„Původně jsme chtěli jet ještě dál do Asie, ale nebyl už čas výpravu víc rozplánovat. I tak to byl pro nás obrovský zážitek,“ usmívá se nadšenec.
Z Adamova vyrazili nejprve přes Maďarsko do Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a později do Srbska, kde postupně strávili několik dní. Cestu podle Doležala pojali zároveň i jako experiment. V kombíku totiž byl neodzkoušený motor po generálce a navíc s testovacím prototypem klikové hřídele.

„Měl jsem trošku obavy, ale vše dobře dopadlo. Klíčové náhradní díly jsem vezl s sebou. Přítelkyně mi věřila, že v případě problému auto zvládnu opravit. Za ty roky už podle zvuku poznám, co je na autě špatně,“ říká Doležal, který stará auta z východního bloku sbírá a také se živí jejich opravami.
Návštěva Istanbulu ho podle jeho slov lákala už dlouho. Jako exotická destinace v blízkém dosahu. Navštívili jeho evropskou i asijskou část.
„A nezklamal nás. Chtěli jsme vidět prostě kousek Asie. Pro Evropana je to úplně jiný svět. Obrovské, patnáctimilionové město, které žije ve dne v noci. To se musí prostě zažít. Už samotná jízda na několikaproudové silnici je něco. Hustota provozu je tam pro našeho řidiče nepředstavitelná,“ směje se Doležal.
Pár z Blanenska projel trabantem bránou Orientu. Není to ohraná písnička, říká fanoušek této značky a sběratel vozů z bývalého východního bloku Michal Doležal
A styl řízení tamních motoristů? To je podle Doležala kapitola sama pro sebe.
„Na první pohled to vypadá, že jezdí agresivně, bezohledně a chaoticky, když se třeba z několika pruhů sjíždí do jednoho. Ale dobře vědí, co dělají. Když si na to člověk zvykne, je to v pohodě. Mně to vyhovovalo. Navíc s trabantem, který je menší a svižný, se tam kličkovalo mezi auty dobře. Neviděl jsem, že by někdo neuměl zipovat a zastavil provoz jako u nás,“ dodává cestoval.
Netradiční automobil budil pozornost
S netradičním vozidlem udělali ve městě na březích Bosporského průlivu docela rozruch. Klaksony, mávání a zdvižené palce v okénkách okolojedoucích aut je zdravily téměř nonstop. „Podobně starých aut jsme moc nepotkali. Na sociální síti jsem si našel, že v Turecku funguje nějaká komunita trabantistů, ale po cestě jsme tam na žádného nenarazili,“ říká.
Na zpáteční cestě se pak pár cestovatelů stavil na tři dny v bulharském městě Primorsko. To se nachází na poloostrově při pobřeží Černého moře na úpatí pohoří Strandža. A pak už zamířili na jih Moravy.
Za několik dní se pak ještě chystají na tradiční retro výpravu s přáteli do kempu k maďarskému jezeru Balaton. „Jízda trabantem pro nás rozhodně není ohraná písnička. Pořád je co objevovat,“ vysvětluje Doležal.

V areálu bývalých Adamovských strojíren v současnosti také buduje malé muzeum historických vozů. Těch má nyní zhruba kolem třiceti, se zástupci různých značek. „Většina aut už je na místě pod střechou. Přes léto jsme na muzeu s přáteli pořádně zamakali. Příští rok na jaře by snad mohlo otevřít,“ uzavírá sběratel.