V celém Česku a v metropoli zvlášť je teď ochota pomáhat všude patrná. Až z toho může vznikat pocit jistého zahlcení. Je efektivní nabízet pomoc „kde to jde“ anebo už se rýsují jasnější priority ať už vzhledem k lidem na Ukrajině, tak k uprchlíkům?
Vlna solidarity je obrovská, za to jsem nesmírně vděčen. Skoro celé poslední dny se ale snažím přispět k tomu, aby pomoc byla co nejefektivnější. Vzhledem k rozsahu situace je potřeba, aby byla koordinovaná a centralizovaná. Proto, když se chystáte pomoct, doporučoval bych se zamyslet především nad efektivitou. K dobré orientaci doporučuji skvělý rozcestník https://www.stojimezaukrajinou.cz/. Individuální pomoc je určitě rozumné nabízet přes www.pomahejukrajine.cz. Nabídky ubytování se také docela přehledně a efektivně koordinují na platformě https://www.shelter4ua.com/en.

Kam je podle Vás smysluplné posílat peníze?
Z mého pohledu nepochybně na účet ukrajinské ambasády na nákup zbraní (http://supportukraine.cz/). Dále pak organizaci Post Bellum na nákup převážně neprůstřelných vest, helem, zdravotnické materiálu… a Člověku v tísni na humanitární pomoc - sbírka SOS Ukrajina. Tyto organizace jsou důvěryhodné a přesně informované o potřebách na ukrajinské straně, mají velké kapacity a jsou schopny pomoc efektivně dopravit, což je v současné situaci jedna z klíčových otázek. V krajských asistenčních centrech pomoci Ukrajině logicky zjistíte aktuální potřeby a budete schopni nabídnout konkrétní pomoc. Aktuálně například Post Bellum potřebuje výpomoc do skladů.

Jeví se Vám naopak nějaké formy pomoci jako vyloženě neefektivní?
Prozatím tak vnímám, a nutno zdůraznit, že se situace samozřejmě může měnit, sbírky oblečení, dek a podobně. Ta potřeba být může, ale uvědomme si, že ti lidé ještě před dvěma týdny měli normální život. Na cestě nejsou měsíce jako dříve mnozí afghánští nebo syrští migranti, ale „jen“ několik dní. Základní potřeby často zvládli sbalit. Shrnu-li to, máme tu výhodu, že nám fungují internet a telefony. Než někam něco ponesete či vyrazíte na ukrajinské hranice, zjistěte na internetu či přes informované známé reálné potřeby. Pomoc, která není aktuálně potřeba, zdržuje organizaci té neodkladné.

Hojně se diskutuje o tom, jestli je lepší posílat peníze nebo materiál. Co radíte?
Momentálně jsou potřeba dost specifické položky materiální pomoci, jak ukazuje například seznam potřeb zveřejněný materiální sbírkou pořádanou v Domě národnostních menšin v Praze. Pokud nemáte možnost sehnat něco takto konkrétního, v mnoha případech již ve větší části Evropy vykoupeného, tak bych spíše doporučoval poslat peníze. Ministerstvo zdravotnictví a SÚKL například společně žádaly, aby lidé neskupovali léčivé přípravky se záměrem jejich dodání na Ukrajinu. Jejich prohlášení je podle mě výmluvným důkazem toho, že stát situaci řeší v opravdu velkém rozsahu a nekoordinovaná pomoc je nejen neefektivní, ale v jistých případech může i překážet.

