Posledním lednovým dnem toto největší hiporehabilitační středisko v Libereckém kraji ukončí provoz. Důvodem jsou stále zvyšující se náklady na koně i nedostatek dobrovolníků a pracovníků. Koně už spolek papírově prodal.

„Jako každý příběh má i ten náš svůj konec. I když to nebylo lehké rozhodnutí, v posledních týdnech minulého roku padlo. Po dlouhých letech náročné práce lidí i koní končí ve Svítání provoz hiporehabilitace,“ potvrdila koordinátorka služeb hiporehabilatačního střediska Helena Kuličová.

Objekt bývalé věznice v Uherském Hradišti. Ilustrační foto.
Rekonstrukce věznice v Uherském Hradišti? Začne letos opravou střechy

Byl to dlouhý a dobrodružný příběh. Ve středisku zažili mnohé zvraty, stěhování, odchod koní, výměny koní, kteří už hiporehabilitaci nemohli nebo nechtěli dělat. „Spousty krásných osobních okamžiků, legrace, zlobení a malá i velká vítězství našich klientů. Známe desítky a stovky dětí, které u nás terapii absolvovaly. Z mnohých už jsou dospěláci,“ zavzpomínala Kuličová.

V samotném středisku na okraji Tanvaldu panuje v posledních týdnech provozu nostalgická nálada. Ještě před několika měsíci zdejší personál doufal, že za sebe najde náhradu a Svítání bude pokračovat. „Jsme za ta léta unavené. Nemáme za sebe záskok. Ráda bych to někomu předala, ale není komu,“ popsala trenérka koní k hiporehabilitaci Radka Copová.

Ve středisku pracuje od začátků. Když se nějaký zájemce ozval, po zjištění, jaká práce by jej čekala, tiše odešel. „Ale klidně naše zkušenosti předáme dál,“ doplnila Copová. Koně jsou sice prodaní, do konce ledna ale zůstávají v místě a hiporehabilitace pokračují. Kůň pro tento druh terapie přitom není jen tak obyčejný, musí složit zkoušky České hiporehabilitační společnosti a získat licenci.

Velcí koně i poníci

V tanvaldském středisku v poslední době nabízeli služby tří velkých koní a dvou poníků, týdně se tu vystřídalo třicet až čtyřicet klientů. Jezdily sem děti s opožděným vývojem, neurologickými problémy, genetickými vadami. Koně pomáhaly už tříletým dětem, výjimkou ale nebyla ale ani raná péče pro děti tříměsíční. „Takové dítě jezdí vleže na koni hlavičkou k zadku koně. Kůň má krásný trojrozměrný pohyb hřbetu, kterým dokáže navodit lezení, plazení. To je jediná metoda tohoto typu vůbec,“ popsala další trenérka koní Monika Záveská.

Kousek před Kadaní na řece Ohři se bobři snaží budovat svou hráz a pomalu si zde kácí drobné stromky, ale i větší stromy, které nechávají spadnout do koryta řeky.
FOTO: Nad Kadaní si bobři stavějí hráze, chystají se na ně vodohospodáři

Klienty konec centra mrzí. „Některé maminky nám tady i brečely, je to hodně emotivní,“ přiblížila Záveská. Do poslední chvíle chce služby centra využívat třeba Markéta Berounová z Desné. „Dceru sem vozím pravidelně rok a půl. Postavili ji tady na nohy. Máme to autem deset minut, po lednu nevím, co bude. Další hiporehabilitační centra jsou totiž strašně daleko,“ popsala.

„Myslím, že za námi zůstala spousta práce, když se ohlédnu za sebe, mám z toho radost. A zároveň smutek, že končíme. Dál to už ale nejde,“ uzavřela Radka Copová.

Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda využívající přirozený pohyb koně v kroku jako stimul a rehabilitační prvek. Krok koně se promítá do trojrozměrného pohybu koňského hřbetu, který se stává pro terapii jedinečnou balanční plochou. Cílem je správné zasazení klienta do pohybu kráčejícího koně, dosažení pohybové souhry klienta s pohybem hřbetu koně a jemné koordinace případných změn.

Hipoterapie patří do jedné z forem fyzioterapie, ale stále není zařazena do sazebníku zdravotních pojišťoven. S přibývající objektivizací pozitivních účinků hipoterapie na různé druhy fyzických, ale i psychických obtíží její šance s vyjednáváním se zdravotními pojišťovnami stoupá.

Hipoterapii v centru Svítání podporovali kromě drobných dárců a klientů: Nadace ČEZ, Liberecký kraj, Statutární město Jablonec nad Nisou, Statutární město Liberec, Nadace Euronisa, Nadace Preciosa, Nadace Jedličkova ústavu, Život dětem o.p.s. a další.