Proč je Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský právě v Holovousích?
Ústav vznikl v roce 1951 sloučením ovocnických ústavů v Praze Tróji a Průhonicích. Do Holovous se přestěhoval blíže historickému ovocnářskému regionu. Svou roli zřejmě sehrálo i dobré jméno ovocnářství na holovouském panství reprezentované jablkem Holovouský malináč, který měl vynikající zvuk v zemích bývalého mocnářství.

Znamená to, řečeno s nadsázkou, že jste tu díky malináči?
To je takový doplňující důvod (úsměv). Tím hlavním je, že v širokém hradeckém regionu bylo pěstování ovoce vždy doma. Sady najdete od Chlumce nad Cidlinou až po Dolany na Náchodsku, od Hořic přes Český ráj až na Turnovsku. Je to zkrátka ovocnářský kraj. Nevíme přesně, co bylo hlavním důvodem stěhování, nikde to napsáno není, ale podmínky v Praze nebyly ideální a hlavní bylo dostat výzkumný ústav blíže přírodě.

Velká část vědeckých institucí je v Praze nebo v Brně. Není problém nalákat vědce do regionu?
Je to problém. Dokonce i evropský projekt, díky kterému jsme mohli postavit novou budovu a přispěl i na vědecký výzkum, byl zaměřený na podporu regionálních výzkumných center. Podpora měla pomoci vyrovnat právě tuto nevýhodu vůči centrálně umístěným institucím. Pomohlo nám to naprosto zásadním způsobem. Stejně to však v běžném provozu činí potíže, protože odborníků na ovocnářství obecně není mnoho a těžko se shánějí.

Vraťme se ke slavným malináčům. Máte rád film Osudy dobrého vojáka Švejka?
Já mám chalupu v Holovousích a až pojedu na Urlaub, přivezu ti bednu malináčů.

To jste ocitoval Švejkův příslib téměř přesně. Historie této odrůdy prý spadá až do 18. století a je spojována s francouzskými rody, které na panství do Holovous přišly. Největší popularitu získalo jablko na konci 19. století. Čím si zasloužilo takový věhlas?
Dodnes je možné najít jabloně z první republiky. My na to navazujeme, máme genofond starých lokálních odrůd a dokážeme pěstovat nové stromky těchto historických odrůd. Malináč patří k těm, o které je největší zájem. Malináč se od tehdejších běžných odrůd liší především svou výraznou malinovou chutí. V jádřincích se také jadérka pohybují, takže když se s ním zatřepe, tak to řehtá.

close Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský sídlí v Holovousích na Jičínsku od padesátých let minulého století. Vědci v něm navazují na tradici sadařství a z historických odrůd šlechtí nové, jejichž chuť a další vlastnosti oceňují ovocnáři info Zdroj: Deník/Stanislav Ďoubal zoom_in

Můžete přiblížit, čím se v ústavu zabýváte, a jaké jsou praktické výsledky vašich výzkumů?
Komplexním výzkumem v ovocnářství se zabýváme jako jediný ústav v České republice. Nejznámější jsou naše vlastní odrůdy třešní a jabloní. Třešně jsou pěstovány po celém světě. Mezi další výsledky patří jednak publikace uveřejňované v uznávaných mezinárodních vědeckých časopisech, ale i těch českých, populárních mezi našimi zahrádkáři.

Dále jsou to knihy s ovocnářskou problematikou, metodiky zaměřené na správnou pěstitelskou praxi, máme také několik patentů, které jsou výsledkem práce naší laboratoře molekulární biologie. Jinak je to celá řada dalších výsledků, které mají úzce odborné zaměření. Celkem za rok naši vědci vytvoří v průměru více jak 150 výsledků. Za dobrý výsledek považuji i velký zájem veřejnosti o naši prodejnu s vlastními produkty.

V čem jsou vaše odrůdy třesní a jablek výjimečné, a proč je o ně takový zájem i v zahraničí?
Protože je stále poptávka po něčem novém. Je to cesta hledání chutného ovoce, které má i praktické vlastnosti jako je odolnost vůči některým chorobám a škůdcům a vydrží potřebnou dobu skladování. V dnešní době se bohužel velkopěstitelství podřizuje požadavkům obchodních řetězců, takže se konzument dostává na druhé místo a hlavní je, aby ovoce vydrželo dlouhý transport. Z marketu známe červené a zelené jablko a zákazník ani pořádně neví, co je to za odrůdu.

Jaké jsou současné „šlechtitelské“ trendy, kam se váš obor ubírá a jak se mění v čase?
Šlechtitelstvím jsme se u nás začali intenzívně zabývat v 70. letech. Donedávna byly užívány klasické šlechtitelské metody. Dnes již částečně využíváme molekulární biologii a připravujeme se na to, abychom v budoucnu mohli přejít ke šlechtění dalšími moderními biotechnologickými šlechtitelskými metodami. Současná tvorba odrůd cílí na adaptabilitu vůči globálním změnám a kvalitu plodů.

Dá se čelit změnám klimatu a jak změny ovlivňují a budou ovlivňovat české ovocnářství?
Změny ovlivňují české ovocnářství zásadním způsobem celou řadou stresů, které přinášejí velké výzvy pro ovocnáře i pro nás. Letošní mrazy toho jsou jasným důkazem.

Jaké výzvy máte na mysli?
Nejvíce se zabýváme odolností vůči jarním mrazíkům. To je velký problém už jen kvůli tomu, že jich je celá řada různých druhů, různé intenzity a různých projevů při zámrzu. To je těžko řešitelný úkol, i když určité metody již existují. Nejsou však stoprocentní a často jsou velice finančně nákladné. Další výzvou jsou extrémní sucha. Nejde jen o řešení závlahy, ale také o to, aby sucho neovlivňovalo velikost sklizně a vlastnosti ovoce. Hledáme rovněž alternativní způsoby ošetřování výsadeb proti chorobám a škůdcům v situaci, kdy je omezováno používání některých chemických přípravků.