Různé jsou též názory na sólo akce nadšenců, kteří třeba v jedné dodávce vozí na hranice deky a zpátky uprchlíky…
Výše řečené platí též o těchto sólo akcích. Rozhodně nikomu nechci něco zakazovat nebo nařizovat, ale kolona dodávek na hranici může v určitou chvíli překážet průjezdu konvoje s větším množství pomoci. Situaci na hranicích jsem zjišťoval několikrát v uplynulém týdnu. Ano, opravdu k tomu stačí telefon a určité množství času, které je rozhodně menší než zabere cesta na hranice a zpět. Zdá se, že to zvládají jak Poláci, tak Slováci. U přepravy hodně efektivně pomáhají vlaky, které tam posílají snad všichni dopravci, za což jim patří velké poděkování. Je třeba si také uvědomovat, že potřeby pomoci bohužel nezmizí během následujících dnů a týdnů. Byl bych rád, kdybychom v tomto úsilí vydrželi, což ale znamená, že to nesmíme „přepálit“ na začátku a být za týden vyčerpaní, bez peněz apod.

Jak se konkrétně zapojujete do pomoci Vy a vaši blízcí?
Maminka momentálně pomáhá v Krakově jako psycholog, otec a sestra v pražském kontaktním asistenčním centru. Moje milovaná přítelkyně pracuje na ukrajinském velvyslanectví, tam se taky za posledních 10 dnů nezastavili. A nemají čas ani kapacity koordinovat materiální pomoc či radit s tím, jak může kdo přispět. U sebe jsem již první den války zjistil, že pro mnoho kamarádů, známých nebo kolegů funguji jako jakési ukrajinské kontaktní místo. Takže jsem ani neměl moc času na přemýšlení o svém zapojení a ihned jsem řešil kam efektivně poslat peníze, co ze specifických potřeb je ještě možné sehnat, jaké jsou možnosti dopravy, jaká je situace na hranicích. Propojoval jsem větší dárce s příjemci, kteří jsou schopni konkrétní objemy rozdělovat apod. Aniž bych si to vybral, tak jsem již byl nějakým způsobem zapojen a informován snad o všem. Beru to ale s vděčností a pokorou, každý by měl pomáhat jak nejlépe umí ve svém konkrétním případě.

Evakuace ukrajinských obyvatel během dočasného příměří.
Výsledek příměří. Ze Sumy bylo evakuováno 5000 civilistů, tvrdí Ukrajina

Zvládáte to sladit s pracovními povinnostmi? Předpokládám, že v tom ohledu to má teď obtížné mnoho „pražských Ukrajinců“.
Skloubit to s prací je samozřejmě těžké, pořad se o to snažím a věřím, že po týdnu je pomoc efektivnější a koordinovanější, což určitě prospěje všem. Od svých kolegů a zaměstnavatelů však máme maximální pochopení a podporu, za což bych chtěl zvlášť poděkovat. V současné době se to v Česku opravdu vnímá jako společná věc, za kterou všichni stojí.

Jakým způsobem vznikají v ukrajinské komunitě „sítě pomoci“ a kdo je formuje? Objevují se třeba noví „lídři“, kteří tyto snahy koordinují? A odehrává se to v návaznosti na ukrajinské regiony ve smyslu lidé původem z Kyjeva pomáhají hlavně Kyjevu atd.?
Přiznám se, že na sledování „lídrů“ moc nebyl čas. Ty sítě pomoci v mnoha případech fungovaly už dříve. Válka na Donbase trvá 8 let a skupiny dobrovolníků byly v kontaktu s vojáky, znaly potřeby a snažily se pomáhat. Je to třeba případ česko-ukrajinské iniciativy Team4Ukraine, která v současné situaci spolupracuje se skupinou dobrovolníků, kteří již před začátkem Putinovy invaze sbírali pomoc na pražském Žižkově (Štítného 38). Lidé samozřejmě mají na Ukrajině příbuzné a kamarády a tak logicky znají potřeby a chtějí pomoct na konkrétním místě. Nezaznamenal jsem ale, že by fungoval nějaký regionální princip rozdělení pomoci. Velkou roli hraje také logistika - bohužel, za současné situace není lehké nebo je dokonce nemožné na určitá místa pomoc dostat.

