U zahrádkářské kolonie v Bohnicích leží jediný pražský hřbitov pro zvířecí miláčky. Hned u brány ale cedule varuje: Pohřbívání zvířat zakázáno pod pokutou. Ačkoliv nové hroby nepřibývají již čtyři roky, místo je udržované a lidé sem stále přicházejí vzpomínat. U každého hrobu je vysazen strom a na náhrobních kamenech jsou položena plyšová zvířátka a hračky, které si po svém mazlíčkovi nechali lidé na památku.

„Chodíme sem alespoň jednou za měsíc. Je to už sedm let, co nám pejsek umřel. Přichází sem hodně lidí, hlavně o víkendech. Je škoda, že to tu nelze rozšířit,“ povzdychne se nad hrobem svého jezevčíka Josef Pech, který sem pravidelně chodí i se svou ženou.
Zvířecí společník je členem téměř každé druhé domácnosti v Praze. Pro mnohé je i její plnohodnotnou součástí, a tak jeho odchod bývá bolestivý. Co ale dělat s tělem?

Někteří se nehodlají smířit s představou, že by miláček skončil v kafilerii. Jaké možnosti důstojného rozloučení se zvířecím kamarádem tedy Pražané vlastně mají?

„Existují zvířecí hřbitovy a také krematorium v Brně, které je díky odvozovým službám dostupné i Pražanům. Osobně dávám přednost pohřbení zvířete na vlastním pozemku, pokud je ta možnost. Je to finančně nenáročné a hrobeček zůstane člověku stále dostupný,“ říká Miroslav Měšťan z Veterinární ošetřovny na Praze 10.

Jak je pohřbít?

Na vlastním pozemku – je povoleno u zvířete lehčího než 30 kilogramů.
Zvířecí hřbitov – v metropoli žádný nefunguje. Na mimopražských hřbitovech stojí pohřeb od 500 do 5000 korun.
Krematorium – nachází se v Brně, za převoz a kremaci zákazník zaplatí 2500 až 8000 korun.
Veterinář – za poplatek do 500 korun tělo uskladní a nechá převézt do kafilerie.
Asanační služba – za poplatek do 500 korun odveze tělo do kafilerie.

Ne každý, kdo má možnost pohřbít zvíře na vlastním pozemku, to však skutečně může udělat. Hmotnost zvířete totiž nesmí přesahovat 30 kilogramů. Je také třeba dodržet všechny hygienické podmínky – tělo musí být alespoň 80 centimetrů pod zemí a je třeba ho posypat vápnem.

Magistrát nemá zájem

„Snažíme se s magistrátem vyjednat, aby odkoupil vedlejší pozemek, ale komunikace vázne. Naše sdružení na to nemá peníze, finance nám stačí sotva na údržbu. Přitom stále volají lidé a prosí, zdali by na hřbitově mohli svoje zvíře pohřbít. Zájem je obrovský a peníze by se vrátily,“ stěžuje si na současný stav bohnického hřbitova pro zvířata Květuše Skrbková z iniciativy Pet Pieta, která se o toto místo stará.

Zvířecích hřbitovů, které jsou v jiných zemích běžné, je v Čechách jako šafránu. Za nejbližším legálním funkčním hřbitovem musí jet Pražané až pod Říp, další se nacházejí také v Kutné Hoře, Pardubicích a Mariánských Lázních. Za pohřeb zvířete zde zájemci zaplatí od 500 do 5000 korun v závislosti na velikosti zvířete a množství využitých služeb, které začínají vykopáním hrobu a končí pohřebním obřadem a zhotovením náhrobního kamene.

Kremace on-line

Další možnost, jak se obřadně rozloučit se zvířecím kamarádem, nabízí brněnské krematorium.

Protože je pro Pražany trochu z ruky, fungují odvozové služby, které tělo ke kremaci dopraví. Firmy zajišťující přepravu z Prahy sídlí v Říčanech a Rakovníku.

„Měsíčně máme kolem stovky kremací, třetina klientů přitom pochází z hlavního města. S chladnějším počasím poptávka po službách stoupá, naopak v létě je zakázek nejméně. Je to dané tím, že od jara do podzimu si mohou majitelé zesnulé zvíře sami pohřbít do země,“ říká Kristýna Šromová, ředitelka brněnského zvířecího krematoria.

V nabídce je i možnost sledovat kremaci zvířecího kamaráda prostřednictvím internetu. Pražané tak mají příležitost se svým mazlíčkem se rozloučit, aniž by opustili metropoli. Na webových stránkách si také mohou vybrat urnu, ve které jim budou ostatky dopraveny zpět.

Služby krematoria i s dopravou vyjdou zájemce na 2500 až 8000 korun v závislosti na velikosti zvířete, za přenos kremace po internetu je příplatek 280 korun.

Poslední možností je odvézt mrtvé zvíře k veterináři nebo zavolat asanační službu. Tato varianta je nejméně nákladná – přijde maximálně na 500 korun. Zvířecí tělo bude ale zpracováno v kafilerii.

Václav Steinbauer, ředitel útulku pro opuštěná zvířata v Troji a Měcholupech, říká:
Nový domov najdeme i starším psům


Václav Steinbauer šéfuje trojskému útulku, který se specializuje na příjem psů, i kočičímu útulku v Dolních Měcholupech.

V obou útulcích končí zaběhnutá a odložená zvířata z celé Prahy. Kolik z nich tu dožije?
Osmdesát procent si vyzvednou majitelé, zbytek získá náhradního pána. Do konce života tu zůstal jen sedmnáctiletý voříšek. Tady byl vždy hodný a poslušný, ale jak si ho vzal někdo domů, tak mu čural po bytě a zlobil. Když utekl potřetí, rozhodli jsme se, že si ho necháme. Byl tu spokojený.

Nemáte problém s hledáním majitele pro stará zvířata?
Právě naopak, někteří lidé sem kvůli tomu přijdou. Zvláště ti starší, kterým jejich zvíře umře, si totiž nechtějí pořizovat štěně, ale psa, který už nebude potřebovat tolik pohybu a potrpí si na klid. Zvířata v útulku dobře známe, a tak můžeme poradit, které by novému pánovi nejvíce vyhovovalo.

Útulek má na starosti také úklid zvířat uhynulých na silnici.
To je smutná povinnost. Ne všechna mají čip, takže vedeme i fotografickou evidenci, podle které může majitel zvíře identifikovat. Nejvíce případů je na konci roku, kdy lidé dají psa hlídat známým. Ti zvíře neznají a neví, jak na něj dávat pozor. Pustí ho z vodítka, pes se při ranách petard vyděsí, uteče a skončí pod koly aut.