Houby v kuchyni. Vyzkoušejte falešnou dršťkovku z růžovky, doporučuje mykolog

Podle předsedy trutnovského mykologického kroužku by měli být lidé ostražití, jaké houby sbírají. „Lidé stále chodí houbařit ve velkých počtech, na vrcholu sezony je to v lese často jako na Václaváku. Když rostou houby, tak v mykologické poradně máme dotazy v podstatě i několikrát denně. Pozor by si sběrači měli dát na veškeré houby, které neznají. Obecně by se měli nové druhy učit v přítomnosti zkušených houbařů, na mykologických vycházkách, výstavách a v poradnách,“ říká Petr Kuráň.

„Existuje několik opravdu smrtelně jedovatých druhů, ale pak je také mnoho jinak prudce jedovatých či jinak zákeřných druhů. Není jiné cesty než se je naučit, aby člověk opravdu předešel nepříjemným až fatálním otravám,“ upozorňuje. „Občas mě šokuje, co jsou lidi schopni sníst. Přitom jde opravdu o život. U nás je to dost neuvěřitelné,“ kroutí hlavou mykolog. 

Plný košík hub? Pozor na hřiby, jejich sběr může skončit otravou i pokutou

„U otrav nevím, do jaké míry jde o neznalost či blbost. Lidé se nás často ptají, jaké houby se dají zaměnit. Po našich zkušenostech jim odpovídáme, že se dá zaměnit všechno se vším. Češi jsou v téhle bizarnosti třída, všichni se považují za mykology. Každopádně blbost je ochutnávat syrové houby,“ varuje mykolog a přidává historku: „Jedna paní si dávala syrovou václavku, která by se měla vařit půl až tři čtvrtě hodiny. Otrávila se, v nemocnici jí pumpovali žaludek. Přitom věděla, jak zákeřná je syrová václavka. A paní si přitom ještě lebedila, jak jí chutnala a že jich spořádala hodně.“

Nebezpečné lysohlávky 

Velmi nebezpečné jsou také lysohlávky. „Způsobují halucinogenní stavy, které můžou být velice nebezpečné. Lidé potom skáčou z okna, v kombinaci s alkoholem mají záchvaty děsu. Nevědí, co v tu chvíli dělají, co je nahoře, co dole, ztrácejí prostorovou orientaci. Lysohlávky jsou kvůli tomu smrtelně nebezpečné,“ upozorňuje Kuráň.

Existují houby, které omlazují a léčí. Na některé lze narazit i v českých lesích

Na podzim rostou na podle Petra Kuráně v lesích i mimo ně především václavky, penízovky či hlívy. „Zahanbit se nenechaly ani čirůvky, především fialová a dvoubarvá, které rostou ve velkých kruzích, pruzích či jiných skupinových tvarech na loukách, polích a okrajích lesů. Přišel také čas hlívy ústřičné, dokonalé do různých gulášů, omáček a polévek. Stále ještě roste opeňka měnlivá, úžasná jedlá houba, která svou kořenitou vůní doslova mámí každého, kdo se s ní potká,“ upřesňuje Kuráň.

Podzimní úlovky houbařů na Trutnovsku. Na snímku hlíva ústřičnáZdroj: Petr Kuráň

„Do soutěže o nejkrásnější tvary a barvy se zapojily strmělky, které svými klobouky vytvářejí dojem trychtýřů. Tmavobělky se pyšní svým kontrastem tmavé a bílé barvy. Šupinovky, z nichž některé jsou jedlé, zdobí kdejaký kus živého či mrtvého dřeva a dávají na odiv své šupinky,“ říká mykolog. 

Nejznámější je šupinovka kostrbatá, slizká a nádherná, pak také pařezová a na topolech rostoucí šupinovka zhoubná. Jejich názvy hovoří za vše.