„Svět pod vodní hladinou nikdy neusíná, pouze se střídají směny. Biodiverzita pod hladinou je taková, že vodní svět obývají ryby, které mají kromě denní i soumračnou a noční aktivitu. Když potkáte sumce ve dne, tak je to spíše vzácnost - to se spíše skrývají v různých úkrytech mezi kořeny, pod břehem. Ale v noci začínají být aktivní a vyrážejí za potravou,“ zmiňuje Mirek Brát typický příklad nočního lovce.

„Stejné to je i s úhoři. Vypozoroval jsem u nich, že nejvíce aktivní jsou až po té půlnoci,“ uvedl autor několika knih o potápění další noční dravou rybu, se kterou se při nočním ponoru potkal. „Úhořů se pak objevuje docela velké množství a během ponoru jich potkám třeba i patnáct.“

Jak je vidět i na pořízeném videozáznamu z noci pod vodní hladinou, ryby, které fungují v denním režimu, jsou v jakési strnulosti.

„Například k okounovi se za dne nelze přiblížit, ale v noci, kdy je oslněn umělým světlem, se k němu můžu dostat i na kontakt,“ říká Brát. Stejné je to u kaprů, kteří jsou za dne plaší. „Když je voda čistá a máte dostatečně silný zdroj světla, tak ta viditelnost je dobrá. Kdyby ale nastal nějaký zákal, tak není vidět skoro vůbec nic.“

Písník je typ antropogenního jezera. Vzniká například zatopením pískovny po vytěžení písku, nebo po ukončení těžby z jiného důvodu.

I když se laikovi může zdát, že noční potápění je skoro až hrdinské, podle Bráta není o moc složitější než denní ponor.

„Noční potápění mám rád. Je náročnější, to je pravda. Člověk při kontrole výstroje musí myslet i na to, že musí mít zajištěno, aby viděl na potápěčský počítač a věděl třeba, jakou má zásobu vzduchu. Jinak je to v podstatě standardní ponor,“ přirovnává noční výpravu pod hladinu k začínajícímu řidičovi, který je zvyklý jezdit ve dne a poprvé vyrazí na silnici v noci. I ten zjistí, že je to složitější, protože nevidí na ovládací prvky.

Čelovka i kapesní nože 

Proto je důležité myslet na osvětlení - jak kvůli orientaci pod hladinou, tak kvůli fotografování a natáčení videa. „To mi řeší vodotěsné blesky a světla. Používám čelovku a mám i záložní baterii. Kdyby všechno zhaslo, tak by to bylo nepříjemné, protože pak není vidět nic,“ říká potápěč, který během svého pobytu pod hladinou většinou plave podél břehu, kde hledá ryby v úkrytech.

„Abych se zorientoval při vynoření, tak mám na břehu postavený majáček. Podle něj poznám, jak daleko to mám k základně,“ dodává muž, který má na břehu stativ, na který věší blikající baterku, nebo diodu.

Brát se pod vodou občas setká i s nečekanou nástrahou. Problém může být třeba zapomenutý rybářský vlasec: „Proto si beru s sebou pro jistotu dva malé nože do kapes. Kdybych se náhodou někde zasekl, tak aby se dala situace rychle vyřešil.“ „Větší riziko by bylo, kdyby se jednalo o potápění na nádech, takhle se to dá v pohodě a bez stresu zvládnout,“ uzavírá s tím, že myslet na bezpečnost je ale potřeba neustále.