„Všude dosedal zvířený prach, vůz ležel na boku a kabinou řidiče byl otočený směrem k Letné, musel tedy dostat hodiny jako auto ve smyku. Pod tramvají byly vidět nohy v šedivých kalhotách, ty tenkrát nosili tramvajáci, tak jsme usoudili, že je to řidič, kterému už není pomoci,“ popsal nehodu Svatopluk Haugwitz. Ten byl tehdy řidičem autobusu MHD a stál s ním na Špejcharu. Později Haugwitz nastoupil k pražské záchrance.

„Předek vozu prudce uhnul téměř do pravého úhlu, souprava vykolejila, naklonila se na stranu a převrátila. Pak se s ohlušujícím rachotem sunula po dlažbě. Vše doprovázel gejzír jisker a oblaka prachu. Vůz se dostal do protisměru, kde poničil jedoucí osobní auto, zdemoloval sloup veřejného osvětlení a zábradlí na chodníku. Pasažéři uvnitř poletovali jak v centrifuze. Pak nastalo zlověstné ticho, které vzápětí přerušilo sténání zraněných,“ popisoval tragickou nehodu list Večerní Praha, předchůdce Pražského deníku.

Ilustrační foto
Na sídlišti v Kladně se muž střelil do hlavy. Rána nebyla smrtící

K nehodě došlo souhrou neopatrnosti řidiče tramvaje i hloupé náhody. Ve směru jízdy tramvaje se doleva obvykle neodbočovalo, ovšem krátce před tím dispečer jednu tramvaj tím směrem odbočit nechal. Řidič linky 26 Miroslav D. si bohužel nevšimnul, že výhybka vede doleva, a na odbočku najel plnou rychlosti v domnění, že pojede rovně.

Když se řidič autobusu Svatopluk Haugwitz za pár desítek minut vrátil na stanoviště, začal vozit cestující jako náhradní doprava přes Letnou, a to přímo kolem místa neštěstí. Viděl tak zasahující zdravotníky v bílých pláštích, hasiče a policisty, a bohužel také prostěradla zakrývající těla zemřelých.

Sestru vyprostili pomocí heverů

Jedním z mnoha zdravotníků na místě byl i doktor František Ždichynec, pozdější ředitel záchranné služby. Vzpomíná, jak chtěl jako prvnímu pomoct chlapci, který vypadal, jako když odpočívá na boku, ale při bližším pohledu zjistil, že je hoch mrtvý. Na místě ale byla řada dalších zraněných, kteří pomoc potřebovali. Například zdravotní sestra z Vojenské nemocnice, kterou se podařilo zpod tramvaje vyprostit pomocí heverů, které zapůjčili okolo projíždějící uhlíři.

„Tehdejší a dnešní vybavení jde jen těžko srovnávat, za těch 40 let udělalo obrovský skok. Samotné postupy zdravotnického zásahu při mimořádné události se ale podle doktora Ždichynce před 40 lety oproti dnešku zase tolik nelišily. I tehdy byl vyhlášen traumatologický, respektive havarijní plán, a probíhalo také třídění pacientů podle závažnosti jejich zranění. Rozdílné bylo, že jako první zamířili do nemocnic lehce zranění pacienti, aby bylo u nehody více prostoru na pomoc ostatním,“ uvedla mluvčí pražské záchranky Jana Poštová.

V autobusovém depu na Doubravce došlo k rozsáhlému požáru, hořely autobusy
V autobusovém depu na Doubravce došlo k rozsáhlému požáru, hořely autobusy

Na místě zasahovala i záchranářská avie. „Byla ze základny z Petřin a byla na místě mezi prvními vozy. Záchranná služba ji mimochodem získala od Vinohradské nemocnice, kde měla sloužit jako koronární jednotka, ale u záchranky našla využití jako velkokapacitní vozidlo – podobně jako například naše dnešní Atego nebo Fénix. Ty by dnes k takové nehodě bezpochyby zamířily také,“ uvedla Poštová.

Sedm osob tehdy při nehodě zahynulo, dvanáct transportovaly posádky s těžkými zraněními do nemocnice a 43 cestujících včetně řidiče vyvázlo s lehkými zraněními. Sedm osob tehdy při nehodě zahynulo, dvanáct transportovaly posádky s těžkými zraněními do nemocnice a 43 cestujících včetně řidiče vyvázlo s lehkými zraněními. Řidič byl po nehodě vzat do vazby, později byl odsouzen jako jediný viník.