpřístupnění dolu Mauritius pro širokou veřejnost, jako i propagace či ochrana památek po staletí trvající těžbě nerostných surovin v Krušných horách. Prakticky všichni členové spolku se již mnoho let před jeho založením intenzívně zabývali průzkumem, dokumentací či propagací pohnuté historie našeho kraje, a tak bylo založení organizované podoby spolku již jen logickým vyústěním snahy jednotlivých našich členů," říká zakládající člen a závodní návštěvního provozu Dolu Mauritius Marek Nesrsta.

Počet návštěvníků vzrostl

Hřebečná není přitom jediným zpřístupněným dolem na Karlovarsku. Vedle ní je ještě v provozu Štola číslo 1 v Jáchymově a Johannes na Božím Daru. V síti UNESCO v Ústeckém kraji jde dále na Měděnci o dva fungující doly, v Krupce pak o Štolu Martinec. "Těch míst v celých Krušných horách, tedy především v Německu, je ale kolem sedmdesáti. Všechny spolky spolu úzce spolupracujeme a předáváme si zkušenosti," poznamenává Marek Nesrsta, který říká, že po vstupu do UNESCO se počet návštěvníků jen v Dole svatého Mauritia zdvojnásobil.

"Ještě před pěti, šesti lety, jsme mívali tak dva až dva a půl tisíce návštěvníků za rok. Vloni jsme jich měli téměř 5000. To místo je dost zpopularizované, což je ale dobře," dodává a zároveň upozorňuje, že místu stále schází patřičná infrastruktura - parkoviště i řádné toalety.

Důl je otevřen každý den v týdnu, a to od 8 do 16 hodin. Všichni zájemci se ale musí předem rezervovat přes internet. Vstupenky lze koupit on - line, a nebo v Infocentru v Abertamech.