„Chceme dostat děti k volnočasovým aktivitám, a tak jsme vymysleli soutěž, kde je každá aktivita jako například návštěva bazénu, zámku, knihovny nebo sportovního tréninku ohodnocená bodem,“ nastínil jeden ze zakladatelů a ředitel neziskovky Petr Káš. „Děti mohou poměřovat svůj aktivní život s ostatními, kontrolovat, kolik bodů mají oni, jejich kamarádi a spolužáci,“ dodal.

Princip je jednoduchý. Každý soutěžící od 6 do 18 let se může zaregistrovat na stránkách Life is skill, stáhnout si do mobilu aplikaci a zapnout v ní funkci pro snímání NFC čipů. Ty členové společnosti umístili na zámcích, ve věžích a dalších turistických místech, jsou také v domech dětí a mládeže, kam děti chodí na klavír, flétnu a další kroužky, či v Rocknet aréně, kde mají malí hokejisté tréninky. Všechny jsou na Chomutovsku, jen jeden je ve věži Horního Hradu v Ostrově nad Ohří. Seznam všech míst je na webu Life is skill.

Je na dětech a jejich rodičích, aby se hra neproměnila v prostou honbu za body, ale šlo i o prožitek. „Snažili jsme se na to také myslet a schválně čipy umístili tak, aby si je soutěžící museli zasloužit. Jeden je například v jirkovské městské věži, další ve věži kláštereckého zámku, aby si k němu museli vyšlápnout schody. Další jsem dal do altánku křimovské přehrady, kam se dostanete jen pěšky nebo na kole,“ přiblížil ředitel.

Určitou dohodu má i s vedoucími kroužků a knihovnou. „V chomutovské knihovně jsme domluvili, že knihovnice dohlédnou, aby tam děti jen nevlétly a neodčiply si,“ popsal Káš. „Měly by si půjčit nebo vrátit knížku, strávit tam nějaký čas čtením nebo si zahrát deskovou hru,“ dodal.

Hlavní soutěž odstartovala začátkem února a skončí na konci srpna, kdy se vyhlásí vítězové. Nejčinorodější hráč získá zájezd, další se mohou těšit na adrenalinové sportovní zážitky, poukazy na sportovní oblečení či balonky. Další hra začne v září, uzavře se další rok v srpnu a stejně tak to bude v dalších letech.

Pobíhání venku nahradila záře monitorů

Vymyslet pravidla hry a doladit ji do nejmenších detailů trvalo tři roky. Podle Petra Káše to ale stálo za to. „Pamatuju si, že jsem od svých 6 do 16 let trávil čas na hokejových trénincích, a když jsem přišel domů, jen jsem zahodil tašku a šel zase ven. Mrzí mě, že jsou dnešní děti místo toho u mobilů a počítačů, četují a lajkují si fotky,“ porovnal otec dvouletého syna. „Nechtěl jsem, aby malý strávil takové dětství, tak jsem vymýšlel, jak to zařídit,“ dodal.

Podobný přístup mají i další členové neziskovky, kteří mají zatím děti velmi malé, anebo už odrostlé. „Mé dvě dcery jsou už dospělé, a i když měly od mala přístup k počítači, dokázaly se zabavit i jinak. Hodně jsme sportovali, lezli po skalách, doma si holky kreslily a staraly se o psy,“ vylíčil svou zkušenost člen společnosti Martin Mrzílek.

Jistým paradoxem hry, která má dostat chomutovské děti ven za zážitky a za sportem, je, že zapojila mobily i sociální sítě. „V našem případě ale slouží jen podstatě hry, načítání a sledování bodů. Není možné vkládat fotky a četovat,“ podotkl ředitel Káš.