„Při svých cestách po Ústecku často narážím na laxní a nejednoznačné značení. Stezky někdy navíc vedou úplně jinak než na mapě,“ rozčiloval se vášnivý turista Petr Pokorný. „Musím se pak třeba i několikrát vracet. A na dlouhé túře podobné zacházky nepotěší,“ dodal.

Značkaři z Klubu českých turistů (KČT), kteří neprovádějí značení jen pro pěší a cykloturistiku, ale i pro lyžaře, se brání. Dobrovolníků, kteří by se značením pomohli, je prý málo. Přesto se snaží svou práci nezanedbávat. S kbelíkem barvy v jedné ruce a štětcem ve druhé procházejí značené trasy vždy jednou za tři roky.

„V takovém časovém rozmezí se uskutečňuje obnova značek, jednou za pět let se pak dodávají technické prvky, jako jsou tabulky či směrovky s informací o kilometrových vzdálenostech k dalším cílům na trase,“ uvedl Miroslav Hofman z komise značení KČT pro Ústecký kraj.

Pro dobrou přehlednost trasy musí být značky navzájem vzdálené maximálně dvě stě padesát metrů. Že tomu ne vždy tak je, mají podle Pokorného na svědomí lesníci. „Pokácí stromy, na kterých byly značky nakreslené, a vůbec neřeší, že by měli dát vědět o dodání nových,“ řekl Pokorný.
Josef Beneš z krajského ředitelství Lesů ČR tvrdí, že podobná věc se stát může, ale pouze nedopatřením.

„Když je strom shnilý nebo je jiný důvod ho pokácet, uděláme to. Pokud je na něm značka KČT, snažíme se jim dát co nejdříve vědět,“ sdělil Beneš s tím, že problémy způsobují i zloději dřeva, kteří se na podobné věci neohlížejí.

Stezky bez cíle

Zmatky mohou nastat i jinde. Některé stezky, například v blízkosti obce Libouchec, nikam nepokračují. A to kvůli výstavbě dálnice D8. „Jsou přerušené. S tím bohužel zatím nic neuděláme,“ vysvětlil Hofman.

Na obnovu značení turistických tras ale značkaři nezapomínají. Uskutečňuje se na jaře a v létě vždy jednou za tři roky. V chladnějších dnech značkaři do terénu nevyrážejí, při nízké teplotě barvy na stromech prý špatně zasychají „Snažíme se mít hotovo už v září. Denně tak vychází pět kilometrů trasy na každou dvojici značkařů,“ upřesnil Miroslav Hofman.

Tři roky jsou však podle Pokorného dlouhá doba. Značky, kterými se mohou turisté řídit, tak podle něj ztrácí svůj účel. „Spousta míst se za tři roky změní,“ uvedl turista. „Mnohdy je lepší spoléhat se jen na mapu nebo vlastní orientační smysl. Že je údržba tras náročná, ale chápu,“ řekl.

KČT přiznává, že se dlouhodobě potýká s nedostatkem dobrovolníků, kteří by pomohli. Značení je dobrovolná činnost, finanční odměna pomocníky, ale nemíjí. „Za hodinu si přijdou na šedesát korun, nad dvanáct hodin pak berou stokorunu,“ sdělil Hofman.

Nováčci a nové trasy

Nábor nováčků probíhá neustále. Může se jím stát kdokoli, kdo projde krátkým zaškolením. „Na obnově značení se podílejí nejčastěji důchodci, kteří mají k přírodě blízký vztah. Potřebovali bychom ale také nějaké mladé nadšence,“ zmínil se Miroslav Hofman.

Kromě obnovy stávajících tras mají členové KČT na starosti i budování tras nových. Naposled v Ústí přibyla značená cesta od vlakového hlavního nádraží na Střekovskou vyhlídku. „Jedná se o šestikilometrovou trasu, která turisty zavede až ke hradu,“ pochlubil se Hofman.

V Ústeckém kraji je dohromady přes dva a půl tisíce kilometrů tras pro pěší turistiku a tisíc čtyři sta kilometrů cyklostezek. V celé republice je pak vyznačeno 40 782 kilometrů pěších tras a 32 516 kilometrů těch pro cyklisty. Od roku 2005 se KČT podílí i na značení hipotras, jezdeckých stezek pro turistiku na koni.