Akce začala v sobotu 20. července dopoledne a nabídla dvoudenní program plný ukázek, příběhů, soutěží a zábavy pro děti i dospělé.

Velkolepou událost si nenechal ujít ani jeden z nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Templářští rytíři povstali z mrtvých, aby připomněli dobu své největší slávy a názorně předvedli náročnost výcviku na koních i bez nich.

„Probíhal každý den kromě neděle. Své bojové umění pilovali v odpoledních až podvečerních hodinách, když polevil žár slunce,“ řekl organizátor Josefkolu Václav Obr. Ani po sedmi staletích rytíři nezapomněli na zradu francouzského krále Filipa IV., který mocný řád zrušil.

V Čechách pod Kosířem nesměla chybět přehlídka koňských spřežení a historických kočárů, které jsou chloubou místního muzea. Mnohé z nich si zahrály i ve filmech. Vážený pan Kratochvíl se řadí mezi nejlepší tuzemské kočí, a to vizáží, koňmi i přístupem. Za českého teplokrevníka zapřáhl kočár typu Mylord.

„Tato drožka v barvách přírodního dřeva byla určená pouze na venkov. Proč? Protože když je sucho, na polních cestách i návsích se práší. Na těchto kočárech nebyl vidět prach ani škrábance po zrnkách písku,“ vysvětlil Obr.

Krásnou karoserii z výběrového jasanu, stavěnou před rokem 1880, lze spatřit ve filmu Je třeba zabít Sekala. Z honosnějších kočárů byl k vidění například Landauer, který na televizních obrazovkách vozil mladou císařovnu Sissi.

Kde jsou ručně dělané kočáry, tam musejí být také řemeslníci. Návštěvníci zámeckého parku nahlédli do každodenní dřiny soustružníků, kovářů, řezbářů, truhlářů a dalších, dnes již méně tradičních činností. Mladý soustružník názorně předvedl, jak se vyrábí šachové figurky.

„Je to jen volnočasový koníček, neživím se tím. K řemeslu mě přivedl otec,“ svěřil se. S kovem a ohněm uměl obratně zacházet teprve čtrnáctiletý mladík, který si při výrobě lístečku ze stromu počínal jako profesionál. „Dělám to už asi od devíti let. Baví mě to, ale při třiceti stupních Celsia to je docela vyčerpávající,“ vydechl a setřel si z čela pot.

Pro účastníky akce Josefkol 2019 organizátoři připravili rovněž pestrou nabídku občerstvení nebo malování na obličej.

„Moc se mi líbili ti malí poníčci. Mohla jsem si je pohladit,“ měla radost sedmiletá Natálka z Prostějova. Z větších koní ale měla strach. Jejího dědečka zaujaly především rytířské příběhy a informace o jednotlivých kočárech. Loni nemohl přijet kvůli nemoci, jinak Josefkol navštěvuje pravidelně. „Příští rok určitě znovu! Děti ta historie tolik nebaví, ale je tu malování na obličej a tak podobně, takže si to užijeme celá rodina,“ usmál se čtyřiašedesátiletý Karel.

Zbytek jejích členů si zrovna odskočil do vedlejšího areálu na pivní slavnosti, takže v Čechách pod Kosířem to o víkendu opravdu žilo.