Jen málokdo má tolik odvahy, aby dobrovolně použil WC ve vlaku nebo na nádraží. Deník se rozhodl prověřit, zda nejsou obavy některých cestujících zbytečné.
V průběhu měsíce dubna jsme prověřili všechna nádraží na Hranicku. Naší pozornosti neunikl hlavní železniční koridor, a to od Drahotuš po Polom, prověřili jsme však i odbočnou trať z Hranic až po Hustopeče nad Bečvou, což je poslední stanice v Olomouckém kraji.
Začneme stručně. Jedete – li z Černotína, Špiček nebo Milotic nad Bečvou, je to vskutku jednoduché. Na těchto zastávkách žádný záchod nenajdete, a tak musíte počkat na vlak. Stejná situace nastává i na dalších nádražích, která však toaletami vybavena jsou.
Jedná se například o lázeňskou zastávku Teplice nad Bečvou nebo Polom.
Záchod přímo v podchodu?
Že bylo nádraží v Polomi před pár lety nově zrekonstruováno, to už ani nejde poznat. Podlaha je špinavá, na dveřích od čekárny chybí klika. WC je sice viditelně označeno šipkami, které vedou k boku budovy, všechny dveře jsou však bez dalšího upozornění trvale uzamčeny.
Na nádraží navíc nebyl v době kontroly nikdo, kdo by klíče mohl vydat. Není proto divu, že se exkrementy válejí v podchodu na nástupiště. Na tom se podle našeho zjištění nachází pět let starý jízdní řád!
„V Polomi už nepracuje žádný zaměstnanec Českých drah. Naše zkušenosti nás nutí objekty bez personálu uzavřít, nechat budovu bez dozoru opravdu nelze,“ vyjádřila se mluvčí ČD Kateřina Šubová.
Fungující záchod cestující nenajdou ani v Bělotíně. Tuto zastávku má však, stejně jako některé další, na starost Správa železniční a dopravní cesty.
Jestli má zdejší vestibul něco na rozdávání, tak je to nespočet odpadků. Přestože to uvnitř voní novotou, dveře od WC jsou stejně jako ve vedlejší Polomi zamčeny.
Asi nejjednodušší a nejméně odporná je návštěva záchodu na hlavním hranickém nádraží. Pozitivní je už i fakt, že se zde za přirozenou lidskou potřebu neplatí.
Na úplné dokonalosti se však nepodílí absence toaletního papíru. Někdo však považuje zdejší toalety za natolik čisté, že si zde přímo za mísou odložil rohlíky a koblihy v igelitovém sáčku.
Klíček za zálohu
Kdo pocítí potřebu odskočit si v nočních hodinách, zaplatí v informační kanceláři zálohu na klíč ve výši dvacet korun. Stejný způsob, avšak 24 hodin denně, uplatňují na dalším hranickém nádraží vedle lesnické školy.
Když však nemáte na zálohu přesně dvacetikorunu, setkáte se s neochotou pokladní. Přestože je pět minut před odjezdem vlaku, u přepážky nikdo nesedí a před okýnkem se hromadí netrpěliví cestující.
Na dobře udržovaném záchodě jsou však jen zbytky toaletního papíru. Pánové se zde setkají s komickou výzvou, aby nevhazovali své spodní prádlo do záchodové mísy.
Zápach linoucí se až do nádražní haly, takové jsou toalety v Drahotuších. I zde byste toaletní papír hledali marně. Navíc zde nesvítí světlo a i ve dne je zde tudíž úplná tma.
A co nabízí nádraží v Hustopečích nad Bečvou? Tady poprvé opravdu lituji svých botou, že se musí dotýkat země. Nezávidím ani svému nosu a očím. Venku prší, a tak je strop celý mokrý, dešťové kapky padají, navzdory tomu, že jsme pod střechou, až na zem.
Tento záchod z předminulého století je ale jediným v regionu, kde byl k dispozici toaletní papír.
„WC je tam bohužel pouze suché. Nepříjemný zápach jde přímo ze žumpy a nelze tento problém odstranit,“ sdělila Šubová v e-mailu, k problému se zatékáním se však nevyjádřila.
České dráhy se hájí, že za nepořádek nemohou.
„Toaletním papírem rozhodně nešetříme, najdou se ale nenechavci, kteří si jej odnesou. Vámi popsaný stav také velmi vypovídá o úrovni chování veřejnosti. Kde necháme prostory bez dozoru, jsou v krátkém čase zničené a zmizí i vybavení,“ ospravedlňuje závěrem železničáře jejich mluvčí.