„Damir, Tymofij, Jelysej, Alina, Bronislav, Danilo, Dominika, Vasil, Arsen a Artem,“ vyjmenování namátkou jména svých svěřenců učitelka Tereza Müllerová. Školka slouží výhradně dětem, jejich rodiče pracují a nemohou se o ně přes den starat: „Jsme adaptační skupina, celou dobu na ně mluvím česky, až mě překvapuje, jak rychle se učí. Zapsaných teď máme 16 dětí od tří do pěti let. Kapacitu máme 20 dětí.“

Děti tady mají hernu a současně jídelnu, ložnici a s ostatními uživateli Centra mladých sdílí veškeré zázemí od záchodů, přes šatny až po kuchyňku. „Museli jsme vyklidit sklad, udělat nové osvětlení a vymalovat. Malý sál, kde mají děti hernu vyhovoval. Kvůli bezpečnosti jsme položili nové vinylové podlahy a v bývalé promítací kabině jsme udělali kuchyňku s myčkou,“ popisuje vynucené úpravy Miroslav Franc, ředitel městské Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti, která budovu někdejšího Kina mladých, dnes Centra mladých, spravuje. Úpravy za zhruba 300 tisíc korun zaplatí hradecký magistrát. Centrum ale musela dočasně opustit taneční skupina T-Bass, která dostala náhradní prostory v Adalu.

Starosti měli nedávno představitelé Brna se skupinkou ukrajinských romských uprchlíků, kteří několik dní tábořili před brněnským hlavním nádražím.
Problémy narůstají. Ukrajinské Romy ubytované na Znojemsku má řešit vedení kraje

Tereze Müllerové pomáhají i čtyři Ukrajinky a formou stáže i dvě studentky pedagogické fakulty: „Oba rodiče má tady v Čechách z našich dětí jen jediné. Jinak to jsou maminky, tatínkové zůstali na Ukrajině.“ To je i případ dvaatřicetileté Natalie Pshenuchny. Do Česka uprchla s čtyřletou dcerkou Alinou z Charkova. Ten leží na východě Ukrajiny jen desítky kilometrů od fronty.

„Bydlely jsme v nejvyšším devátém patře paneláku, jakmile jsme dostaly varování, běžely jsme se po schodech schovat do sklepa. Výtah nefungoval. Náš dům stál, měl ale od výbuchů rozbitá okna,“ vzpomíná na začátek ruské agrese vystudovaná inženýrka informačních technologií. Dnes pracuje právě v malšovické školce. Po týdnu sbalila Natalia batoh, čtyřletá Alina batůžek s nočníkem a vydaly se na 1700 kilometrů dlouhou cestu. Ruskojazyčná Ukrajinka se mi svěřuje, že jí mrzí, že se jí od začátku agrese neozvali příbuzní žijící v Rusku. „Alina se každý den ptá, kdy se vrátíme domů. Nevím, co jí odpovědět, kdy se vrátíme,“ rozbrečí se žena.

Na dětech ale žádné válečné trauma vidět není. Jsou živé a dokonce i zapózují před objektivem fotoaparátu. „První dny v nové školce měly podobné, jak jsem to zažívala s českými dětmi. Některé přijdou v pohodě a po pár dnech začínají brečet, některé brečí první den bez maminky a pak už je to dobré. Spíš na maminkách je vidět, když přijde tatínek s dítětem, tak se jim derou slzy do očí. Jejich muži zůstali na Ukrajině,“ říká Tereza Müllerová.

Co se jím nelíbí, to nejedí 

Jeden rozdíl by se ale našel: „Jídlo sem vozíme ze školky Čtyřlístek. Je to docela sranda. Knedlíky a naše omáčky neznají. Jsou jako jakékoli jiné děti, co se jim nelíbí, to nejedí.“ Právě mají k obědu segedínský guláš s houskovým knedlíkem. Některé děti po prvním ochutnání spokojeně jedí, jiné si dávají třeba jen suchý knedlík a v jídle se spíš rýpou. „Zítra mají mít šišky s mákem, to snad bude lepší,“ usmívá se učitelka.

Stěhování ukrajinských romských uprchlíků, kteří několik dní tábořili před brněnským hlavním nádražím.
Část romských uprchlíků zpět u nádraží v Brně: Někteří přijeli z Ostravy žebrat

Ještě před obědem mají děti první pohybovou hodinu ve velkém sálu centra. Nejdřív se seznamují s lektorkou, pak už nadšeně překonávají překážkovou dráhu. „Bylo to náročné, ale myslím, že se mi podařilo udržet jejich pozornost. Velká odměna pro mě byla vidět, jak se smějí. Pohyb jim dělá dobře, je to pro ně radostný zážitek,“ říká lektorka Radka Kaucká. Hodiny taneční průpravy nabídlo ukrajinské školce zdarma Taneční divadlo Honzy Pokusila.

„Zdejší prostory s nimi sdílíme, jsme vlastně v neustálém kontaktu. Jsme rádi, že v rámci své profese můžeme podpořit Ukrajinu. Když můžeme jednoduše pomoci, tak to uděláme,“ konstatuje umělecká vedoucí divadla Bára Machová. Ukrajinské děti jsou tak vítané i na dětských přestaveních, jako jsou tančené pohádky O překrásné Vasilise nebo Kráska a zvíře.