Klaplo to. Na libereckou univerzitu nastoupí také 16 studentů z Běloruska, kteří uprchli před tamním režimem. Využili nabízené možnosti a dorazili do Liberce, kde budou studovat na fakultě umění a architektury.

Série tajných jednání o příjezdu běloruských uprchlíků začala už loni na podzim. Bylo potřeba vyřídit víza a finančně zajistit pobyt studentů. „Nyní jsem srdečně rád, že úsilí, které jsme tomu věnovali, nepřišlo vniveč a studenty tu máme,“ řekl rektor Technické univerzity v Liberci (TUL) Miroslav Brzezina, který mimo jiné absolvoval i osobní schůzku s ministrem zahraničních věcí. „Sám jsem byl účastníkem listopadových událostí v Praze. S touto zkušeností a zkušeností totality pak neváháte pomoci těm, kteří zažívají podobné peklo. Pomoci studentům v nouzi tak byla pro nás samozřejmost,“ doplnil.

Mladí lidé studovali v domovské zemi architekturu v Minsku, kde se už necítili bezpečně. Do Čech přijížděli po malých skupinkách, a to přes Polsko, Ukrajinu nebo Litvu.

Záchranka se dočkala obnovy vozového parku.
Krajská záchranka se dočkala obnovy vozového parku. Myslí i na obézní pacienty

Obavy prožívala i studentská aktivistka Lizaveta, která na libereckou univerzitu dorazila jako první. „Čekala jsem, že represe mohou přijít už během volební kampaně prezidenta Lukašenka. Strach se však vystupňoval 12. listopadu 2020. Deset aktivních studentů bylo zadrženo a policie prohledala jejich byty,“ popsala dění v rodné zemi. Šest zadržených patřilo mezi její přátele a kolegy. Když se o tom doslechla, domů už se nevrátila. „Vyměnila jsem si SIM kartu a telefon přepnula do režimu letadlo, aby mě KGB nemohla stopovat,“ zmínila Lizaveta.

Role hlavního organizátora přesunu studentů se chopil prorektor TUL pro rozvoj a vnější vztahy Radek Suchánek. Samotné zkontaktování těch, kteří by měli zájem přijet, představovalo oříšek. „Následovala složitá jednání, při kterých s našimi ministerstvy zahraničí a vnitra řešili například i otázku legitimity jejich pobytu v České republice, až u nás dostudují,“ přiblížil Suchánek. Veškerá komunikace směrem do Běloruska probíhala šifrovaně, aby rodinám a přátelům studentů nehrozila represe.

„I po přestěhování do Liberce mám stále noční můry. Utíkám v nich před policií nebo se snažím skrýt, aby mě nezatkli,“ svěřila se studentka Anastasiya, která byla za účast na protestních akcích předvolána policií. Jako doprovod si s sebou k výslechu vzala ženu z dobrovolnické právní služby a díky jejímu zásahu ji policie nechala odejít domů. Pro ni to byl ovšem jasný signál k tomu, aby z Minsku uprchla.

Botanická zahrada v Liberci.
Výměna stráží. Liberecký kraj i město Liberec plánují převod institucí

Univerzita a potažmo Česká republika se pro běloruské studenty stane útočištěm na několik měsíců, pro některé možná i navždy. „Vzdělávací systém v Bělorusku se svými činy zdiskreditoval. Úředníci univerzity reagovali extrémně neadekvátně na fakta o násilí páchaném na studentech a sama univerzitní správa uplatňovala represe na studentech, kteří se účastnili demonstrací. Někteří byli i vyloučeni ze školy. Proto chci rozhodně zůstat tady v České republice,“ podotkla Yuliya.

Političtí uprchlíci přijeli do krajského města letos v průběhu ledna a února a oficiálně se stali studenty fakulty umění a architektury. Zároveň se zapsali do intenzivního kurzu českého jazyka. Na hrazení nákladů jejich pobytu v České republice založilo ministerstvo školství speciální fond vzdělávací politiky, ze kterého bude TUL čerpat a vyplácet studentům stipendia.

Pořádkové síly zadržely více než 33 000 lidí při násilím potlačovaných protestech proti Lukašenkovi, trvajících od sporných prezidentských voleb z loňského srpna. Jejich vítězem úřady znovu vyhlásily Lukašenka, vládnoucího bývalé sovětské republice již od roku 1994. Podle odpůrců režimu ale byly výsledky voleb zfalšovány, neuznala je ani Evropská unie.