Jde o akci v rámci Road show Slide Czech, která prezentuje tuto atrakci s doprovodným programem v několika městech napříč naší republikou. Den před akcí si na webu společnosti prohlížím fotky z předchozích akcí a nevypadá to vůbec špatně. Akce se koná ve Stříbrnické ulici na Severní Terase, celkem slušný kopec vypadá jako velké lákadlo.

MODERÁTOR BYL POHOTOVÝ

V sobotu krátce po poledni už procházím branou do improvizovaného areálu. Možnost zapůjčení nafukovacího kruhu pro lepší jízdu? Super, přeci jen kruh ani rukávky už pár let nepoužívám. Občerstvení, bar, hudba, skákací hrad, vtipný a pohotový moderátor akce, na začátek hodně slušný dojem.

Ale jsem tu kvůli skluzavce. Jdu tedy obhlédnout, jak to vypadá. Potkávám dost známých, už pár minut po startu se však u rozjezdové branky tvoří slušná kolona. Pořadatelé bojují s malým tlakem v hadicích, zhruba po půl hodině jim dokonce vypadne čerpadlo, jenž pumpuje vodu z dojezdového bazénku zpět na začátek do proudnic pořadatelů. Atrakce stojí a fronta se prodlužuje.

„Jsem tu už přes hodinu, syn stojí někde nahoře ve frontě, ale ještě neprojel ani jednou,“ říká mi kamarád, jehož znám z futsalu.

Pravá dráha stojí úplně, levá se dá do pohybu, jenže… Počáteční mírný sklon i slabý vodní proud opravdu nejsou skvělou kombinací.

Dospělí, kteří do toho na začátku skočí po hlavě, dosviští do cíle ve slušné rychlosti, pár mládenců dokonce přelétne z bazénku přes gumovou bariéru ven na koberec. Na druhou stranu u lehčích dětí s pomalejším startem se obávám, zda vůbec stihnou dojet do cíle do konce šestihodinové akce.

Je ale fakt, že moderátor perlí a pořadatelé vytahují další trumf – vodní balónky! Super bitva a zábava, ze které asi nemá radost jen náš fotograf, strachující se o svou optiku, ale jinak to potěší.

Po chvilce pořadatelé vyřeší i technické problémy a fronta se dá opět do pohybu. Jen škoda, že během úvodní hodiny si několik desítek kolemjdoucích účast rozmyslelo a spousta lidí ve frontě byla opravdu naštvaná.

PESIMISMUS PŘEŠEL V EUFORII

Konečně jdu na řadu i já. Decentní naskočení do kruhu se později ukáže jako velká chyba. Po trati se ploužím jako osobák z Děčína do Ústí a modlím se, aby mě zezadu nedojel někdo odvážnější. První jízda tedy nic moc, jedu tak pomalu, že bych se mohl kolem procházejících slečen v plavkách ptát na telefonní čísla.

Vyškrábu se z dojezdového bazénku a zvažuji, zda má smysl stát celou frontu znova, navíc kvůli ní lézt celý kopec zase nahoru.

„Oukej, druhý šance by se měly dávat,“ říkám si. Beru kruh a znovu se soukám nahoru. Vystojím si frontu a tentokrát do dráhy naskočím opravdu razantně a po hlavě. „Sakra, to jsem ale blbec,“ honí se mi hlavou už v první zatáčce.

Stříkající voda mi lítá do očí, občas se nárazem o mantinel roztočím. Na druhou stranu, o tomhle to přeci je! Trvá zlomek vteřiny, než přejde pesimismus v euforii, jíž způsobuje adrenalin. Není to žádný seskok s padákem, ale člověk se vyblbne. V dojezdovém bazénku způsobím díky svojí váze menší tsunami, což určitě nekvituje pořadatel stojící na okraji. No, snad u sebe neměl žádnou elektroniku…

Tak jo, jedna jízda o ničem, jedna slušná. Simon Cowell, který by to určitě rozhodl, tu není, a tak se rozhodnu absolvovat třetí jízdu. Pošilhávám po baru, ale doma mě čeká ještě uzávěrka fotbalové přílohy, musím si tedy vystačit se zchlazením vodou z hadice, jíž pořadatelé kropí čekající dav, a s vodními balónky.

Kupodivu se ale fronta pohnula a přijde mi, že i vody je ve skluzavce najednou tak nějak víc. Že by pořadatelé po dvou hodinách přišli na nějaký zlepšovák? Ve frontě strávím ani ne polovinu předchozího času a jdu na řadu.

Poučen z předchozích jízd naskočím tak nějak akorát a jako tučňáci klouzající do vody se řítím skluzavkou dolů. Z oněch telefonních čísel všudypřítomných krasavic bych už zaslechl možná jen úvodní trojčíslí, celá jízda však trvá jen zhruba půl minuty. Bohužel čas mě tlačí, takže u vchodu odevzdávám kruh a mizím domů.

Jak zhodnotit celou akci? Upřímně řečeno, pokud pořádám akci takového rozsahu v neznámém městě, navíc poprvé, měli by ji pořadatelé před startem vyzkoušet. Úvodní problémy prestiži hodně ubraly a dost lidí odradily.

Přeci jen vstup 300 korun, je poměrně dost, připočtete-li nějakou atrakci navíc, občerstvení pro ratolest a při čekání na její jízdu také pro sebe, vyjde vás pěkné odpoledne klidně i na tisícovku, což si ne každý může dovolit.

Na druhou stranu reakce pořadatelů, kreativní moderátor, hostesky, bitva s balónky, bohatý doprovodný program, to vše jsou protipóly, které některé nedostatky vyvažují.

Zejména pánové se mohli pokochat spoustou místních krasavic v plavkách, což také jistě mnozí náležitě ocenili, otázkou však zůstává, zda je poměr ceny a zábavy v rovnováze. Pro děti je možná skluzavka něčím vzrušujícím, ale o žádnou adrenalinovou injekci přímo do srdce se rozhodně nejedná.