Do portugalského města Matosinhos odjel Ladislav Groda k účasti na 68. ročníku světové výstavy okrasného ptactva, kterého se zúčastnilo celkem čtyřiadvacet tisíc okrasných ptáků. 

Česko v ní reprezentovalo jedenáct vystavovatelů, kteří získali jednatřicet medailí. Opavan si odvezl rovných dvacet - sedm zlatých, devět stříbrných a čtyři bronzové. Jeho otický kolega René Poštulka je bohatší o čtyři medaile - jednu zlatou, jednu stříbrnou a dvě bronzové.

Úspěch Ladislava Grody je vykoupený dlouholetou neustálou péčí a dokonalou znalostí při šlechtění výstavních andulek.

„Pokud chci být v chovu a šlechtění těchto ptáků úspěšný, a to já pochopitelně chci, musím jim podle potřeby věnovat minimálně čtyři a maximálně i víc než deset hodin denně. Dělám to rád, je to můj celoživotní koníček. Někdy vážně uvažuji o tom, jestli jsem se i já sám nevylíhl z vajíčka,“ vyznává se chovatel, který je současně též českým i mezinárodním posuzovatelem a při výstavách už posuzoval i v Kanadě a v USA. 

Chovu a šlechtění výstavních andulek se věnuje od dětství a přestože už neprožívá až tak silné emoce, jako při prvním vítězství v roce 2000, zažil podle svých slov i letos rád znovu ten příjemný pocit při poslouchání české státní hymny. Byla v něm kromě osobního pocitu i radost z úspěšné propagace svého města i republiky.

Andulky žijí ve vastním domku

Jeho andulky mají k dispozici samostatný patrový domek a krmené jsou směsí čtyř druhů prosa, lesknice a ovsa bezpluchy. V dokonale prošlechtěném chovu mívá z vylíhnutých ptáků šampiónů tak do třiceti procent. Špičkové soutěžní andulky bývají pochopitelně choulostivější i jiné než ty obyčejné.

„Samičky jsou hodně tvrdé až kruté nejenom k samcům, ale i mezi sebou. Protože šlechtění samcům ubírá na sexuální vitalitě, samičky je pak odmítají. Proto je nechávám všechny i ve společné voliéře. Tam se několik dospívajících samců pokaždé spojí, prohánějí ty starší a tím je donutí k aktivitě. Ta se pak projevuje v jejich úspěšném přístupu k samicím,“ prozrazuje chovatel Groda. 

Výstavní andulky se od běžných liší rozměrem, posedem, velikostí hlavy, strukturou peří i temperamentem.

„Obyčejná andulka je povahově divočejší, kdežto soutěžní bývá klidná a hodná. Člověka bere jako partnera a dá se lehce ochočit,“ konstatuje Ladislav Groda.

Pokud jsou chované v izolaci od ostatních andulek a v přítomnosti člověka, naučí se mluvit stejně jako jejich obyčejné druhy. Liší se též cenou. Výstavní andulka přijde podle situace na trhu na částku od tisíce korun výš, kdežto běžná stojí kolem 150 korun.

S jak úspěšným chovem může opavský chovatel dále počítat, se projeví na přelomu jara a léta na výstavě mláďat.