„Po revoluci jsem přemýšlela, co budu dělat a rozhodla jsem se zkusit štěstí v podnikání. Začínali jsme zhruba ve stejnou dobu s restaurací U námořníka,“ začíná povídání Zdeňka Sobotíková. Z obou podniků se časem staly legendární firmy s věhlasem přesahujícím hranice Frýdecko-Místecka.
Dodavateli Zdeňky Sobotíkové jsou malé dílničky převážně z okolí. Aby mohla nabízet pestrý sortiment, spolupracuje s více jak 30 místními tvůrci, mezi které patří například i známý ostravský malíř Daniel Balabán. „Bohužel začíná těch dodavatelů ubývat, protože stárnou a není kdo by po nich kumšt převzal. Nedávno si mi stěžoval i pan profesor Balabán, že se k nim na školu hlásí pořád méně a méně dětí,“ vypráví majitelka.
play_fill
Další dodavatele tak žena oslovuje i v jiných krajích. Základem je ale vždy ruční práce a splnění estetických nároků majitelky obchodu.
„Po revoluci se keramické dílny rozjely, i já měla vlastní pec. Ale dnes je těm lidem často přes 70 a je jen málo případů, kdy se do oboru zapojí i potomci. Například tyhle andílky nebo panenky šije jedna holčina s maminkou, ale takových je málo. Mám paní, která šije krásné ozdoby na vánoční stromečky, ale následovníka žádného,“ stýská si Zdenica.
close
info
Zdroj: Deník/Michaela Kaňoková
zoom_in
S krajem je neodmyslitelně spjatý lidový modrotisk. I proto měla podnikatelka o jeho prodej velký zájem: „Moc jsem si přála prodávat místní modrotisk, jenže na Moravě už jej dělají jen dvě firmy. Na výrobky z něj čekáme i tři měsíce. Většinu produkce totiž vyvážejí. Zároveň je to velice drahá záležitost, protože metr látky vyjde na 800 korun. Ale stojí to za to a lidé o něj mají opravdu hodně velký zájem. Zvláště ti, kteří jako já milují staré věci.“
Turisté i stálí zákazníci
Do hukvaldského obchůdku si nachází cestu jak turisté mířící na hrad, tak stálí zákazníci. Jako například paní z Příbora, která v obchůdku právě nakupuje. „Já jsem taková sběratelka. Víte, kolik já už mám nakoupených tady těch stromečků? A taky klobouků, co jsem tady pořídila,“ říká zákaznice.
„Jenže klobouky už tady nemám. Není, kdo by je dělal. Tolik krásných věcí, co se před dvaceti lety dělalo,“ reaguje majitelka obchodu.
Vracející se zákazníci z celé republiky s sebou často vozí i děti a vnoučata. „Dělá mi opravdovou radost, že lidé, kteří u mě nakupovali před 30 lety a přijedou třeba až z Krumlova, se u mě vždy zastaví a zavzpomínáme,“ popisuje majitelka obchůdku jeden z důvodů, proč zatím nezavřela.
Když začínala, Hukvaldy nebyly tak turisticky profláklým místem a o každého zákazníka byl boj. „Dneska jsou hodně propagované. Přijíždí mnohonásobně více turistů, práce s nimi je náročnější, než když jich bylo málo. Prodávám padesát let a úcta k věcem se v poslední době vytrácí. Vidím, jak přijedou rodiče s dětmi, které mají v rukách mobil a neodtrhnou od něj oči. Rodiče se jdou podívat na hrad a děcka jsou úplně mimo, nevnímají,“ vypráví.
close
info
Zdroj: Deník/Michaela Kaňoková
zoom_in
Podle Zdeňky jezdí do obce i čím dál více lidí z Čech. „Začalo sem jezdit hodně Pražáků. Vždycky ohrnovali nos nad Moravskoslezským krajem, že je špinavý, ale dneska tady je to jimi obsazené. I zde kupují co se dá. A neberou moc ohled,“ vyjadřuje názor na proměnu návštěvníků podnikatelka.
Nejnáročnější období
Nejtěžší roky v podnikání zažila právě v posledních letech: „Ale přežili jsme ekonomicky, přežili jsme nervově, přežili jsme všecko. Důležité je dělat to srdcem. Musíte do toho dát celu duši. Já obchodem žiju a doufám, že je to na něm poznat.“
Se svým mužem, bývalým starostou obce, se zapojuje i do místního dění.
„Místní starousedlíci jsou tady hodně aktivní. Máme pěvecký sbor, univerzitu třetího věku, kam můj muž chodí, různé akce ze školy a knihovny. Naše knihovnice Markéta je skvělá. Dokonce teď dostala i nějakou cenu (Markéta Kološová získala ocenění knihovnická K2, pozn. red.), takže ač jsme malá obec pořád se tady něco děje,“ uzavírá Zdeňka Sobotíková.
