I do nejzapadlejších koutů Českolipska vyjíždějí v posledních zasněžených dnech silničáři, mnohdy i několikrát za službu. Na jeden z odlehlejších okruhů jsem se vydal přímo v posypovém voze, ale ještě předtím jsem navštívil sosnovské středisko společnosti Silnice LK, která udržuje krajské komunikace II. a III. třídy.

Mozkem všech operací je dispečink, který je v kanceláři nad garážemi areálu u autodromu v Sosnové. Zde v době mojí návštěvy sloužil dispečer Zdeněk Kraus. „Tady přes GPS vidím všechna vozidla, která jsou aktuálně na silnicích. Dokonce je na některých vidět i kolik sypou materiálu a jestli pluží," popisuje Kraus.

Na jednom z monitorů, který mají non-stop přítomní dispečeři před sebou, jsou vidět i záběry z meteohlásek umístěných podél důležitých úseků silnic. Jedním z nich je i známé stoupání na Šébr. „Dnes jsem tam poslal auto raději dvakrát, aby se pořádně vyčistil ten stoupací pruh," říká Kraus.

Přes zdejší dispečink se rovněž koordinuje údržba komunikací I. třídy na Českolipsku.

 I do nejzapadlejších koutů Českolipska vyjíždějí v posledních zasněžených dnech silničáři, mnohdy i několikrát za službu. Zdroj: Deník/Jiří Jelínek„Sledujeme veřejně dostupné předpovědi počasí z různých zdrojů. Dále nám pomáhají i zmíněné hlásky. Ty nás na základě průběžného měření srážek a teploty automaticky upozorní, když hrozí náledí," vysvětluje vedoucí střediska Silnic LK v Sosnové Zdeněk Sameš, zatímco mě provází kolem ohromných vozidel ověšených radlicemi a další technikou.

Většina strojů září novotou. Oproti starým liazkám, které si zde pro jistotu stále drží jako železnou zásobu, jsou nové vozy multifunkční. V zimě sypou, v létě za pomoci jiných nástaveb dávkují horký asfalt k opravám silnic, sekají příkopy, zametají silnice nebo čistí dopravní značení. Vlastních vozidel v ostrém provozu má místní pobočka šest, k tomu si navíc najímá několik externistů, kteří mohou pomoci při zvýšené zátěži.

„V posledních čtyřech letech jsme v celém Libereckém kraji investovali více než sto milionů korun do techniky. Pořídili jsme 25 nových vozidel s celoročním využitím. Dříve se stávalo, že se vozidla víc opravovala než jezdila," říká ředitel společnosti Silnice LK Petr Šén.

Nová technika se mohla pořídit také díky restrukturalizaci, přechodu z příspěvkové organizace Libereckého kraje na akciovou společnost, 100% vlastněnou krajem.

Na konec světa

Ze Sosnové přejíždím do Provodína, kde mě vítá řidič Karel Rampouch. Sídlí zde pracoviště otevřené jen v období zimní údržby. „Tady je to otevřené kvůli okruhu kolem Dubé, aby se zkrátily dojezdové časy," říká vedoucí Zdeněk Sameš.

Odtud v zimě vyjíždí Bohouš, jinak též Iveco Trakker s třímetrovou radlicí a zimní nástavbou, která dávkuje směs štěrku a písku.

 I do nejzapadlejších koutů Českolipska vyjíždějí v posledních zasněžených dnech silničáři, mnohdy i několikrát za službu. Zdroj: Deník/Jiří Jelínek„My udržujeme komunikace, které nelze ošetřit chemickou cestou," vysvětluje Karel Rampouch s tím, že se jedná o území na hranici okresu v okolí Dubé. Prochází zde CHKO Kokořínsko a Máchův kraj a je zde zvýšený dohled ekologů.

Posyp se tedy používá dvojí. Jedním je takzvaný chemický, kde se jedná o směs krystalické soli s rozpuštěnou solí, neboli „solankou". Díky ní se sníh na silnici rozpustí. Druhou verzi budeme dnes na Kokořínsku rozsévat my. Směs štěrku a písku, která na radlicí uhrnuté vozovce zlepšuje trakční schopnosti pneumatik.

Je to o zkušenosti

„Poměr směsi štěrku a písku určuji na základě situace. Když je větší vrstva čerstvého sněhu, dám více štěrku. Naopak když je to převážně led, přidá se větší množství písku," říká Rampouch.

Z vozidla je široký rozhled, ostatně do kabiny se stoupá po žebříku. Jezdíme mnohdy po úzkých stezkách, do malých obcí na konci světa. Velkou výzvou z obou stran je vzájemné vyhýbání s protijedoucími vozidly. „Občas je to těsné," podotýká Rampouch a vypráví, že někteří řidiči jsou slušně řečeno neústupní. „My už se tomu jenom smějeme," říká.

Denně najezdí i dvě stovky kilometrů, většinou maximální rychlostí kolem třiceti kilometrů v hodině.

Přijíždíme do úseku, kde si už někdo poradil svépomocí. Na silnici leží hlína a hrubý štěrk proložený velkými kameny. „To jsme my nedělali, to někdo rozházel lžící. Přitom stačí, když zavolají na dispečink, my přijedeme přednostně," říká Rampouch s tím, že takový neodborný posyp může někomu rozbít okno u auta a podobně.

„Poškození se potom obrací na nás," pokračuje Rampouch. Netrvalo to dlouho a zjistili jsme viníka.

Bahno z jezera

Proti nám přijížděla dvě těžká nákladní vozidla. „Vozíme sem na pole bahno z Mácháče," řekl řidič z prvního auta poté, co zastavil na naší úrovni. Hned na to také přiznal, že za provizorním posypem stojí oni. „Denně od sedmi tudy vozíme deset fůr," podotkl.

Karel Rampouch mu dal číslo na dispečink, aby zahrnuli do plánu údržby tuto trasu a nebylo nutné si pomáhat bahnem z Máchova jezera.

„Když sněží, jsme na silnicích pořád. Máme určité naplánované okruhy, ale stane se, že jeden průjezd trvá kvůli špatnému počasí dlouho. Přitom opravdu stačí, když se v těchto případech obrátí na náš dispečink. My se vynasnažíme pomoct," dodává Rampouch.