Už čtvrtým rokem absolvuje intenzivní neurorehabilitaci v centru Sarema Brno, ve kterém díky kombinaci speciálních terapií udělal největší posun. „Dělá den ode dne větší pokroky. Dříve ho museli podpírat, aby se aktivoval na loktech, teď už stačí stimul terapeutky, ale sám si to určuje a sám se začíná zvedat. Začíná si vlastní vůlí aktivovat tělo,“ popisuje pokroky matka Renata Chmelíková.

Spolu s držením těla se zlepšila jeho duševní pohoda a snížila četnost Honzových záchvatů. „Je tak nějak spokojenější. Dříve se hodně vztekal, křičel, nespolupracoval. Paní terapeutka ale našla způsob, jak ho uklidnit a motivovat,“ dodává Chmelíková.

Martin Palouš při výběru chmelu.
Sládek jabloneckého pivovaru Volt: Nejdůležitější je mít při vaření piva pokoru

Chlapci s cvičením pomáhají dvě terapeutky. Anna Hergeselová a Dajana Rontová. Naučily se s ním pracovat tak, aby se na cvičení sám těšil. Některé pomůcky nejsou ani drahé. Stačí malé pytlíky plněné fazolkami, rýží, čočkou. Využívají se, když se dítě polohuje, například na předloktí, a v dlaních nebo pod dlaněmi si drží malé pytlíky, které si pod vlivem nových informací a také emocí mačká, nebo si s nimi hraje. Osvědčily se také masážní rukavice namočené ve vodě. „Ve vodě je Honzíkovi příjemně, ale takto jsem s ním nikdy nepracovala. Ve středu například dělali novou polohu embrya, kdy ho Anna s Dajanou pevně zabalily do přikrývek jak mimino. Bylo vidět, jak je mu to příjemné, cítí vlastní tělo a cítí se být v bezpečí,“ líčí máma.

Její syn bude potřebovat celoživotní pomoc druhého člověka, a hlavně také fyzioterapeutickou pomoc, která by po pozitivní zkušenosti ze Saremy měla být kombinovaná. „Je vždy obrovská radost vidět, když se mu daří lépe a cítí se v pohodě. Je to také pomoc v životě, v každodenních činnostech a také jeho aspoň třeba malé soběstačnosti. O to víc si užívá hudbu a výlety do přírody, které tak miluje,“ je ráda Janova máma.