„Nejlepší na pomlázky je samozřejmě vrbové proutí, ale může se použít i jiný strom. Vrby, které rostou v blízkosti vody, jsou ale nejlepší. Vybírám takové, aby byly stejně dlouhé a jejich tloušťka musí být tak akorát. Větev by neměla mít výhonky, jinak je musíme očistit,“ říká Vladimír Dicá z Bečova nad Teplou, který má v místní Bečovské botanické zahradě na starosti výukové programy.

Právě ty většinou navazují na české tradice. „Pletu pomlázku z osmi prutů, a proto potřebuji minimálně osm proutků. Raději beru tak od dva více, potřebuji i jeden kus na rukojeť, i když tu můžeme vyrobit z provázku,“ vysvětluje Vladimír Dicá a jak názorně předvádí, pruty navíc nejsou nikdy na škodu. Při motání rukojeti se mu totiž jeden seschlejší proutek zlomí. „Úplně to nevadí, ale není to dobré a doporučuji začít znovu,“ připouští.

Velký pátek a jiné. Češi mají nadprůměrný počet volných dní, lídry EU ale nejsou

Podle něho je rozdíl i v tom, od jakého konce se pomlázka plete, zda se pruty řadí k sobě od špičky a nebo od místa seřezu. Vladimír Dicá motá rukojeť právě v místě řezu. „Rukojeť musí mít nějakou délku, aby se pomlázka dobře držela. A člověk na to nepotřebuje žádné provázky, drží to samo,“ pokračuje.

Prut, který slouží na rukojeť, přitom nejdříve promotává mezi jednotlivými proutky, až pak kolem nich.

Zdroj: Kopecká Jana

„Pak si těch osm proutků rozdělíte po čtyřech a pletete první mezi dva, a dáváte ho zpátky. Musí se dát pozor, abychom okamžitě nějaký proutek nezlomili. Je třeba si určit, který bude druhý, třetí, čtvrtý. Pomlázku si neustále musíte držet. A je to stále dokola - vezmu první proutek z řady, dám ho doprostřed a vrátím ho na druhou stranu zpátky. Nesmíte se splést, protože pak byste museli pomlázku rozplétat, a to by se vám celá zbortila. Záleží pak na každém, jak chce pomlázku mít dlouhou, podle toho také trvá její pletení. Kdo chce, může si proutí na pár hodin namočit, ale není to úplně nutné,“ radí Vladimír Dicá, který se pomlázku naučil plést už jako malý kluk, to ale ještě žil v Karlových Varech.

Šupání se nesmí přehánět

„Vyšupat ženy na Velikonoční pondělí patří zkrátka k českým tradicím, ale samozřejmě se to nesmí přehánět. Je to pohanský zvyk, který se smísil k křesťanskými svátky. Díky tomu dostává má žena sílu,“ svěřuje se bečovský nadšenec, který ale kvůli velikonoční pomlázce rozhodně brzy nevstává.

„Mělo by se tak ale učinit určitě do pravého poledne, protože pověry říkají, že pak by to mohlo přinést neštěstí,“ dodává Dicá, který je svými ručně upletenými pomlázkami známý v okolí a vloni jich tak dokonce vyrobil kolem padesátky, a to i díky svým výukovým programům, kde předával své zkušenosti dětem.

Drtivá většina marketů zůstane na Velikonoční pondělí uzavřená
Otevírací doba o Velikonocích: Kde lze nakoupit, které obchody mají zavřeno

Nejen podle něho, ale i dvou bratrů, šestnáctiletého Vojty Džofky a o tři roky mladšího Franty, jsou Velikonoce lepší v Bečově než v nějakém větším městě.

„Sami ještě pomlázku uplést nedokážeme, ale už je na to čas. U nás je plete taťka, a my koukáme pod ruku. Žijeme napůl v Praze a napůl v Bečově, ale Velikonoce tady jsou zkrátka lepší. Tady se chodí dům od domu a nemusí jít ani tak o známé, v Praze se to tak samozřejmě nedělá,“ říkají bratři, kteří bedlivě sledovali, jak Dicá hbitě plete pomlázku a snažili se i od něho něco přiučit.