Vystudovala návrhářství a výtvarné zpracování keramiky, brzy se ale ukázalo, že talentů má Jitka Kůsová Valevská mnoho a mnoho. Tvoří sochy, malby, kresby i grafiky. „Moc mě baví vše, co dělám. Největší srdcová záležitost je ale kámen. Když mohu pracovat s kamenem, jsem šťastná,“ říká ve svém ateliéru v Útočišti klášterecká umělkyně.

Drobná žena překypuje energií. V jejím malém ateliéru, v jejím útočišti „provoněném“ barvami, stále něco nového vzniká. „Mám ráda výzvy. Dělám sice hlavně figurální tvorbu a někdo by mohl říct, že je to pořád stejné, ale já chci figury dělat jinak. Po svém, nově,“ pokračuje Jitka Kůsová Valevská.

Často vyjíždí na sympozia, absolvovala jich již desítky. V Čechách, ale také výběrových setkání po celé Evropě. Ve Francii získala na uměleckém festivalu k poctě sochařky Camille Claudel první cenu, oceněna byla třeba také na sympoziu v Itálii, uspěla i v dalších zemích. „Na sympoziiích získávám další inspiraci, moc mě to nabíjí. Je to obrovská škola, hodně jsem se tam naučila. Získávám nové úhly pohledu. Ráda v cizích zemích také poznávám, jak tam ti lidé žijí,“ vzpomíná na sympozia.

Umělecká setkání se teď, v době koronaviru, ale nemohou konat. Stejně jako výstavy. Také tu zatím poslední expozici Jitky Kůsové Valevské poznamenala pandemie. Výstava začala loni 5. března, uzavřena musela být už 11. března. „Už je to dlouhé. Už se moc těším na výstavy i jako divák, těším se i na nějakou další svou autorskou výstavu. Chtěla bych už s lidmi sdílet kulturní zážitky,“ doufá, že už se brzy uvidí s příznivci kultury na nějakém setkání.

Její díla najdete v mnoha českých galeriích, muzeích, jsou také v soukromých sbírkách nejen u nás, ale i po Evropě. A třeba také v italském muzeu, vystavovala i v Římě. Sochy, grafiky a malby má ale také na mnoha veřejných místech, ty můžeme obdivovat i nyní, když jsou vnitřní galerie zavřené.

Pocity a gesta lidí 

V Chomutově má například dvě sochy v parčíku u historické radnice, v Mostě před divadlem a před kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Další je k vidění před Masarykovou nemocnicí v Ústí nad Labem, v domácím Klášterci její sochu najdete například před vstupem do zámeckého parku či v parku u lázní.


A co je pro Jitku Kůsovou Valevskou inspirací? „Mám pořád ráda lidi, baví mě psychologie. I ve figurálních věcech se proto snažím zachytit pocity, výrazy a gesta lidí. Baví mě ztvárňovat jejich pocity,“ říká. „Nechci svá díla zařazovat do nějakého konkrétního času. Chci zaznamenat a vyjádřit prosté lidské charaktery a prožitky,“ dodává.