Boje z roku 1918 připravily u příležitosti 105. výročí vzniku československých legií v Itálii a 104. výročí bitvy na Piavě Československá obec legionářská a 5. prapor polních myslivců.

Za bojiště posloužila louka u řeky Metuje. Ta suplovala Piavu, které kvůli ofenzívě během první světové války Italové někdy říkají svatá řeka vlasti. Na obou stranách došlo ke ztrátě přibližně 200 tisíc mužů, z čehož více než 20 tisíc jich padlo.

Zavzpomínat si na mládí či dospívání mohli návštěvníci Retro music party v mikulovském amfiteátru.
OBRAZEM: Nejen Fun Factory. Na obří diskotéce v Mikulově řádily stovky lidí

Davy lidí v sobotním odpoledni scházely ulicí Na Popluží k připravenému bojišti. „Dá se říci, že naše ukázka se připravovala v podstatě celý rok - od vytipování vhodného prostoru přes organizační záležitosti a postupné zajištění podpory. Samotná příprava bojiště trvala zhruba týden, kdy jsme dělali pontony přes řeku a zákopy,“ řekl vedoucí Muzea československých legií Jiří Charfreitag a dodal, že do bojů se zapojilo kolem 160 uniformovaných účastníků.

Několik týdnů v 50 minutách

Celá ukázka zahrnovala několik týdnů válečných operací stlačených do 50 minut. „Představili jsme jedno z pozdějších období, kdy se rakousko-uherská armáda chystala překonat řeku Piavu. Vojsku se sice podařilo po pontonových mostech překonat řeku a obsadit první a druhou linii italských zákopů, ale tím postup skončil. Dál se nedostali a postupně je italská armáda za podpory československých legionářů vytlačila zpět za řeku Piavu,“ popsal průběh bitvy Charfreitag.

Rekonstrukci bojů předcházel pietní akt na náměstí Republiky, odkud vojska za doprovodu hudby slavnostně pochodovala na Husovo náměstí, kde program pokračoval hudebním vystoupením a historickou módní přehlídkou.

Vstavač kukačka Národním parku Podyjí u Mašovic.
Vstavač kukačka i vemeník. Orchideje v Podyjí rozkvetly díky divokým koním

„Je pro nás důležité, aby si návštěvníci odnesli spoustu poznatků nejen o historickém válčení, ale také o dobové kultuře a dalších reáliích a souvislostech,“ řekl předseda místního spolku 5. prapor polních myslivců Martin Tichý. „Na obou stranách fronty bojovali naši pradědové. Na ně nesmíme ani nyní, po více než sto letech, zapomínat, za své oběti si zaslouží naši úctu,“ dodal.

Do bojů se na italské straně se zapojily nově zrozené jednotky československých legií, na straně Rakouska-Uherska stála řada pluků formovaných nebo doplňovaných i v českých zemích.

Boje Čechů proti Čechům

„Ať to byla bitva na Piavě, nebo třeba u Zborova, tak se jednalo i o boje Čechů proti Čechům. Ta doba bohužel prostě taková byla,“ poznamenal Charfreitag.

Na Piavě si vysloužili slávu zejména příslušníci I. praporu 33. pluku čs. legií v Itálii, které Italové využívali k rozvědkám a psychologické válce proti českým a slovanským příslušníkům rakousko-uherských jednotek. Jejich situace byla ale komplikovaná. „Pro legionáře prakticky neexistovalo zajetí, zajatý legionář byl brán jako velezrádce a prakticky okamžitě a bez milosti popraven,“ řekl Charfreitag.

Z budovy bývalé liberecké továrny se stala ruina, která láká milovníky urbexu a lidi bez domova.
VIDEO: Smutný konec textilního impéria. Nahlédněte do útrob liberecké Textilany

„Přesto se naše jednotky vyznamenaly zejména obrovskou schopností improvizace a uměním se přizpůsobit těm nejtěžším podmínkám, jako byly plynové útoky a těžká dělostřelecká palba, jejich bojový elán zaskočil Rakušany a vyvolával obdiv Italů,“ doplnil Charfreitag.

Spektakulární podívanou pozorně sledovaly stovky návštěvníků. „Plamenomet je zbraň, která sice opticky vypadá hrozivě, nicméně se jedná o bezpečný přístroj, jenž má své atesty. Žádné větší nebezpečí od něj nehrozí. Podobná situace je u kulometů, které jsou upravené na střelbu akustickými nábojkami,“ potvrdil Charfreitag, že kromě charakteristického zvuku z hlavní nevychází nic jiného.

Bitva na Piavě

Na konci května 1918 vyslal generál Graziani ke III. armádě I. prapor 33. čs. stř. pluku o síle takřka 900 mužů. Ještě dříve, než byl rozdělen do výzvědných rot, zaútočily rakouské jednotky na řece Piavě. Při rychlém italském ústupu nebyly všechny jednotky včas staženy, následkem čehož byli jejich příslušníci obklíčeni a část zajata a potupně popravena rakousko-uherskou armádou.

Prapor se poté 17. června soustředil u San Donà di Piave a podílel se na odražení rakouského útoku a následném protiútoku podél kanálu Fossetta. Do útoku se prapor zapojil i 19. června, zajal na 300 nepřátel a ukořistil velké množství materiálu. Avšak i ztráty pluku byly citelné, neboť v bojích padlo 22 vojáků, 177 jich bylo raněno a 18 bylo nezvěstných, 14 jich popravila rakousko-uherská armáda jako vlastizrádce.

Ztrátu nejbolestivější pak představovala smrt Jana Čapka a zajetí a následná poprava Bedřicha Havleny. Přestože se s ním 21. června na předměstí San Donà di Piave provaz upevněný na telegrafním sloupu utrhl, rakousko-uherský polní soud nařídil novou popravu. Aby nedopřál radost svým katanům, navlékl si Bedřich Havlena oprátku na krk a sám ukončil svůj život.