Věnujete se i mezinárodním projektům, s kým ve světě spolupracujete a na čem pracujete?
Věnujeme se v mezinárodní spolupráci tématice, která je nám vlastní i v tuzemském prostoru. Spolupráci máme s tradičními partnery v západní Evropě, ale například i s Izraelem, Ukrajinou, Polskem, Slovenskem, USA, Chile, JAR, Austrálií, Novým Zélandem, Čínou, Tureckem.

Zaznamenali jste nějaký mezinárodní úspěch?
Nejvíce si vážíme patentů v USA na naše odrůdy třešní Tamara, Irena a Korvik.

close Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský sídlí v Holovousích na Jičínsku od padesátých let minulého století. Vědci v něm navazují na tradici sadařství a z historických odrůd šlechtí nové, jejichž chuť a další vlastnosti oceňují ovocnáři info Zdroj: Deník/Stanislav Ďoubal zoom_in

Proč si ceníte právě těchto patentů a čím vaše odrůdy v severní Americe „bodují“?
Je tam obrovská konkurence a ne každé ovoce se tam podaří prosadit. Je to odměna za činnost několika generací. Holovouské třešně mají dobrý zvuk, což vychází z historických odrůd, na které se navazuje a vznikají z nich odrůdy nové. Vynikají chutí a u třešně je důležitá i pevná slupka a také barva. V každém světovém regionu je barevná preference jiná. Nejatraktivnější je však velikost třešní, což ty naše splňují. Ještě bych zmínil odrůdu Kordia, která vznikla před několika generacemi a patří k nejvíce pěstovaným třešním..

Jak dlouho trvá „vypiplat“ takové odrůdy?
Zmíněné odrůdy jsme začali komercializovat v posledních deseti až dvanácti lety. Celý proces šlechtění do nejúspěšnější fáze z komerčního hlediska, kdy již je pěstování odrůd nejvíce rozšířené, však trvá patnáct až dvacet let a leckdy i déle.

Čím je české ovocnářství jedinečné?
Jedinečné je tím, jak je rozšířené v řadách veřejnosti a kolik zahrádkářů se jím historicky dlouhodobě zabývá, často i na relativně vysoké odborné úrovni. Myslím si, že to je skutečně světový unikát.

Jak se díváte na postupné ubývání sadů, proč k němu dochází a k čemu může vést?
Je to určitě špatná zpráva a doufám, že se tomu podaří zamezit. Může to vést k zásadnímu omezení domácí produkce, a to je špatně. Přinášelo by to celou řadu rizik pro konzumenty. Myslím si, že chybí dlouhodobá udržitelná koncepce ovocnářství, která by také přilákala mladé ovocnáře. Kromě podpory producentů může mít i podobu podpory v „maloprodukčním“ měřítku pro rodinné farmy. Mohla by řešit částečně i zaměstnanost na venkově a bránit jeho vylidňování.

Brzy uplyne deset let od otevření moderní budovy ústavu, co pro vás nové pracoviště znamenalo?
Výstavba Ovocnářského výzkumného institutu byla vyvrcholením dlouholetých snah holovouských výzkumníků vybudovat nové sídlo. To původní nevyhovovalo a bylo v podstatě dlouhodobým provizoriem. Kdyby se to nepodařilo, došlo by dříve či později k zániku ústavu.

Za to, že se podařilo získat prostředky z evropských fondů patří velký dík především našim předchůdcům v managementu ústavu. Umožnilo to vybudovat nové pracovní prostředí pro výzkumnou činnost s nejmodernějším přístrojovým vybavením, mladý výzkumný tým připravený se zabývat všemi těmi výzkumnými výzvami, které přináší současná situace.

Nový výzkumný institut s moderním zázemím rovněž umožňuje ucházet se úspěšně o mezinárodní spolupráci se zahraničními partnery.

Říkal jste, že ústavu by bez moderního zázemí hrozil zánik, můžete to upřesnit?
Ztratili bychom konkurenceschopnost. V posledních letech ústav sídlil v objektu ze sedmdesátých let, kterému se říkalo buňkoviště. Tvořily ho mobilní staveništní buňky. Houpala se tam podlaha, v zimě tam téměř mrzlo, v létě bylo nesnesitelné vedro.

Pracovní podmínky byly nevyhovující, ale zejména šlo o to, že nebylo možné používat špičkovou přístrojovou techniku, což neumožňovalo kvalitní výzkum. Bez masivní investice bychom takové problémy nedokázali řešit.

Kolik máte zaměstnanců, o jaké jde profese?
Celkem máme zhruba 110 zaměstnanců. Kromě vědeckovýzkumných pracovníků to jsou technici, kteří kompletně zajišťují provoz sadů a vše, co s tím souvisí. Jsme jeden z největších zaměstnavatelů v regionu, přičemž zaměstnáváme více než 60 kolegů s vysokoškolským vzděláním, z nichž velká část má vědeckou hodnost. Většina techniků jsou absolventi střední školy. Výhodou je nízký věkový průměr celého výzkumného týmu, což je dobrá zpráva pro perspektivu ústavu.

Jaké jsou náklady na vaši činnost a zdroje, kterými ji financujete? Respektive přináší některé nejen vědecký přínos, ale i finanční zisk?
Obrat ústavu kolísá i podle toho, jak významný či rozsáhlý projekt se řeší. V současné době je to téměř 100 milionů korun. Zisk je většinou v řádu nízkých jednotek milionů a v souladu se zákonem jej zpětně vracíme do výzkumné činnosti.