„Když jako specialisté na tvorbu města pracujeme na plánovacích či územních dokumentech, často na konci zjistíme, že se nám myšlenky zamotaly do nesrozumitelných a dlouhých útvarů a jasnost konkrétních témat se ztratila. Když naopak sedíme s přáteli, kolegy či neznámými lidmi obyčejně u stolu a přijde řeč na město, architekturu a svět okolo, dokáže většina přirozeně pojmenovat témata, která nám leží na srdci,“ ozřejmuje Melková název knihy.

Psychiatr Radkin Honzák si podle očekávání všímá vlivu města na psychiku lidí. Varuje před přehnanou „užitečností míst“ a odkazuje na dřívější přirozená místa setkávání: „Kde jsou? Na sociálních elektronických sítích namísto těch přirozených. Lidé stojící od sebe pár desítek metrů si posílají SMS nebo telefonují. Síť míst, kde bylo možné si pokecat, překryla síť elektronické komunikace, slabší než ve čtvrté cenové skupině.“

Mladí se stěhují do středních Čech

Sociolog Ivan Gabal glosuje pohyb obyvatel z regionů do Prahy, ale také odliv mladších lidí ze středních vrstev za bydlením mimo stále nákladnější v metropoli. „Zatím se imigrace a sociální napětí řešilo přeléváním obyvatel Prahy do středních Čech, dnes už i dále, což je těžko udržitelný vývoj jak sociálně, tak urbanisticky, s vážným dopadem na sociální poměry i kvalitu života Pražanů,“ varuje Gabal.

Nejen architekt Josef Pleskot upozorňuje, že zejména ve druhé polovině 20. století převládly ve vývoji Prahy stagnace, neschopnost dohodnout se a vítězství dílčích zájmů.

Podle ekonoma Radka Špicara město málo komunikuje s investory, vědci či školami. Teoretička architektury Jana Tichá položila otázku, proč si současné pražské architektury skoro nikdo v zahraničí nevšímá? Proč jezdí lidé do Prahy za starou architekturou, ale ne za novou?

Chybí architekti s vytříbeným vkusem

Na to navázal jediný cizinec u pomyslného stolu, Holanďan s českými kořeny Paul Vincent Koch. Jako lokální šéf nizozemské realitní divize skupiny ING řídil v Praze výstavbu dvou dnes už ikonických budov – Tančícího domu a Zlatého Anděla na Smíchově. Proč si investoři v Čechách často vybírají sotva průměrné architekty?

„U movitých jednotlivců a jejich seskupení, jak se zatím zdá, neexistují osobnosti, které mají při volbě architektů vytříbený vkus a občas to skrývají za volbou odchylujících se mezinárodních hvězd,“ míní Koch.

Co Praze chybí?Zdroj: Ester Havlová