Nařízení platí od středy 18. listopadu. „Je to bordel. Klidně to tam napište, ať si mě třeba zavřou. Mě je to už jedno. Teď mě z obchodu vyhodili jako psa, protože jsem jedna navíc,“ rozčiluje se před obchodem s drůbežím masem v havlíčkobrodské Nádražní ulici Marie Pavlíková. Jak dodává, ještě víc se jí dotklo, že se do ní venku pustil i jeden ze zákazníků ve frontě. „Sprostě mi řekl, že jsem stejně bába v důchodu, která má času dost, a jen bloumá po krámech. Tak ať si jdu nakoupit jindy,“ stěžuje si energická paní.

Za nesmyslné považuje vládní nařízení i Jana Doležalová, která si rovněž musela počkat venku před řeznictvím v havlíčkobrodské Dolní ulici, než se pro ni v obchodě uvolní místo. „Já to nechápu. To už je teror. Myslela jsem, že konečně otevřou obchody s oblečením a botami pro děti. Dnes mám volno, ale neumím si představit, až půjdu ve tři hodiny odpoledne z práce, jak stihnu nakoupit a jet autobusem domů,“ povzdechne si drobná tmavovláska. Podle prodavaček uvnitř v masně je rozhodnutím vlády sice nakupování klidnější, zákazníků je méně, ale ty jejich komentáře už jsou horší.

Jeden člověk na 15 metrů čtverečních, to je problém pro malé obchody, jako jsou havlíčkobrodské potraviny U Hejkalů. „Víte co, já vám to řeknu anglicky, co si o tom myslím. No comment,“ říká zástupce vedoucího Pavel Palacký, ale blesky v očích mluví za vše. Jeho tři kolegyně za pultem nad vládním nařízením vrtí hlavou. „Je to nepochopitelné. Půl roku se nic nedělo, a teď když prý ta nákaza klesá, tak najednou tohle,“ diví se prodavačky jako jedna žena.

Venku před obchodem se k nám přitočí jedna ze zákaznic a říká polohlasem. „Vy o tom určitě napíšete. Jděte se podívat ke Kauflandu, tam se dějou věci.“ První čeho si zákazník před oním supermarketem všimne, je houf zákazníků. Řada nákupních vozíků označených oranžovými čísly a výstražná cedule. Slovenský dělník Peter Benko si stěžuje, že se do obchodního domu snaží dostat už podruhé. „Já myslel, že blbnou jen u nás na Slovensku. A ono je to i u vás. Šel jsem dovnitř s košíkem. A vyhodili mě, že si mám jet s vozíkem. Proč, když ho nepotřebuju? Nelíbí se mi to. Před chvílí jsem byl na poště u nádraží. Tam stojí fronta snad kilometr dlouhá. Tady se už nedá žít, nejhorší že už nesmíte proti tomu absurdistánu ani demonstrovat,“ stěžuje si Slovák.

V dalším havlíčkobrodském obchodním domě upozorňuje cedule zákazníky, že počty nakupujících reguluje uvnitř obchodu obsluha. Vysoký mladík v bundě s nápisem Albert se na zákazníky usmívá a každého upozorňuje, aby si vzali na nákup košík. „Já vám jméno neřeknu, nezlobte se. Ale vysvětlím vám, jak to u nás chodí,“ říká s úsměvem a dodává: „Nemáme počítadlo, tak je k dispozici určitý počet košíků. Já zákazníky slušně požádám, aby si je brali Ještě se mi nestalo, že by mi někdo vynadal. Spíš mi zákazníci říkají, že to chápou, že já si to omezení nevymyslel. Snad to nebude trvat dlouho.“

Těžkou hlavu z nového nařízení mají nejen obchody ve městech, ale i malé obchůdky na vesnici. Například obec Víska na Havlíčkobrodsku provozuje svůj vlastní obecní obchod. „Je to jedním slovem hrůza. Já ani netuším, kolik ten náš obchod měří. Neumím si představit, že by ty důchodce, kteří u nás nakupují, někdo počítal a vyhazoval ven. Přitom čísla nakažených klesají. Nechápu to. Manipulují s námi, a je to pořád horší,“ stěžuje si starosta obce Ondřej Čapek.