Ukrajinská komunita v Praze byla před ruskou invazí nejpočetnější skupinou cizinců v metropoli (asi 70 tisíc lidí). Nakolik se podle vašeho odhadu může kvůli válce zvětšit? A jakým způsobem se promění? Počítám, že výrazně přibude žen a dětí.
V tuto chvíli jsem schopen odhadnout zhruba to, co je obsaženo v samotné otázce. Myslím, že poměrně velká část z nich se bude chtít vrátit domů, jakmile to situace dovolí. Část lidí zde samozřejmě zůstane. V této souvislosti lze jen přivítat rozhodnutí Ministerstva vnitra o co nejsnadnějším získání pobytového oprávnění včetně povolení pracovat. Česká ekonomika dlouhodobě trpí nedostatkem pracovních sil.

Ukrajinci v Česku si pořád nesou cejch „šikovných a levných“ stavebních dělníků. To je ale zjevně hodně zjednodušený pohled. Ve kterých profesích dnes tady běžně pracují?
Myslím si, že snad ve všech. Osobně znám mnoho lékařů, vědců, IT specialistů, vrcholových manažerů.

Jak připomínáte, pracovní trh nejen v Praze je nenasycený. V souvislosti s novými migranty z Ukrajiny už zaznívá, že by tento deficit mohli částečně zaplnit. V jakých typech profesí je to reálné (opět vzhledem k faktu, kdo sem teď hlavně přichází)?
V tuto chvíli to opravdu neumím přesně posoudit. Míra vysokoškolsky či jinak speciálně vzdělaných lidí na Ukrajině je vysoká a současná válka vyhání z domu především obyvatele velkých měst, mezi nimiž bývá více lidí s vysokou profesní specializací. Momentálně mám od známých poptávku např. na fyzioterapeuty do lázní, a věřím, že je otázka opravdu několika málo dní než osoby s odpovídající kvalifikaci najdeme.

Zavřený řetězec H&M v Moskvě.
Rusům mizí před očima jak obchody, tak i jejich úspory

S rodinou jste Ukrajinu opustil už v roce 2014 kvůli okupaci části Donbasu proruskými ozbrojenci. Jak se na těchto územích podle vašich zpráv žilo od té doby?
Jako na okupovaném, totalitně ovládaném území, které je odříznuto od světa bez jakýchkoliv perspektiv zejména pro mladé lidi. Osobně jsem se z Ukrajiny přestěhoval do ČR ještě dlouho před rokem 2014, ale rodiče museli před příchodem „ruského světa“ doslova utíkat. Nešlo pouze o válečné nebezpečí, ale i o násilné potlačování jakýchkoliv rozumných názorů.

Dokážete si představit, že by se ukrajinská vláda dohodla s Moskvou a ukončila konflikt například za to, že se Kyjev vzdá Krymu a Donbasu?
Momentálně si to lze představit jen velice těžko. Jakékoliv podobné dohody by vyvolaly obrovský odpor v ukrajinské společnosti.

Věříte jako právník tomu, že jednou spravedlnost dolehne na představitele ruského režimu včetně prezidenta?
Chceme-li zachovat aspoň základní pilíře a hodnoty v našem světě, je to absolutně nezbytné. Je lhostejno, jestli se Putin a jeho kumpáni třeba zastřelí v bunkru nebo se postřílí vzájemně. Svět musí dát současným zločinům jednoznačné hodnocení a hlavně přijmout veškerá opatření, aby se podobná situace nikdy neopakovala.

Illia Antonov se narodil v roce 1991 v Doněcku. V Praze žije od roku 2008. Magisterský titul získal na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 2015. K ruskojazyčné sekci advokátní kanceláře PRK Partners se připojil v roce 2013 ještě během studia. Illia je od roku 2018 zapsán jako advokát u České advokátní komory.
Zaměřuje se na všeobecné korporační právo, fúze a akvizice, bankovnictví a finance, řešení sporů a migrační právo. Illia má bohaté zkušenosti s vedením přednášek a seminářů orientovaných na záležitosti východoevropských zemí.
Hovoří plynně česky, anglicky, ukrajinsky a rusky.
Je zasnoubený, bezdětný.